Schodiště je jedním ze základních stavebních prvků ve vícepodlažních objektech. Často na ně pohlížíme jako na konstrukci okrajovou, ovšem jeho začlenění bývá naopak pro stavbu klíčové vzhledem k tomu, že jde o velmi náročnou konstrukci.

Schodiště jako součást komunikačního prostoru

Ať už je schodiště považováno za prostředek komunikace mezi podlažími v domě, nebo je, například ve vstupních halách, dominantním prvkem, měli bychom pro ně vybrat vždy co nejoptimálnější umístění tak, abychom po něm mohli pohodlně a bezpečně chodit, a také nástup na schodiště a výstup z něj by měly co nejpřirozeněji navazovat na komunikační zóny v domě. Současně by nemělo ztěžovat běžný pohyb po domě. V konečném výčtu bychom neměli zapomenout ani na vzhled schodiště a jeho tvar, je nutné mu vyčlenit odpovídající prostor, aby bylo učiněno zadost i estetickému hledisku. V návrhu konstrukce vycházíme z takzvaného Lehmannova vzorce 2h + b = 630 mm, kde h je výška a b šířka stupně. Výška schodišťového stupně by se měla pohybovat mezi 160 a 175 mm (výška 180 mm a více již odpovídá strmým schodištím), a nášlapná šířka stupně se tím pádem pohybuje mezi 280 až 310 mm.

Rozdělení schodišť

Schodiště jsou velmi variabilním prvkem stavby, je možné je uspořádat do skupin podle nejrůznějších hledisek. Základní je dělení podle umístění v exteriéru či interiéru na vnější a vnitřní, podle použití na hlavní a pomocné, podle sklonu ramen na rampová (s výškou stupně 85 až 130 mm), mírná (130 až 150 mm), běžná (150 až 180 mm), strmá (180 až 210 mm) a žebříková (210 až 240 mm). Pro začlenění schodiště do stavby je důležitý i půdorysný tvar – to znamená, zda je přímočaré se všemi stupni stejnými, nebo křivočaré, u něhož jsou stupně různých rozměrů. Vzhledem k návaznosti na komunikační zóny domu volíme také schodiště s určitou orientací výstupu – přímé, levotočivé nebo pravotočivé. Pokud jde o současné trendy, mizí dříve častá dvouramenná schodiště s mezipodestou, neboť zabírají neúčelně velký prostor v domě, velmi žádaná, i když ne všude vhodná a praktická, jsou naopak točitá či vřetenovitá schodiště, vzdušná se středovou nosnou páteří nebo spirálovitá s plným betonovým zábradlím, která vypadají v interiéru i v exteriéru velmi efektně.

Při navrhování či výběru schodiště je dobré také myslet na jakousi jeho vedlejší, nicméně možná důležitou funkci – pokud je otevřené ve velkém vzdušném prostoru, může sloužit i k setkávání členů rodiny nebo přátel – lze na něm sedět, povídat a pít kávu a podobně.

Podle čeho vybírat

Vzhledem k tomu, že schody budeme v domě velmi často používat, hlavním hlediskem při výběru materiálů i typu konstrukce je praktičnost a kvalita. Chůze po kvalitním schodišti je bezpečná a příjemná, nemáme pocit nestability, konstrukce je pevná a parametry by měla vyhovovat osobám různého věku i vzrůstu. Hlavním parametrem při výběru je materiál, který může být pouze jednoho druhu, většinou se ale používají jejich kombinace, takže nosná konstrukce, stupně i zábradlí mohou být z různých surovin. Základními materiály pro všechny zmíněné části jsou dřevo, ocel nebo litina, beton či kámen. Pro nosné konstrukce se velmi často užívá železobeton, pro stupně to mohou být navíc i dlažba, koberce, marmoleum či PVC, teraco, betonové či syntetické stěrky, pro luxusnější úpravy kombinace skla a nerez oceli a podobně. Výběr materiálu závisí pouze na investorovi, je však vhodné respektovat i estetické začlenění do projektu, a případně se tedy poradit s odborníkem.

Ovšem neopomenutelným hlediskem je také cena schodiště. Šetřit na něm by ale nebylo rozumné, neboť počítáme s tím, že nám má sloužit mnoho let, je to prvek pevně spjatý s konstrukcí domu, jeho opravy, případně dokonce výměna, by byly velmi finančně nákladné, či dokonce nemožné. Navíc nekvalitní schodiště může být příčinou nejen nepohody při chůzi, v krajním případě může ohrožovat zdraví.

Základní vlastnosti schodiště:

  1. Bezpečnost a funkčnost – schodiště je nutné vybrat vzhledem k použití, pro něž je určeno. Interiérové schodiště v žádném případě nemá být používáno ve venkovních prostorách.
  2. Pohodlnost – schodiště by mělo mít optimální rozměry stupňů, mělo by být také dostatečně široké.
  3. Konstrukční tuhost – vyplývá z vlastností použitého materiálu a jejich užití. Nesmí docházet k deformaci tvaru schodiště v prostoru. S touto vlastností souvisí také zamezení hlučnosti schodiště – nedostatečně ukotvené nebo nekvalitně provedené schodiště je zdrojem různých zvuků – vrzání či rezonancí.
  4. Mechanická odolnost proti opotřebení – při použití měkkých materiálů vznikají na nášlapných plochách vrypy a rýhy. Nejmarkantnější to bývá u celodřevěných schodišť nebo u exponovaných dřevěných ploch při použití měkkého dřeva – je naprosto nutné vyvarovat se smrkového či borového dřeva – finanční úspora na materiálu se ztratí v náročné povrchové úpravě (tvrdé epoxidové laky) nebo v nutnosti relativně brzké renovace.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz