V minulém dílu jsme se zajímali, jaká všechna povolení musíte mít, abyste mohli nechat udělat zemní vrt pro tento typ kolektoru. Tentokrát se zaměříme na častější případ – zemní kolektor umístěný pod povrchem pozemku.

Jednodušší postup

Princip je podobný jako u předchozího typu, jen solanka proudí v plastových trubkách pod povrchem země, nikoliv ve vrtu. Tím odpadá jeho vrtání a také náročná byrokracie. Zde můžete počítat pouze s ohlašovací povinností na stavební úřad.

Začíná to sondami

Jelikož se ale kolektor ukládá do půdy, je dobré nejdřív provést geologický průzkum. Ten určí, jaké je složení půdy a podloží, zda je zde vysoká spodní voda, jak hluboko je třeba kolektor zahrabat. Většinou se pokládá kolektor 1,2 - 1,5 metru pod povrch země. Může to být i hlouběji. Geologický průzkum také objeví případné problémy s nenasákavostí terénu. Kolektor by totiž neměl být v zaplavené půdě (například v permanentně vlhkém jílu). Pokud byste měli pozemek takto špatně odvodněný, pomůže jedině drenáž.

ČTĚTE TAKÉ:

Stavba povolena

U větších kolektorů se musí vybudovat sběrná šachta. Ta je zapotřebí pro sběr vznikajícího kondenzátu. Jde udělat z tradičních skruží, ale stejně jde už o stavbu, se kterou se musí výrazně počítat.

  • ve vlhké půdě je přenos tepla jednodušší, je tedy zapotřebí menší plocha kolektoru než u sypké půdy.
  • kolektor ale nesmí být v půdě zaplavené.
  • kolektor musí být ve větší než nezámrzné hloubce.
  • pokládka kolektoru je ve vodorovné hladině. Pokud se pokládá do svahu, trubky musí být kolmo na svah, aby bylo zajištěno odvzdušnění.
  • přibližně 50 cm nad kolektorem poklaďte výstražné pásy, které vás upozorní, pokud by hrozilo prokopnutí kolektoru.