Nezbytnou podmínkou při výstavbě či rekonstrukci podkroví pro obytné účely je také kromě jiného dostatek denního světla. Asi nejběžnějším způsobem jeho zajištění v podkrovním interiéru jsou střešní okna, při nové výstavbě, případně u rekonstrukce s rozsáhlejšími stavebními úpravami se jako další možnost nabízí v závislosti na konstrukci střechy vikýře různých tvarů a velikostí. Často však není možné umístit zdroj přirozeného světla přímo ve střešním plášti, a současně není nutné silné osvětlení, například u vnitřního schodiště, v šatnách, předsíních, vstupních halách, a někdy i v koupelnách, na WC či v místnostech sloužících jako technické prostory. Zde jsou s výhodou využívány často právě světlovody, ty mohou současně sloužit jako doplňkové osvětlení nad psacími či pracovními stoly, velké světlovody osvětlují i průmyslové haly. Jistě nejde o vynález naší doby, znali je již staří Římané či Egypťané. První světlovod blízký tomu dnešnímu byl sestaven v první polovině minulého století. Za dobu své existence byly různé systémy tohoto způsobu osvětlení zdokonaleny, jejich účinnost, a tedy i možnosti použití jsou vyšší.

Princip a konstrukce

Světlovod se primárně skládá ze tří částí. První díl je buď ploché střešní okno, častěji však kupole, která vyčnívá nad povrch střechy a zachytává maximální množství světla. Je třeba zdůraznit, že střešní okno je pro tento účel nejméně vhodné, neboť propustí paprsky přímo, neláme je a jejich množství je tedy menší než u vypouklého tvaru kupole. K výrobě těchto prvků se používá materiál s velmi dobrými optickými vlastnostmi, který by měl být odolný i vůči povětrnostním, mechanickým i chemickým vlivům, zvláštní pozornost je třeba věnovat působení UV záření, aby vstupní část zůstávala čirá. Důležitá je také samočisticí schopnost při dešti. V oblastech zatížených smogem je vhodné je omývat. Jako nejlepší se proto nabízí různé druhy skla. Někteří výrobci již vyvinuli kupole, které jsou schopny zachytávat dostatečné množství světla i při zatažené obloze. Další optimalizace výkonu bylo dosaženo i minimalizací odrazu slunečního světla od vypouklého povrchu. Sluneční paprsky jsou odráženy do takzvaného tubusu, který je uvnitř opatřen antireflexní vrstvou nebo materiálem podobných vlastností. Ten odráží při ideálních podmínkách téměř veškeré přijaté světlo ke koncové části světlovodu - difuzéru. I na jeho kvalitě závisí množství světla, které předá z tubusu do místnosti. U nejkvalitnějších výrobků je difuzér opatřen také antireflexní vrstvou, která omezí zpětný odraz světla do tubusu a procházející světlo rovnoměrněji rozptýlí. Kupole i difuzér mohou být z plastu či z různých typů skla, kvalitnější a odolnější je obvykle sklo, plast je ovšem cenově výhodnější.

Kvalita především

Parametry světlovodu jsou určeny nejen kvalitou vstupního prvku, tedy kupole, ale také průměrem a délkou. Minimální průměr potrubí se pohybuje kolem 20 cm, ten je ovšem vhodný pouze do velmi malých místností, to znamená třeba na WC, naproti tomu u hal či skladů může činit i jeden metr. Nejběžněji je využíváno potrubí o průměru 25 až 50 cm. Pokud jde o délku, neměla by přesáhnout 5 metrů, aby nedocházelo k výraznému úbytku světelných paprsků. Tubus může být měkký a ohýbatelný po celé své délce, tento typ je finančně nejdostupnější, ovšem přílišný počet ohybů ubírá výraznou měrou světlo a v konečném výsledku může být jeho přínos diskutabilní. Vhodnější jsou proto tubusy, skládající se z rovných částí a kolen, které předávají při správném použití většinu přivedeného světla.

-Dana D. Daňková-Foto: www.lightway.cz, www.svetlovody.cz