To, co obvykle lehce hoří (sláma, dřevo), nebudí na první pohled jako stavební prvek důvěru. Ovšemže ale každý materiál, ze kterého je povoleno stavět obytné budovy, sám o sobě i v kombinaci s dalšími materiály musí splňovat přísné normy, pokud jde o nehořlavost. Takže například i moderní (a současně velmi tradiční) stavební izolace z koudele, slámy, rákosu, balíků slámy nebo konopných vláken musí být udělána tak, že stanovenou normu splní.

Sláma jakožto izolace je po úpravě nehořlavá a vyhovuje předpisům pro kolaudaci obytných staveb. Balíky slámy používané jako vnější, přiznaná izolace obvodových stěn, jsou strojově slisovány tak pevně a těsně, že mezi stébly není vzduch, a tak balík nehoří. Pro vyšší požární odolnost je ale ještě každý balík slámy chemicky ošetřen postřikem boritých solí; při případném zažehnutí by se uvolňoval plyn, který by hoření zabránil.

Dřevostavba a požár

Hořlavost dřevěných konstrukcí je předsudek. Vždyť jakýkoliv dům, tedy i dřevěný, musí splňovat nejpřísnější protipožární parametry, jinak by se jednoduše nedal zkolaudovat.

Zajímavým mýtem odmítajícím dřevostavby je prvoplánový názor, že dům lehce lehne popelem. To snad kvůli jednoduchému zjištění, že dřevo v táboráku hoří lépe než cihla. Z vyhodnocení požárů různých staveb u nás i v zahraničí plyne, že správně navržené a provedené dřevěné konstrukce odolávají požáru lépe než konstrukce ocelové. Zuhelnatělá povrchová vrstva nosných prvků ze dřeva chrání nosnou část před dalším prohoříváním, a pokud jsou dimenzovány tak, aby zbylá neporušená část zabezpečila jejich únosnost, jsou schopny odolávat požáru 30 i více minut. Všechny moderní, velkoplošné materiály pro opláštění dřevěných nosných konstrukcí potom požární odolnost těchto konstrukcí výrazně zvyšují. Nechráněné ocelové konstrukce se ale obvykle zhroutí už po 15 minutách.

Důležitým krokem ovlivňujícím požární bezpečnost je rekonstrukce

Žádná rekonstrukce nesmí negativně ovlivnit požární bezpečnost domu. Což by se například mohlo stát nevhodným zbudováním podhledů, postavením příček, nadměrným využitím hořlavých materiálů a zúžením únikových cest. Jakákoliv stavební změna musí být z požárně bezpečnostního hlediska zkontrolována, aby mohla být zkolaudována.

Základní dokument: Vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb

Ta říká, že všechny nově postavené rodinné domy (od roku 2008) musí být důkladněji bezpečnostně vybaveny. A to hlásiči požáru a přenosným hasicím přístrojem s minimální hasicí schopností 34 A - (A značí požár pevných látek). Odborně řečeno, dům musí mít "zařízení autonomní detekce a signalizace". Lidé si mohou koupit ale i hasicí přístroje s univerzální náplní, která hasí i požár kapalin (B) a plynů (C). Stejně tak mohou v rodinném domě být dva menší hasicí přístroje (například v přízemí a podkroví) - jejich součet však musí dát dohromady požadovanou hasicí schopnost 34.

Nejen ten, kdo se chystá stavět nebo rekonstruovat, by si měl vyhlášku projít. Najde tam například i stanovené bezpečné vzdálenosti spotřebičů od hořlavých hmot nebo pokyn, jak má vypadat úniková cesta z domu a kolik maximálně hořlavých látek v ní může být. Lidi pak snad odradí přecpávat úzké předsíňky a chodbičky různými skříňkami s nepotřebnými krámy, jak vidíme zejména ve starších domcích.

Příliš mnoho hořlavin a nedbalost

I když je stavba z hlediska požáru v pořádku, nebezpečí požáru se dále zvyšuje jejím nevhodným užíváním, nulovými protipožárními opatřeními obyvatel. Během topné sezony jsou typické časté požáry komínů, skladovaného topiva (dříví, uhlí). Byty a rodinné domy jsou plné hořlavých látek a takových předmětů, které při hoření produkují toxické látky. To je čalouněný nábytek, koberce, matrace, textil všeho druhu. Čím víc je byt napěchovaný nábytkem, tím hůře.

Lidé bydlící v přízemí také často s oblibou dávají do oken pevné mříže proti zlodějům. V případě požáru, ale pro obyvatele bytu znamenají nepřekonatelnou překážku. Když bude hořet vchod, z oken přízemí je lehké se dostat, pokud v nich ovšem nejsou mříže.

-ag-Foto: www.profimedia.cz