V první řadě jde o peníze, ale i o ochranu životního prostředí a energetickou nezávislost. Koneckonců již slavný architekt a vizionář švýcarského původu Le Corbusier hlásal, že dům je vlastně strojem na bydlení. Domy-stroje s nízkou „spotřebou“ jsme si zvykli nazývat nízkoenergetickými či pasivními, existují ale i domy, které jsou zcela energeticky nezávislé. Zní to jako pohádka, tak proč občas slýcháváme negativní názory na tyto objekty?
Bydlení v nízkoenergetickém, ale především pasivním či nulovém domě totiž vyžaduje specifický přístup majitelů. A právě tyto, řekněme nestandardní, podmínky představují živnou půdu pro řadu spekulací a mýtů. Jak se tedy žije v domě s nízkou energetickou náročností a jsou jeho majitelé nějak omezováni? Než se pokusíme na tyto otázky odpověď, je třeba definovat, odkdy je vlastně dům považovaný za nízkoenergetický či pasivní.
Rozhodují tepelné ztráty
Energetická náročnost domu je charakterizována především tepelnými ztrátami. Ještě v osmdesátých letech dosahoval průměrný objekt tepelných ztrát i více jak 200 kWh/m2 za rok. Budeme-li se bavit o novém domě bez zateplení, s klasickým vytápěním pomocí výkonného plynového kotle, pohybujeme se kolem hodnoty 80 – 140 kWh/m2 za rok. Limit pro zařazení mezi nízkoenergetické domy je podle informativní přílohy normy ČSN 73 0540-2 na hodnotě 50 kWh/m2 za rok. Zde již přichází ke slovu silnější vrstva zateplovacího materiálu, alternativní vytápění využívající takzvané nízkopotenciální zdroje atd. Pasivním domem se objekt stává při tepelné ztrátě do 15 kWh/m2 za rok (v programu Zelená úsporám umožňuje legislativa jako pasivní dům zařadit i s 20 kWh/m2 za rok). K jeho vytápění se používá teplovzdušná jednotka s rekuperací tepla z odpadního vzduchu. Za takzvaný nulový je považován již dům s tepelnými ztrátami pod 5 kWh/m2 za rok. Nejdokonalejší typ – aktivní dům nebo také dům s přebytkem tepla dosahuje takových parametrů, že je schopen nejen zcela pokrýt svoji potřebu energie, ale ještě vyrábí přebytek energie, kterou dodává do sítě. Parametrů nulového a pasivního domu již není dosahováno zvyšováním tepelné izolace, ale spíše způsobem vytápění, především získáváním energie ze solárních panelů a fotovoltaických článků.
Dýchání na přístrojích – rekuperace jako základ
Bydlení v nízkoenergetickém domě zase tak odlišné od toho v běžném domě není. On se koneckonců nízkoenergetický dům pomalu stává standardem doby. Zatím jej tedy vynechme. Odlišně se chovají spíše domy pasivní a nulové. Ty fungují, hodně zjednodušeně řečeno, na principu minimálních tepelných ztrát, resp. maximálních tepelných zisků a dokonalé těsnosti. Že to nedává smysl, když tendencí většiny stavebních technologií je vytvářet co nejlépe difuzně propustný dům, který takzvaně dýchá? I pasivní či nulový dům dýchá, ovšem nuceně, díky vzduchotechnické jednotce, která vzduch i teplotně upravuje. Proč tomu tak je? Protože bilance zisků a ztrát tepla je u tohoto typu staveb velmi vyrovnaná.
Vyplývá to z dispozičního, materiálového i technologického provedení stavby, ke kterému se ještě dostaneme. V bilanci oscilující kolem nuly se pak projeví i takové faktory jako: kolik je v domě zapnutých počítačů, popřípadě to, zda rodina pořádá často večírky, či ne. Ve standardním domě směšné tepelné zisky. Pro pasivní či nulový dům ale procentuálně docela významná položka, se kterou počítá vzduchotechnická jednotka s rekuperací obstarávající jak výměnu vzduchu, tak jeho ohřívání. Ve chvíli, kdy je ovšem tato bilance narušena větráním či netěsností konstrukce, je 
vzduchotechnické „srdce“ domu v koncích. Z toho plynou určitá omezení pro budoucí uživatele. Pokud chceme krb, ano, ale pouze za skleněnou vložkou, nebo zvolme sofistikovaná kamna s terciálním spalováním. Klasický otevřený krb s průřezem komína, kterým by propadl Santa Claus i se sobím spřežením, ale princip domu zcela popírá.
-Ondřej Krejčí, Dům a zahrada 7/2010-
Chcete se dozvědět o nízkoenergetických, pasivních a nulových domech víc? Pokračování článku naleznete v červencovém vydání časopisu Dům a zahrada, který je v prodeji od 22. 6. 2010.