Při srovnávání přírodního a umělého kamene nelze vyslovit jasné stanovisko, který z těchto materiálů je kvalitnější či má lepší vlastnosti. Je třeba vzít v úvahu atributy obou typů, způsob zpracování, cenu i estetické hledisko. Umělý kámen se dobře opracovává, je tvarově variabilnější, nabízí širší paletu barevných odstínů, textur i povrchových úprav, v neposlední řadě je i levnější než přírodní kámen. Jeho trvanlivost je však o něco nižší než u originálu.

ČTĚTE TAKÉ:

Zatímco vlastnosti přírodního kamene jsou dané, v případě umělého kamene je můžeme měnit pomocí přidaných látek nebo povrchovou úpravou. Umělý kámen tak může získat odolnost vůči mrazu, otěru, protiskluzovou úpravu, různé stupně nasákavosti a podobně. Chemické přísady i moderní způsoby zpracování dodají umělému kameni vzhled žuly, opuky, břidlice, pískovce, ale samozřejmě i dalších materiálů - dřeva, keramiky a podobně. Povrchově je beton upravován štípáním, probarvením, vymýváním povrchu se zalitými kaménky, broušením či pískováním. Dodatečně je také upravován proti vnikání vody a znečištění hloubkovou penetrací vhodnými impregnačními prostředky.

Evropské normy považují za umělý kámen takové výrobky z betonu, jejichž vzhled a povrch je záměrně upraven tak, aby se co nejvíce podobal přírodnímu kameni. Napodobeniny kamene jsou dnes často využívány podobně jako originální materiál - při stavbě plotů, lehkých zahradních zídek, ale i jako dlažba. V tomto případě by umělý kámen neměl být, kromě například tvrdých odolných zámkových dlažeb, vystavován extrémnímu zatížení. Není proto vhodný jako dlažba na pojezdových plochách. Při použití umělého kamene v exteriéru je vždy vhodné zvážit, zda bude výsledný vzhled přirozenější.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com, foto: Technistone