Také vám občas prolétne hlavou myšlenka, jak je lidský život vlastně krátký? Je-li průměrná délka života pro naše ženy 82,4 a pro muže 76,5 roku, začne si člověk kolem čtyřicítky uvědomovat, že už si tu (lepší?) půlku vlastně odžil. V té době také hledá místo k životu jaksi podstatné a definitivní, prostředí, kde doufá zakotvit už do konce svých dnů. Zhusta padne jeho volba na rodinný dům a začíná hledání toho správného pozemku, parcely s velkým P.

Zpackaný domek se koneckonců dá přestavět nebo zbourat. Ale se stavební parcelou je to horší: nikam ji nepřestěhujeme, většinou ani nezvětšíme, ani sever v jih neobrátíme, ba ani blízkou dálnici či kafilérii neoddálíme a také nepříjemní sousedé mívají kořínek tuhý a vytrvalý jak lebeda rozkladitá (Atriplex patula).

Český Řepkostán

Ideální parcela? Zřejmě biblický Eden, nádherná zahrada, ze které „vycházela řeka, aby ji napájela“, plná „stromoví žádoucího na pohled i stromy s plody dobrými k jídlu“. Jak neslavně to dopadlo, víme. Feng-šuej zase pokládá za ideální místo stavební pozemek s horou, o kterou se dům od severu opírá, a jezerem, ke kterému se k jihu otevírá. Asi takhle natěšeni mnozí navštíví realitní kancelář, developerskou firmu nebo probrouzdávají internet. Realitou bývá parcela o 750 m2 někde uprostřed řepkového lánu za Prahou, v pusté rovině, s výhledem na prudce barevné, polystyrenem zútulněné stavební kFreace na sousedních pozemcích a komín spalovny na obzoru. Překonáte svou alergii na řepku i na podnikatelské baroko (kojíce se pošetilou nadějí, že časem trochu zaroste do zeleně a bude méně vidět) a zajedete se sem s rodinou podívat. Slzy v očích manželky nejsou tentokrát slzami štěstí…

Zkusíte to tedy jinak: o víkendech projíždíte v soustředných kruzích kolem města a hledáte volná místa v zástavbě vesnic a městeček. Když se vám některé zalíbí, zjistíte na stavebním úřadě, že je územním plánem určeno pro modlitebnu Hare Krišna nebo požární nádrž. Kruh kolem města zvětší o příští sobotě zase svůj poloměr, pak ještě jednou a znovu. To už jste od města ve vzdálenosti, kterou autobus překoná za hodinu. Hrůza, říkáte si, to je konec… Jenže krajina se tu poznenáhlu vypne k velkému představení: lesy, kopce, rybníky, potoky, chlumy, meze a háje, věže venkovských kostelíků na obzoru, zemský ráj to na pohled, i řepky… Zajedete na radnici takového pětitisícového městečka a oni vám ukáží parcely, které se už přece jen trochu blíží vašim představám.

Sláva, už roste tráva

Nu, je to na vás. Než bagr začne hloubit první rýhu pro základový pas našeho nového domu, měli bychom ale ještě promyslet pár věcí. Začít můžeme třeba vhodnou rozlohou stavebního pozemku. Kromě velikosti domu, který bychom tu jednou chtěli vztyčit, by tu mohl hrát roli i předpokládaný způsob údržby pozemku. Ne každému musí vyhovovat trávit všechny volné chvíle se sekačkou, zahradnickými nůžkami nebo na traktůrku se žací lištou.

Kromě výměry staveniště hraje velkou roli i jeho tvar. Dosti často se setkáváme s nudlovitými pozemky o šířce mezi dvaceti a pětadvaceti metry, na kterých se sice dům umístit dá, jen velmi obtížně se ale vytváří příjemné obytné milieu kolem něho: dům tu trčí jak nahý v trní, jen nepatrně vzdálený od podélných hranic k sousedům a o nějaké pobytové intimitě vnějšího obytného prostředí si můžete jen nechat zdát. Kvalitní parcela má zkrátka šířku alespoň třicet a více metrů.

Druhým důležitým aspektem výběru pozemku je jeho orientace ke světovým stranám. Parceluje-li nějakou lokalitu nezkušený urbanista systémem „housky na krámě“, mívá vždy polovina parcel přístupy z osluněné strany (jih, jihozápad, popř. západ). To už samo o sobě kvalitu bydlení velmi atakuje, obytné místnosti se otáčejí do ulice místo do zahrady a největší hodnota bydlení v rodinném domku, totiž spojení exteriéru s interiérem, se uskutečňuje jen omezeně a rozpačitě. Tohle opravdu bolí, vždyť lepší parcelace (např. hnízdová zástavba) bývá možná skoro vždy. Nedbalým přístupem urbanisty tak rodinné domy dostaly do vínku jisté zmrzačení dříve, než je vůbec někdo začal plánovat.

Také sousedství stavebního pozemku budiž pečlivě uváženo. Cesta na stavební úřad a nahlédnutí do územního plánu obce se tu rozhodně vyplatí. Je také dobré se jednoduše porozhlédnout kolem, neobjevíme-li tu náhodou něco odpudivého či obtěžujícího. Specifický problém může představovat i jinak příjemné sousedství památkového objektu, který v atacích privátních agónií povýšených na všeplatné postupy památkové ochrany naši památkáři obklopili různými ochrannými zónami a ochrannými zónami ochranných zón bez jasného vymezení.

O manželčiných migrénách

V celé řadě takových míst zvláště uvnitř obcí musíme navíc počítat se zájmem archeologů, kteří se nám budou vrhat do výkopů ve snaze objevit tu zasutý otisk času.

Rovněž geologické charakteristiky pozemku je dobré znát předem. Skála obtížně rozpojitelná, středně či více únosná zemina, jílovité podloží, bahýnko s velkým zastoupením organických příměsí, naplavený písek či antropogenní navážka, to všechno bude mít velký vliv na způsob a cenu založení stavby. Značný problém může nastat také při vysoké hladině spodní (podzemní) vody. Někdy jí musíme ze základové spáry odčerpávat, abychom vůbec dokázali dům založit. Ještě horší je spodní voda tlaková či chemicky agresivní: ta první dokáže celou spodní stavbu zvednout jak plastovou kachničku potopenou ve vaně, ta druhá dokáže svým působením rozrušovat nejen izolace, ale i beton.

Zvláštní potíž představuje radon. Provedený průzkum radonového rizika je dnes součástí každé stavby, určené pro pobyt osob, což rodinný dům nesporně je. Jen tak lze zajistit, aby v případě středního či vysokého radonového rizika projektant vymyslel taková opatření, aby nebezpečí jeho průniku dovnitř stavby bylo eliminováno: od aplikace izolace proti vodě s hliníkovou fólií až třeba po výměnu základové půdy. Radon je problém: byl by to úplně neškodný plyn bez barvy, chuti, zápachu, smyslově nezjistitelný, kdyby neměl jednu nepříjemnou vlastnost, totiž radioaktivitu. Ta nám přináší až 47 % průměrného ročního efektivního dávkového ekvivalentu ozáření (všechny jaderné elektrárny dohromady jen 0,033 %, tedy asi 1424 x méně). V tabulce rizik úmrtí způsobuje radon na 1 milion obyvatel asi 200 – 400 úmrtí; hromadí se v plicích a způsobuje jejich karcinom, ale je úplně bez viny, pokud jde o bolesti hlavy vaší manželky, žaludeční nevolnosti, depresi, chronickou únavu nebo třeba nespavost.

O efemérním skřítkovi

Nejdůležitější nakonec: duch místa. Toho se dnes snaží podpořit všemožné regulativy, většinou dobře míněné, samy o sobě však dobrou kvalitu architektury rodinných domů nezaručující. Musíme zvážit, zdali se sem, do téhle konkrétní lokality, náš dreamhouse vlastně vůbec hodí. Není-li tomu tak, musíme být připraveni změnit buď stavební parcelu nebo vysněný domeček. Budeme-li stavět dům na malé vesnici, raději zapomeňme na nějaké tvarové či materiálové experimenty, právo na ně tu prostě neexistuje. A naopak – vypadá-li naše představa jako chalupa z vepřovic, raději s ní od města dál.

Posaďme se tedy v klidu na parcele, kterou chceme koupit, a trochu přemýšlejme. Koho udělá tenhle pozemek z nás a našich dětí? Jak může vypadat náš budoucí dům v téhle obci, krajině, struktuře lesů, kopců, vodních ploch, cest a lidských příbytků? Hodíme se sem s našimi názory a postoji, s naším způsobem života? Budeme schopni tuhle část zeměkoule někdy pokládat za svůj domov?

Těžké otázky, spousta proměnných veličin, nesnadné odpovědi. Přeji krásná a zdravá místa vašim domovům.

-Ing. arch. Jan Rampich, Dům a zahrada 9/2010-Foto: autorČlánek byl redakčně zkrácen, nezkrácenou verzi naleznete v zářijovém vydání časopisu Dům a zahrada.

V říjnovém čísle časopisu Dům a zahrada najdete:

  • Exkluzivní návštěvu vily herečky Lídy Baarové po zdařilé rekonstrukci od Ladislava Lábuse
  • Druhý díl seriálu o fasádách. Tentokrát o režném zdivu.
  • Údržba rodinného domu: podrobný průvodce nezbytnými pracemi
  • Jak má vypadat ideální šatna
  • Vše o úsporných spotřebičích
  • Podrobně zahradní technice pro podzimní úklid
  • Architekt Rampich o patině a stárnutí.