Požární bezpečnost objektů je schopnost těchto staveb bránit ztrátám na zdraví a životech osob či zvířat a ztrátám na majetku v případě požáru. Dosáhnout jí lze například vhodným architektonickým umístěním objektů mezi novou či stávající výstavbu, dále konstrukčním, materiálovým a dispozičním řešením a obecnými požárně bezpečnostními opatřeními. Toto platí jak pro dřevostavby, tak pro stavby zděné.

Konkrétně to znamená, že objekt musí fungovat tak, aby:

  • umožnil bezpečnou evakuaci osob, zvířat, věcí a majetku z objektu (nebo jeho částí) požárem ohroženého nebo již hořícího do jiného, bezpečného prostoru nebo na volné prostranství
  • bránil šíření požáru do dalších částí objektu nebo mimo něj na jiný objekt či jeho část
  • umožnil účinný zásah hasičských jednotek při hašení a záchranných pracích

PSALI JSME NA TOTO TÉMA:

S těmito požadavky je nutné počítat již při projektování staveb. Kromě rozdělení objektu do samostatných požárních úseků a jeho případného oddělení od sousedních objektů požárně dělicími konstrukcemi je nutné posoudit požární odolnost konstrukcí a hořlavost stavebních hmot podle stanoveného požárního rizika.

Dále je třeba zajistit kapacity a vybavení únikových cest pro předpokládaný počet evakuovaných osob a vymezení zásahových a technických cest a technického vybavení pro zásah hasičských jednotek včetně upozornění na možná rizika při hašení.

Z hlediska stupně hořlavosti jsou stavební materiály rozděleny do několika stupňů:

A – nehořlavé

B – nesnadno hořlavé

C1 – těžce hořlavé

C2 – středně hořlavé

C3 – lehce hořlavé

Dřevo patří do skupin C1 a C2, přičemž mezi dřeva těžce hořlavá řadíme listnáče – dub, buk, do skupiny středně hořlavých materiálů lze začlenit dřevo jehličnaté - modřín, smrk, borovici.

Foto: HZS Zlínského kraje