I krby mohou sálat. Stačí jim dát totéž, co kachlovým kamnům – pořádnou hmotu materiálu, která se bude prohřívat a následně vydávat energii do okolí. Využití je v nízkoenergetických a hlavně v pasivních a nulových domech, kde klasická kamna by rychle prostor přetápěla a rekuperační jednotka by byla z takového množství teplého vzduchu zahlcena.
Sálavé krby totiž neposkytují jen teplo vedením (prouděním), kdy se ohřívá okolní vzduch, ale poskytují ho pomocí sálání. Jde tedy o přenos tepla pomocí vlnových délek elektromagnetického spektra. Ohřívají se tak povrchy, jako lidská kůže, stěny apod. Nevíří se tak prach, vzduch se nepřetápí, a přitom jde o velmi zdravé a velmi příjemné tepelné vytápění.
Jak na to?
Zdroj: HKD
Základem je materiál, který má vysokou objemovou hustotu, velký akumulační potenciál a vydrží vysoké teploty. Takovým materiálem je například šamot. Akumulační krby nemají ventilační mřížky a po zatopení se začne obezdívka právě z takového materiálu pomalu nahřívat. Díky tomu je nástup tepla v místnosti pomalejší než u klasických krbů. Po nahřátí celé akumulační masy se do krbu přestává přikládat, avšak tento dokáže v závislosti na dimenzování celého systému hřát od 5 až do 24 hodin.
Samozřejmě, že výhody i problémy jsou tu podobné jako u kachlových kamen. „Díky naakumulovanému teplu je dlouhá tepelná setrvačnost, vyšší účinnost a menší náklady,“ vypočítává výhody Jaroslav Turyna ze společnosti Krby-Kamna Turyna. „Mezi nevýhody patří například dlouhá doba nahřátí, nižší okamžitý výkon a pořizovací cena.“
To, že jde o akumulační krbovou vložku, nemuíste vůbec poznat. Zdroj: Stüv
Co je hypokaustní vytápění?
Zajímavou variantou je takzvané hypokaustní vytápění. Jde vlastně o prastarý způsob teplovzdušného vytápění, které je známé už ze starého Řecka a Říma, kdy se takto vytápěly například lázně.
Zdroj: RoVe
Jde o to, že už při stavbě domu se do konstrukce zdí, případně centrálního komínového tělesa zakomponují teplovzdušné kanály, kterými proudí ohřátý vzduch na teplotu až 300 °C. Ten však není vyfukován otvory ven, jak je tomu u klasického teplovzdušného vyhřívání, ale v celé soustavě pouze cirkuluje a ohřívá akumulační materiál, který pak teplo předává do interiéru sáláním.
Velkou nevýhodou je nutnost správného plánování celého systému už v době přípravy stavby domu. Dodatečně se prakticky nedá do domu vestavět. Rozvody jsou navíc velmi náročné a může je dělat jen opravdový profík. „Stavba hypokaustního vytápění by se dala přirovnat ke kamnářské maturitě nebo vaření svíčkové pro hospodyňku,“ říká k hypokaustnímu vytápění Jaroslav Turyna. Takže se nemůžeme divit, že cena je opravdu vysoká. Ovšem je třeba počítat s tím, že takové vytápění vlastně nemá žádné další náklady, je tu minimální riziko jakékoli poruchy a životnost systému s vhodnou krbovou vložkou je prakticky neomezená.
