Podle techniky nanášení, provádění povrchové úpravy a vzniklé struktury se dělí na hladké (gletované), jemně strukturované (filcované) či hrubě strukturované, tedy rýhované nebo zatírané. Omítka obecně se skládá z pojiva, plniva a dalších přísad.

Pastovité omítky jsou připraveny k okamžitému použití, do suchých směsí je nutné přidat vodu. Plnivem je obvykle písek, drcený vápenec, případně další materiály, pojivo spojuje zrna do jednoho celku a dodává omítkám specifické vlastnosti, ovlivňuje kromě jiného i prodyšnost. Podle druhu použitého pojiva lze omítky rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, akrylátové, silikonové, silikátové atd...

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Paropropustnost omítky hraje v obálce domu svou roli, neboť společně se zdivem reguluje vnitřní klima stavby, pokud jde o procento vlhkosti. To není během roku stále stejné - díky provozu v budově a díky klimatickým změnám se střídají období s různým vývinem vlhkosti.

Ta může v objektu kondenzovat, podle místa kondenzace pak mohou v interiéru vznikat biotická napadení (plísně apod.) nebo může na fasádě docházet k poruchám kvůli odmrzání.

Místo vzniku kondenzace a objem zkondenzovaných vodních par v objektu je možné spočítat a vyčíslit jejich roční množství. Pokud je tato hodnota nižší než maximální množství stanovené normou, konstrukce vyhoví z hlediska paropropustnosti a ani nárazové stavy, kdy dojde k větší kondenzaci, nejsou problémem.

V krajní situaci je možné vlhkost do určité míry regulovat i v interiéru použitím sádrové omítky, která je schopná částečně vlhkost pojmout a následně ji vydýchat zpět do prostoru. Toto řešení však není vhodné ve vlhkých prostorech, jako jsou koupelny, prádelny apod., tam je nejvhodnějším řešením větrání či nucená ventilace.

Text byl připraven ve spolupráci s firmami Cemix a Stabe.