Jak se liší: nízkoenergetický, pasivní, nulový, plusový dům

Rozhodující je měrná spotřeba tepla na plochu domu za rok (kWh/m2)

První z nich – dům nízkoenergetický – je přechodem od domu „normálního“ (klasického, „neúsporného“, ale v podstatě domu staršího, postaveného do 90. let minulého století) ke skupině stále úspornějších staveb, kterou zastupuje postupně dům pasivní, nulový a plusový. Tyto stavby už disponují sofistikovaným systémem úsporných opatření a technologií na výrobu energie, které nízkoenergetický dům nemá.

close

info

Oficiální zdroj

zoom_in

Dům od společnosti Okal

Nízkoenergetický dům: nezanedbatelná úspora Nízkoenergetický dům je ve srovnání se svým starším „klasicky neúsporným“ předchůdcem totiž jen lépe tepelně izolovaný, utěsněný, zateplený. Najdeme tady silnější tepelnou izolaci obvodových stěn i střechy, důkladnější izolování podlah a kvalitnější výplně stavebních otvorů (oken a dveří). Těmito jednoduchými opatřeními se však ušetří proti starším domům až čtvrtina nákladů na energii, a to není špatné.

Nulový dům je jakýmsi průsečíkem A to průsečíkem domu pasivního a plusového. Laicky řečeno: dům pasivní šetří energii, plusový ji šetří a ještě mu přebývá (vyrábí si ji), a pokud je toto šetření a výroba energie v rovnováze, dospějeme k domu nulovému. Nespotřebovává nic, ale nic mu nepřebývá.

Standardy

Skupiny domů s podobnou spotřebou se řadí do energetických standardů. Standard (pasivní, nulový atd.) znamená rozsah spotřeby (od – do), tedy nároků jednotlivých skupin domů na spotřebu energie. Tak rozeznáváme dům klasický, úspornější nízkoenergetický standard, ještě úspornější domy ve standardu pasivním, nulovém a plusovém. Poslední dům už šetří energii ze 100 % a ještě si ji vyrábí.