Domy zdobí dávno nejen fasády v pastelových barvách, ale často nesou i omítky sytých odstínů a různých povrchových struktur. Jedněmi z novějších typů takových materiálů jsou omítky mozaikové. Základem jsou v tomto případě drobné přírodní kamínky, promísené s přídavnými pojivy a dalšími příměsemi. Je možné je použít na podklady na sádrové, vápenosádrové a vápenocementové bázi, díky dobré soudržnosti vytváří celoplošné výrazně dekorativní bezespárové vrstvy. Snadno se zpracovávají, po zatvrdnutí vzniká velmi odolný povrch s dlouhou životností. Omítky tohoto typu jsou nabízeny v široké barevné škále a hodí se pro exteriér i interiér. Mohou být vodou ředitelné, bezrozpouštědlové či na bázi akrylátových přípravků. Pro venkovní použití jsou důležité fungicidní a algicidní přísady, které brání uchycení hub, mechů a řas. S výhodou lze z těchto omítek vytvářet různobarevné plochy, vhodné jsou nejen na sokly budov a schodiště, ale i k optickému oddělení různých architektonických částí staveb.

Pečlivost především

Při přípravě je nutné míchat hmotu výhradně ručně a pomalu, a současně nerezovým nářadím. V opačném případě hrozí znečištění omítky rzí ze starého nářadí, při rychlém míchání také může vlivem zavzdušnění dojít ke změně barevného odstínu. Pro kvalitní výsledek je nutné věnovat pozornost i přípravě podkladu, jenž musí být zbavený prachu a různých nesoudržných částí nebo částic se separačním účinkem, pevný a suchý. Před samotnou aplikací se na podklad nanese penetrační přípravek, aby omítka dobře přilnula, neodpadávala, po vytvrzení se nedrolila. Na upravený povrch ji nanášíme opět nerezovou stěrkou, a to ve vrstvě o tloušťce asi 1,5 násobku velikosti zrnek, a rovnoměrně ji uhlazujeme. Omítka se nanáší vždy jen jedním směrem. Pro nanášení nejsou vhodné extrémní povětrnostní podmínky – to znamená vysoké či příliš nízké teploty, přímé sluneční světlo, déšť. S mozaikovými omítkami lze pracovat při teplotách v intervalu +8 až +30°C, nejvhodnější jsou pak teploty kolem 20 °C a vlhkost vzduchu cca 65 %. Tehdy trvá prosychání omítky asi tři dny, s poklesem teplot nebo zvýšením vlhkosti se čas samozřejmě prodlužuje.

Na místech obvyklých i méně obvyklých

Mozaikové omítky jsou při správném zpracování a aplikaci vysoce odolné vůči povětrnostním vlivům i mechanickému poškození, jejich velkou výhodou je pružnost – při náhlých změnách teplot „pracují“, nepraskají. Propouštějí také vodní páru, fasáda tak „dýchá“. Díky celkovému probarvení hmoty jsou stálobarevné, široká škála barev navíc nabízí možnost tvůrčího a netradičního výtvarného řešení fasády, případně stěn interiéru nebo nejrůznějších architektonických prvků – sloupů, zídek, šambrán, říms a podobně. Estetického efektu lze dosáhnout také kombinací materiálů s různým stupněm hrubosti. Aktuální je i využití tohoto typu omítek na zateplovacích systémech, kde se nanášejí na armovací podklad. Méně často jsou zatím používány místo obkladů v koupelnách nebo při úpravě stěn za kuchyňskými linkami. Tam, kde hrozí povrchové působení vody či páry, je vhodné ošetřit povrch bezbarvým lakem, ve sprchových koutech je nezbytné před nanesením omítky aplikovat doporučenou hydroizolaci, pozornost pak věnujeme jejímu kvalitnímu provedení, především rohům a spojům. Protože je omítka hrubá, neklouže, a lze ji proto aplikovat i na nášlapný povrch ve sprchovém koutu.

-Dana D. Daňková-Foto: www.profimedia.cz, Henkel