V našich klimatických podmínkách je chladné období výrazně delší než doba, kdy venkovní teploty dosahují opravdu vysokých hodnot, v podstatě se může jednat jen o několik dní v roce. Přesto je namístě uvažovat o způsobu, jak si i během horkých dní zajistit doma příjemné prostředí, a to tak, aby náklady na chlazení byly přiměřené.
Projekt domu je základ
Trend snižování energetické náročnosti budov se zabývá hlavně vytápěním, protože náklady na topení v našem klimatickém pásu jsou jistě vyšší než na chlazení, i v oboru klimatizace ale jde vývoj stejným směrem.
Jiná situace je, pokud se chystáte stavět, jiná je, uvažujete-li o koupi klimatizace do již existujícího domu. Architektonické i stavební řešení domu samozřejmě významně ovlivňuje potřebu vytápění, ale i chlazení. Základním podkladem pro návrh klimatizačního zařízení je výpočet takzvané tepelné zátěže. Tepelnou zátěž lze charakterizovat jako množství tepla, které vstupuje z vnějšího nebo vnitřního prostředí do místnosti. Vnější tepelná zátěž je teplo, které do prostoru proniká zvenku, zejména působením slunečního záření a teploty vzduchu. Především v budovách s vyšším podílem prosklených ploch tvoří zisky ze slunečního záření rozhodující podíl na tepelné zátěži. Množství přijatého tepla nejvíce ovlivňuje orientace ke světovým stranám.
Stínicí technika i vegetace pomohou s vnitřní teplotou
Teplo, které v létě tepelnou bilanci zhoršuje, působí v zimě naopak pozitivně (jako pasivní solární zisk). Proto je v případě velkých prosklených ploch důležité zastínění, jehož instalace je většinou jednodušší a levnější než klimatizace. Místnost by neměla být stíněná příliš, aby nebylo třeba uvnitř svítit. Osvětlení zvyšuje tepelnou bilanci a náklady na elektrickou energii. Důležitý je i vliv přirozeného stínění, například vegetace, okolních budov atd. Ideální jsou listnaté stromy, protože v létě nám poskytnou příjemný stín, zároveň se z listí stromů odpařuje voda, a to je nejdokonalejší přírodní klimatizace. V zimě jsou stromy bez listí a jejich korunami proniká sluneční záření až do budovy.
Vnitřní tepelná zátěž je teplo, které vzniká přímo ve vnitřním prostoru. Nejvíce tepla vydávají domácí spotřebiče, osvětlení, ale i přímo lidé (na osobu v klidu připadá cca 150 W). Důležitá je také požadovaná vnitřní teplota. V letním období je optimální teplota obytných prostor 25 °C, samozřejmě záleží na aktuálním počasí, ale neměla by přesáhnout 28 °C. Čím nižší teplota, tím menší je účinnost klimatizační jednotky. Správné nastavení vnitřní teploty je důležité i pro 
subjektivní pocit, rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by neměl být větší než 6 °C . V klimatizované místnosti bychom se měli cítit příjemně, neměli bychom mít pocit chladu nebo průvanu.
Jak klimatizace funguje
Klimatizace pracuje na podobném principu jako chladničky, tedy prostřednictvím změn skupenství chladicího média odebírá tepelnou energii okolnímu vzduchu. Většina moderních klimatizací dokáže tento cyklus obrátit a v případě nízkých teplot vzduch v místnosti ohřívat, funguje tedy na principu tepelného čerpadla.
Spínání a vypínání kompresoru v pravidelném časovém intervalu je zastaralý způsob. Klimatizační jednotky vybavené takzvanou invertorovou technologií jsou úspornější. Když teplota v místnosti klesne na požadovanou teplotu, řídicí jednotka sníží otáčky kompresoru, a tak teplotu udržuje. Invertor umožňuje také rychlejší a přesnější dosažení požadované teploty. Jiný systém, takzvaný MPS (Multi Power System) obsahuje dva kompresory o různém výkonu. Ty pracují na maximální výkon, dokud není dosaženo nastavené teploty, pak pracuje jen jeden kompresor s nižším výkonem.
Na detailnější informace o jednotlivých typech klimatizačních jednotek se můžete těšit v dalším dílu miniseriálu o klimatizacích.
-Monika Smekalová, Dům a zahrada 8/2010-
| Tip na další zajímavé čtení z časopisu Dům a zahrada 9/2010 |  |
Objednejte si předplatné časopisu Dům a zahrada a získejte řadu výhod. |