Nic není ideální – žádná technologie není bez vady. Ale rozhodnout se musíte. Pro co se tedy rozhodnout, pokud jste laici a ne skutečně vyučení odborníci. Vždyť už pojem „stavební technologie“ je značně široký a je mu věnováno mnoho odborných publikací i výukových a přednáškových hodin na odborných školách různých stupňů. Běžného stavebníka především zajímá, jaké technologie (a s nimi spojené stavební materiály) jsou právě k dispozici na trhu a jak ovlivní stavební a provozní náklady. Pokud tedy váháte, poraďte se stavebním odborníkem - architektem, stavitelem, stavebním dozorem a doplňte vše vlastním úsudkem.

Na druhu stavby záleží

V zásadě lze stavby rozdělit na dva druhy - jednak prováděné v místě z kusových stavebních materiálů, jednak montované z větších celků. V obou případech mohou být použité různé materiály a postupy provádění.

Dělení je možné i podle dalšího kritéria - tepelné akumulace. Objekty z materiálů s malou tepelnou akumulací lze rychle vytopit, ovšem například při výměně vzduchu rychle vychladnou. To je výhodné, pokud předpokládáme časté kolísání požadované vnitřní teploty například v průběhu dne - lze tedy pružně měnit teplotu, pokud je objekt po část dne neobývaný nebo pokud se požaduje snížení teploty v noci. U materiálů s akumulací vysokou je situace opačná, jsou tedy vhodné, pokud požadujeme převážně stabilní teplotu bez větších výkyvů.

Stále nejoblíbenější: Cihelný blok

Nejrozšířenější a nejznámější jsou v České republice stavby prováděné z keramických zdicích materiálů. Dříve používaný kámen a plné pálené cihly nahradily nejrůznější děrované cihelné bloky, u nichž otvory a póry vytvořené při výrobě poskytují lepší tepelně izolační vlastnosti. Spojují se různými druhy maltovin, stěny jsou ztužovány obvykle železobetonovými věnci. Kombinují se s nejrůznějšími druhy stropů - panelovými, monolitickými železobetonovými, z kombinací nosníků a vložek, méně často i se stropy ocelovými (například z kombinace válcovaných nosníků a trapézových plechů) nebo dřevěnými.

O VÝHODÁCH A NEVÝHODÁCH CIHEL A PÓROBETONU JSME UŽ PSALI NĚKOLIK ČLÁNKŮ. NAJDETE JE ZDE

Tyto budovy se vyznačují vysokou tepelnou akumulací. Jejich tepelně izolační schopnosti jsou na hranici současných požadavků, proto jsou dále zlepšovány používáním různých tepelně izolačních malt, omítkovin a zateplovacích fasádních systémů. Vzhledem k vysoké hmotnosti jsou náročné na dopravu materiálu, ale mají také relativně dobré zvukově izolační schopnosti. V uživatelích obvykle budí pocit bezpečí. Stavba je prováděna klasickými postupy, tato technologie klade relativně malé nároky na kvalifikaci pracovní síly (je ovšem nutný odborný dozor, aby se předešlo častým nešvarům, vytvářejícím tepelné mosty a podobně). Ze statického hlediska jde o značně únosné konstrukce, s minimálními riziky.

Náročný na přesnost: Pórobeton

Technologicky obdobné jsou stavby z pórobetonových tvárnic. Ve srovnání s keramickými zdicími materiály je pórobeton lehčí, z čehož vyplývá mírně snížená tepelná akumulace, lepší tepelná izolace, horší zvukově izolační vlastnosti (to se týká především vnitřních - tenkých příček) a menší únosnost. Zároveň je více nasákavý, což klade zvýšené nároky na hydroizolaci u částí budov, které jsou zapuštěné pod úroveň terénu nebo které jsou ostřikovány vodou. Materiál je velmi snadno opracovatelný, v ložných spárách se používá tenká vrstva zdicí malty (někdy je nepřesně označována jako lepidlo), systém je doplněn tenkovrstvými omítkami. Při provádění je kladen důraz na přesnost a dodržování předepsaných technologických postupů, nezaškolení pracovníci tak mohou způsobit nevratné snížení kvality provedených prací (časté je zejména poškození omítek prasklinami v místě styku tvárnic). Z tohoto důvodu by se měl stavebník dobře seznámit s podklady výrobce materiálu, nebo ještě lépe zajistit kvalifikovanou stavební firmu a technický dozor.

Výhodou pórobetonových stavebních materiálů je výrazně nižší spotřeba vody při jejich provádění, což zkracuje dobu potřebnou pro vysychání stavby. Z tohoto důvodu je tato technologie vhodná pro kombinaci se systémy prováděnými „nasucho“ - tedy s panelovými stropy, sádrokartonovými systémy (příčky, podhledy - těmi lze navíc zlepšit zvukovou izolaci) a různými systémy podlah se suchou montáží.

Menší únosnost se u běžných rodinných domů obvykle výrazně neprojeví (mají málo podlaží a relativně malé rozpony stropů), pozornost je třeba věnovat lokálně zatíženým místům - sloupům, pilířům, uložení překladů u větších otvorů - například garážových vrat.

V příštím článku budeme pokračovat s dalšími technologiemi

Tento článek jste měli možnost číst v časopisu Dům&Zahrada.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com