Čtvrtý díl našeho seriálu bude muset být víc obecný. Na rozdíl od jímek a septiků je totiž čistíren odpadních vod více druhů. Jejich použití je různé, stejně jako jejich ceny, vhodnost a rozšíření. Rozlišovat můžeme fyzikálně-chemické čistírny (používají se dnes hlavně jako dočišťovací stupně na srážení fosforu pomocí soli hliníku či železa), biologické (zde rozdělujeme na aerobní a anaerobní) a extenzivní čistírny (za účasti samočisticích procesů v půdním či vodním prostředí).

Abychom problematiku zjednodušili, vezmeme si dnes asi nejrozšířenější technologii domácích čistíren odpadních vod – biologickou aerobní čistírnu, někdy označovanou jako aktivační.

Jde o princip, kdy biologický odpad je v jednom stupni přečištěn od hrubých nečistot a následně pomocí biologického aktivátoru (mikroorganismy) se rozkládají organické látky přítomné ve vodě. Aerobní způsob pak zvyšuje účinnost.

Zákony

Musíme si určit, co je vlastně odpadní voda. Stejně jako u septiků, ani zde není možné svádět vodu z okapů do čističky. Takže odpadní voda je převážně produktem lidského metabolismu a činností v domácnosti. Dle vodního zákona musí být tato voda čištěna.


Problematika čištění odpadních vod a nakládání s nimi je mnohem rozsáhlejší. Doporučujeme tedy obrátit se na odbornou literaturu, například Voda v domě a na chatě, Jan Šálek a kolektiv, kterou vydalo nakladatelství Grada pod ISBN 978-80-247-3994-6.
Pro čistírnu platí stejné zákony jako pro septiky. To znamená, že je zapotřebí mít nejdříve hydrogeologický posudek, který vydává jen osoba k tomu způsobilá. Dále je zapotřebí s posudkem jít na vodoprávní úřad, kde zhodnotí, zda je v dané oblasti vůbec možné stavět DČOV, a to z několika hledisek (možnost vsakování, ovlivnění vegetace, vodních toků, podzemních vod apod.). ČOV také potřebuje stavební povolení. Velkým problémem může také být pravidelná kontrola a údržba ČOV. Vodoprávní úřad totiž může posílat kontroly v jím daných termínech, nebo budete muset sami odebírat vzorky vyčištěné vody, hodnotit ji a vést provozní deník, který bude kontrolován vodohospodářským úřadem.

Zákony o ČOV jsou pak shodné se zákony platícími pro septiky.

Technika

Aerobní biologické čističky odpadních vod fungují na principu přidávání mikroorganismů do čištěných vod, které se v podobě vloček vznášejí a rozkládají biologické složky odpadu. Tento způsob má vysoký čisticí efekt pouze za přítomnosti kyslíku. Ten se dává do vody prostřednictvím dmychadla. Aktivační čističky tak musí mít i přívod elektřiny, kterou stále odebírají. Ovšem příkon dmychadel není nijak velký, takže náklady na elektřinu tu sice jsou, v porovnání s dalšími faktory jsou však marginální.

Konstrukce těchto ČOV je dnes většinou tříkomorová – vstupní voda jde do usazovací nádrže pro čištění hrubých nečistot, následuje aktivační nádrž a dosazovací nádrž. Můžete se však setkat i s dvoukomorovým systémem (SBR reaktor) nebo s doplňkovou membránovou filtrací, která zaručuje velmi vysoké hodnoty vyčištění odpadní vody.

Problémy

Prvotním problémem je vůbec možnost instalace a provozu čističky. ČOV totiž není určena pro všechny domy. Měla by totiž mít stálý nátok a přísun biologického odpadu. Aktivátor totiž musí mít „stále co jíst“. Víkendové chaty nebo sezonně využívané budovy tak tuto verzi mít nemohou, protože aktivační kal by jim umřel a bylo by zapotřebí jej znova nasazovat. K reaktivaci je pak zapotřebí přibližně čtrnácti dnů. Další problém je na vodohospodářském úřadu. Zde na mnohých místech mají smutné zkušenosti s ČOV. Na trhu je jich celá řada, a jejich kvalita tak může být kolísavá. K povolení tak po vás mohou chtít ČOV pouze s certifikátem CE, který zaručuje, že ČOV byla testována ve velmi náročném programu, a má tedy garantované hodnoty. Taková ČOV se pak prodává i s tímto certifikátem, který je třeba doložit úřadu. Stejně tak mají úřady smutnou zkušenost s údržbou ČOV. Zanedbaná údržba může znamenat, že odpadní vody nakonec vypouštěné do země jsou nevyčištěné. Náprava je pak složitá a ne vždy účinná.

Některé vodoprávní úřady požadují ještě přísnější limity pro vypouštěnou vodu z DČOV, než je v evropských a státních směrnicích. Jaká je kvalita vody na výstupu u standardních typů DČOV?
Vodoprávní úřady mohou požadovat jen hodnoty dané nařízením vlády, no a tyto hodnoty vycházejí ze zvyklostí v Evropě – tj. jsou úměrné stavu techniky. Problém je spíše v tom, že pokud by Česká republika měla splňovat závazky dané EU při vstupu do EU, tj. že celé své území bude považovat za citlivou oblast, pak by tyto hodnoty (zejména při vypouštění do malých vodotečí) musely být mnohem přísnější. Jinak dnešní standardní, nejčastěji prodávané ČOV jsou schopny snížit především znečištění tvořené organickými látkami na hodnoty pro přírodu bezproblémové. Pokud je problém s kvalitou vypouštěné vody, pak je problém hlavně v provozování, a to v lidském faktoru (provozovatelé si neuvědomují, že v podstatě mají další domácí zvíře, o které se musejí starat) a v honbě za nejnižší cenou na úkor provozní stability. Klasickým případem, na kterém to lze demonstrovat, je nahrazení časově ovládaného elektroventilu ručním ventilem a větou v návodu, že uživatel s ním bude manipulovat dle potřeby
Čím se dá takových lepších hodnot dosáhnout?
Technologií, jak dosahovat ještě lepší úroveň čištění, je celá řada, například membránová filtrace… otázkou pak je, co chceme, aby politicky bylo prioritní – voda, zdraví, komunikace, nebo např. kultura, a jak si na to, co bychom chtěli, dokážeme vydělat.
Odpovídá ing. Karel Plotěný, Asio, s. r. o.

Třetím problémem je samotný provoz čističky. Ta musí mít pravidelnou kontrolu a údržbu. „Součástí dokumentace každé certifikované ČOV je návod k obsluze – pravdou je, že některé ČOV, aby byly funkční, potřebují i denní dohled, což je někdy daň za stále se snižující prodejní cenu na úkor stability procesů a spolehlivosti zařízení,“ říká k tématu ing. Karel Plotěný ze společnosti ASIO. V neposlední řadě je to právě stabilita procesu. Mikroorganismy, které v čističkách pracují, jsou náchylné na některé látky, především na chlor. Vylití kbelíku koncentrátu Sava tak může zcela zničit všechny mikroorganismy a zcela znefunkčnit celou čističku. Je tedy zapotřebí vybírat takové čisticí prostředky, které aktivátory snášejí.

Výhody

Zásadní výhodou ČOV je její nenáročná rozměrová konstrukce. Vystačí si s velmi malými rozměry i na velkou domácnost. V porovnání s jímkou bychom mohli říci, že například s třetinovými. Od toho se také odvíjí cena – jak za samotnou technologii, tak i za výkopové práce. Přesto vám cenu za ČOV nemůžeme s klidným srdcem sdělit, a to ani orientačně. Ta se výrazně odvíjí od technologie, kvality materiálů, dmychadel i velikosti. V principu by se nám chtělo říct, že cena je nižší než u septiků, ale nemusí to být pravidlem.

Vyšší náklady na provoz (elektřina, aktivátor) pak redukuje minimální nutnost vývozu kalu.

Hlavní a největší výhodou čističek je však výsledná kvalita přečištěné vody. Ta dosahuje u některých sledovaných veličin i vysoko přes 90 %. Použitím dalších čisticích stupňů (membránové filtrace, reaktory na odloučení dalších složek apod.) dosáhneme velmi vysokého stupně pročištění odpadní vody, kterou není problém používat na zálivku nebo vsakovat do země.