Dobré základy a stabilita

Ploty jsou běžnou součástí staveb, s výjimkou lokalit, kde je jejich stavba, většinou z důvodů urbanistických či technických, zakázána. Proto by měl vzhledem i konstrukcí odpovídat objektu, který obklopuje, a bývá také obvykle zahrnut hned do návrhu novostavby či rekonstrukce domu. A zatímco v případě vzhledu se fantazii v určitém smyslu meze nekladou, jeho technické provedení vyžaduje dodržení základních postupů. Ještě než začneme plot stavět, je nutné zaměřit skutečné rozměry a hranice pozemku. Měli bychom se také domluvit s majiteli okolních parcel, jaký typ plotu je vyhovující. Ploty samozřejmě nemusí být v daném místě všechny stejné, estetičtější však je, když jsou alespoň typově a výškově podobné.

Jako první vytyčíme sloupky v rozích pozemku a sloupky branky a vrat. Tyto prvky je nutné dobře ukotvit. U lehkého plotu k tomu stačí jen obsypání kameny a řádné upěchování, pevnější plot vyžaduje osazení sloupků na základové patky či pasy z betonu prokládaného kamenem nebo vyztuženého armovacím železem. Základy musí dosahovat nezámrzné hloubky. Kvalitnímu založení plotu je třeba věnovat velkou pozornost, neboť na jeho provedení závisí životnost celého oplocení.

Základním prvkem je sloupek

Sloupky jsou základním konstrukčním prvkem celého plotu. Mohou být z různých materiálů, zásadou je pevnost a odolnost vůči povětrnostním vlivům. Historicky nejstaršími materiály jsou dřevo a kámen. Pro dřevěné sloupky je nejvhodnější dubové či borové dřevo, které je odolnější vůči vlhkosti. Dbáme na důkladnou impregnaci spodní části sloupků, případně je možné je osadit do kovových patek.

Sloupky z kamene patří do skupiny zděných prvků, kromě přírodních materiálů – opuky, pískovce, břidlice, křemene či žuly, se používají i cihly a tvárnice či prefabrikované plotové betonové tvarovky. Kamenné oplocení může být provedeno z prostého lomového kamene, kyklopského nebo řádkového zdiva, prvky mohou být kladeny i do vazby, cihly a tvárnice jsou pokládány na maltu a kladeny také do vazeb. Betonové tvarovky představují nejrychlejší variantu provedení, stavba je přesná, součástí oplocení jsou i soklové a ukončovací prvky, které mají funkci ochrannou i estetickou. Zděné sloupky zůstávají často neomítnuté, je proto nutné dbát na kvalitní pojivo a precizní provedení zednických prací.

Mezi sloupky je osazena plotová výplň, nejčastěji dřevěná či železná, která je základním estetickým parametrem oplocení a měla by také odpovídat charakteru stavby. U dřevěných prvků je důležité jejich zakončení – měly by být zešikmeny či zaobleny, aby z nich dobře stékala voda. Kovové prvky mohou být jednoduché nebo ozdobně kované a mohou korespondovat s prvky na hlavním objektu, například se zábranami pro truhlíky na oknech, kováním ve vstupních dveřích, zábradlím a podobně.

Jiné varianty oplocení

Dalším materiálem pro provedení sloupků je železo, tedy obvykle ocelová trubka ukončená zátkou proti vtékání vody. Trubka je vsazena do betonu, tuto část nenatíráme, pouze částečně odstraníme rez, aby beton dobře přilnul. Rohové sloupky mohou mít pro zajištění vyšší stability šikmé vzpěry. Mezi trubky se pak obvykle natahuje drátěné pletivo. Tento typ oplocení se používá většinou na pozemky větších rozměrů.

Nejméně obvyklé jsou sloupky z odolných plastů, vyztužené ocelovými dráty. Asi nejpevnějším, a také nejdražším oplocením jsou podezdívky a ohradní zdi. Z důvodu vyšších finančních nákladů se tento typ oplocení používá spíše v přední části pozemku – na předzahrádkách a podobně. Podezdívky a ohradní zdi jsou založeny na klasickém základu v nezámrzné hloubce, od něj by měly být odděleny hydroizolací proti vzlínání vlhkosti. Postaveny mohou být z materiálů pro zděné sloupky, keramika se používá pouze jako obkladový materiál.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz