Schody jsou tradiční komunikační prostor. Je vertikální chodba. A tak k nim musíme i přistupovat. Musíme je plánovat tak, aby byly co nejpohodlnější, aby samy nepřekážely a byly funkční. Chodbu byste také asi nenavrhli tak úzkou, aby se v ní nemohli vyhnout dva lidé. Nenavrhli byste ji bez osvětlení nebo tak točitou, že nic delšího než metr byste skrz nepronesli? Bohužel u schodišť tohle leckdy neplatí, protože lidé tak nějak automaticky na schody zapomínají. Co tedy mají schody splňovat?

Nejdřív si je rozdělíme

Základní je dělení podle umístění v exteriéru či interiéru na vnější a vnitřní, podle použití na hlavní a pomocné, podle sklonu ramen na rampová (s výškou stupně 85 až 130 mm), mírná (130 až 150 mm), běžná (150 až 180 mm), strmá (180 až 210 mm) a žebříková (210 až 240 mm).

V návrhu konstrukce vycházíme z takzvaného Lehmanova vzorce 2h + b = 630 mm, kde h je výška a b šířka stupně. Výška schodišťového stupně by se měla pohybovat mezi 160 a 175 mm (výška 180 mm a více již odpovídá strmým schodištím), a nášlapná šířka stupně se tím pádem pohybuje mezi 280 až 310 mm.

Materiálů je nepřeberné množství

Schody musí být především bezpečné. To je základní předpoklad, kterému musí být podřízeno všechno ostatní. V zahraničí můžeme sledovat interiéry, kde nechají do pater stoupat schody bez zábradlí. U nás takové schody nemohou projít stavební kolaudací. Pád na podlaze je nebezpečný, pád ze schodů je několikanásobně nebezpečnější.

Parametry zábradlí

Výška zábradlí je svislá vzdálenost mezi horní hranou zábradlí a spojnicí nezkosených hran schodišťových stupňů. Základní výška zábradlí je 100 cm. V případě, že hloubka volného prostoru je menší než 3 m, lze zvolit sníženou výšku zábradlí 90 cm. Pokud zábradlí není plné, ale s mezerami, musí mezery splňovat tyto požadavky:

  • Svislé a šikmé mezery nesmí být větší než 12 cm
  • Vodorovné nesmí být větší než 18 cm
  • Mezera mezi pochůznou plochou a výplní nesmí být větší než 12 cm Dle vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

Chůze po kvalitním schodišti nesmí navozovat pocit nestability, konstrukce musí být pevná a parametry by měla vyhovovat osobám různého věku i vzrůstu. Hlavním parametrem při výběru je materiál, který může být pouze jednoho druhu, většinou se ale používají i jejich kombinace, takže nosná konstrukce, stupně i zábradlí mohou být z různých surovin. Základními materiály pro všechny zmíněné části jsou dřevo, ocel nebo litina, beton či kámen. Pro nosné konstrukce se velmi často užívá železobeton, pro stupně to mohou být navíc i dlažba, koberce, marmoleum či PVC, teraco, betonové či syntetické stěrky, pro luxusnější úpravy kombinace skla a nerez oceli a podobně. Výběr materiálu závisí pouze na investorovi, je však vhodné respektovat i estetické začlenění do projektu, a případně se tedy poradit s odborníkem.

„Výběr materiálů, ze kterých chceme mít v interiéru zhotovené schodiště, by měl vždy vycházet z toho, do jakého typu prostoru a pro koho je schodiště určeno. Z tohoto pohledu je ideální navrhovat schodiště s odborníkem, který vás na vhodnost či nevhodnost materiálů pro daný interiér upozorní. Jiný typ schodiště pořídíte do interiéru s dětmi, jiný do moderního nebo naopak klasicky řešeného interiéru. A pozor! Záleží i na četnosti pohybu po schodišti. Určitě je rozdíl, když je schodiště zatíženo pohybem jedné rodiny, nebo musí denně snášet kroky stovek osob,“ říká pan Petr Paksi, výkonný ředitel společnosti J.A.P., která je jedním z předních českých výrobců interiérových a exteriérových schodišť.

„Ať už sklo, kov, nebo dřevo…všechny materiály musí být v prvotřídní kvalitě, aby splnily všechny bezpečnostní požadavky. V potaz byste ale měli brát i jejich hlučnost. Ideální volbou je z tohoto pohledu schodiště v kombinaci dřevo a kov. Třeba na ryze celokovovém interiérovém schodišti je slyšet každý krok a výsledkem jsou nejrůznější skřípavé a vrzavé zvuky,“ dodává pan Petr Paksi z J.A.P.

Ovšem neopomenutelným hlediskem je také cena schodiště. Šetřit na něm by ale nebylo rozumné, neboť počítáme s tím, že nám má sloužit mnoho let, je to prvek pevně spjatý s konstrukcí domu, jeho opravy, případně dokonce výměna, by byly velmi finančně nákladné, či dokonce nemožné. Navíc nekvalitní schodiště může být příčinou nejen nepohody při chůzi, v krajním případě může ohrožovat zdraví.

Když dřevo, tak…Když ocel, tak…

A jaké materiály jsou tedy nejlepší? Na stavbu dřevěného schodiště se hodí celá řada dřevěných materiálů. Odborníci ale hlavní důraz kladou na masivní tvrdá dřeva. Schody jsou totiž velmi namáhané a měkké dřevo by se velmi brzy vychodilo. Nevypadá to pak pěkně, musí se vyměnit a také ohlazené okraje snižují bezpečnost.

U kovu pak dbejte především na to, zda je opatřen antikorozní ochranou. A tím nemyslíme nátěr. Ten můžete dát na cokoli. Myslíme tím antikorozní materiálovou úpravu (nerez, chromování, černění apod.).

Slovníček pojmů

  • Stupeň – jednotlivý schod
  • Stupnice – horní plocha schodišťového stupně
  • Podstupnice – přední svislá plocha schodišťového stupně
  • Rameno – prostorový prvek sestávající z jednotlivých schodišťových stupňů, jenž spojuje dvě různé výškové úrovně
  • Podesta – vodorovná deska před schodišťovým ramenem
  • Schodnice – nosná část schodišťového ramene, je šikmo uložená a podpírá jednotlivé stupně (může být buď jedna středová, nebo dvě boční)

Titulní foto: J.A.P.