Systémové řešení: Ztracené bednění
Ztracené bednění
Z hlediska užitných vlastností se zděným objektům blíží stavby prováděné některou z technologií ztraceného bednění. Většinou jde o desky nebo tvárnice z betonu, štěpkocementových materiálů nebo polystyrenu, které jsou vylévány betonem. Tyto stavby se vyznačují vysokou únosností (danou mimo jiné možností vyztužování betonu ocelí) a obvykle dobrou tepelnou a akustickou izolací (betonové tvarovky bývají doplněny vložkami z tepelné izolace). Důležité je dodržení předepsané technologie výroby a montáže, obvykle je používán kompletní systém daného výrobce (stěny, stropy, příčky, případně též povrchové úpravy). Je nutné počítat s delší dobou vysychání betonového jádra a dalších betonových prvků. Použitá technologie by měla umožňovat následné provádění instalací - na rozdíl od staveb z keramických zdicích materiálů bývá například omezena maximální hloubka drážek.
O ZTRACENÉM BEDNĚNÍ SI MŮŽETE PŘEČÍST DALŠÍ ČLÁNKY
Pouze s odborníkem: Dřevostavba
V České republice jsou stále málo rozšířené dřevostavby. Jejich obliba však stoupá. Jednou z výhod těchto objektů je využití materiálu z obnovitelných zdrojů a snadná recyklace po skončení životnosti (byť pro většinu stavebníků není v současnosti tento aspekt nejdůležitější).
Tyto stavby lze provádět klasickým tesařským způsobem z jednotlivých prvků, nebo lze využít některý ze systémů montovaných staveb (na trhu je nabízí několik firem). Základním materiálem je dřevo - řezivo (prkna, fošny, trámy) a lepené prvky (trámy, sloupy). Velmi důležitá je jeho kvalita - právě použití nekvalitního materiálu často snižuje pověst této technologie. Je-li dřevo nehomogenní, nedostatečně vysušené nebo jinak nekvalitní, bude ve stavbě příliš „pracovat“, a to povede například ke vzniku povrchových vad nebo k mezerám v tepelné izolaci. Možným řešením je využití výše zmíněných lepených prvků, ovšem cena je vyšší než u běžného řeziva. Proto se používají především u staticky nejvíce namáhaných konstrukcí, v místech se zvýšenou vlhkostí nebo jako pohledové.
Dřevostavby se mohou montovat po celcích v halách a pak už jen přivézt na stavbu zkompletované
Všechny dřevostavby se vyznačují velmi dobrou tepelnou izolací při malé tloušťce stěn (dřevo samo má relativně dobré izolační schopnosti a je u většiny plochy obvodových konstrukcí doplněno tepelnou izolací), akumulace tepla je minimální (je-li požadována, musí být řešena například použitím speciálních deskových materiálů místo běžného sádrokartonu). Proto byly ostatně dřevostavby vždy tak populární u nárazově užívaných objektů (chaty, chalupy).
Na kvalitním návrhu a zvládnuté technologii výroby zde záleží více než u zděných objektů. Specifické vlastnosti dřeva a výrobků z něj dokážou využít pouze odborníci, rozhodně nelze doporučit svépomocnou výstavbu. I zkušený tesař, který nemá problém s nejsložitějšími krovy, nemusí znát všechny souvislosti mezi jednotlivými prvky stavby.
O DŘEVOSTAVBÁCH JSME PSALI UŽ MNOHO ČLÁNKŮ
Použití dřeva jako hlavního stavebního materiálu je vhodné zejména u jednopodlažních objektů (bungalovů), u vícepodlažních objektů je nutné správně vyřešit statiku stropu (dřevo je pružné, takže nejde ani tak o jeho únosnost jako spíše o problémy s průhybem). Rizikovým místem bývají místnosti s vlhkým provozem. Nepatrné, ale stálé zatékání může vést k vážnému poškození konstrukce. Je také nutné dbát na zásady požární ochrany - moderní materiály jako nátěry, omítkoviny a obklady řeší většinu potenciálních rizik, zvýšená pozornost však musí být věnována detailům při provádění. Technologie výroby umožňuje provedení ochranných nátěrů a hloubkovou impregnaci jednotlivých prvků jak z hlediska ochrany proti požáru, tak proti poškození hmyzem, plísněmi a dřevokaznými houbami. Zde se může šetření na stavbě později značně prodražit.
Další technologie na výběr
Konstrukční obdobou dřevostaveb jsou objekty s nosnou konstrukcí z ocelových prvků. Zde jde obvykle o skeletové nebo rámové systémy, prováděny mohou být opět přímo v místě stavby nebo jako stavebnice z prefabrikovaných dílů. Oproti dřevostavbám je zde kladen ještě větší důraz na správné provedení tepelných izolací a na ochranu proti požáru (obecně není příliš známá skutečnost, že při přímém styku s plamenem se ocel chová hůř než dřevo - ocel rychle ztrácí pevnost, zatímco masivnější prvky ze dřeva pomalu odhořívají, a poskytují tak čas pro evakuaci a požární zásah).
Závěrem lze zmínit i méně obvyklé materiály a technologie výstavby - hrázděné stavby, stavby využívající kombinaci slámy a hlíny, různé typy tenkostěnných konstrukcí zateplovaných z vnitřní strany, budovy zapuštěné v zemi a další. Obvykle jde spíše o stavby historizující či experimentální, ovšem uvážíme-li měnící se podmínky na trhu s energiemi a surovinovými zdroji, pak se může situace v budoucnosti změnit. Současný trend v každém případě směřuje k prosazování nových technologií, které dokážou lépe využít místní zdroje a snížit energetické nároky na výrobu stavebního materiálu a jeho dopravu, na stavbu samotnou a především na užívání objektu. Zvyšuje se podíl staveb, řešených jako nízkoenergetické nebo pasivní, což souvisí s další oblastí -- technologií zařízení budov a tepelnou technikou (které aktivně upravují vnitřní prostředí podle potřeb uživatele). Celkové tempo změn se zvyšuje. Člověk, který chce mít základní přehled, má v dnešní době naštěstí k dispozici dostatek zdrojů informací - a pokud uvažuje o stavbě domu, pak se vyplatí je co nejlépe využít.
Tento článek vyšel v časopisu Dům&Zahrada. *** Titulní foto: Thinkstockphotos.com