„Pokud je to na stavbách jen trochu možné, doporučujeme počkat se zednickými pracemi, jako je zdění obvodových stěn, vnější omítky nebo betonování stropu až na jaro. Pracovat lze na stavbách, které jsou temperované,“ doporučuje Ing. Zuzana Hejlová, autorizovaná statička ze společnosti HELUZ. Ti, kdo si staví svépomocí, mohou „zimní ušetřený čas“ věnovat přípravě (tvorbě prováděcí dokumentace, která dořeší návaznosti konstrukcí a harmonogram jednotlivých profesí), čímž se následně na stavbě bude předcházet chybám a v konečném důsledku se ušetří čas, nervy, materiál a peníze.

„Je-li stavba na zimu již „uzavřená“, to znamená, že jsou vyzděné obvodové stěny, je hotový strop a jsou zakryté stavební otvory, pak teplota uvnitř objektu zpravidla neklesá pod +8 °C, a lze tudíž pokračovat ve stavebních pracích uvnitř objektu. Ze zednických prací lze provádět např. zdění příček, vnitřní omítky apod.,“ dodává Ing. Zuzana Hejlová.

Je-li mírná zima a teploty neklesají ani v noci pod -5 °C, dají se pro zdění využít tzv. zimní malty. U jednotlivých produktů je však nutné číst pozorně návod k použití a dodržet předepsané podmínky.

Při zdění v zimním období je nutné dodržet tyto zásady:

  • Materiál se musí chránit proti nepříznivým povětrnostním vlivům. Rozbalené palety cihel, jednotlivé výrobky komínů a pytle s maltou musí být uskladněny v suchu za teploty nad -5 °C, tzn. v krytých skladech. Zdicí pěna HELUZ se musí skladovat alespoň v temperované stavební buňce, neboť teplota samotné dózy s pěnou musí být nad +10 °C (ale zároveň méně než +30 °C).
  • Při zdění nesmějí být na cihlách zbytky námrazy nebo sněhu ani nesmějí být zaprášené či jinak znečištěné. Veškerý zdicí materiál musí být suchý a při zdění se cihly nesmějí namáčet (doporučuje se cihly namáčet od teploty +10°).
  • Teplota vzduchu v průběhu zpracování a tuhnutí malty nesmí klesnout pod -5 °C. Pokud se zimní malty zpracovávají při teplotách nad 0 °C, není nutné záměsovou vodu předehřívat, při zdění pod bodem mrazu (tzn. od 0 °C do -5 °C) musí být pro přípravu zimních malt ohřátá i záměsová voda na cca 30 °C. Zároveň platí u zimních malt omezení, že je lze zpracovávat do teploty +15 °C (na tzv. zimní malty není možné zase zdít v létě).
  • Čerstvě vyzděné zdivo musí být chráněno před povětrnostními vlivy (deštěm, sněžením apod.) nepromokavou fólií a teplota nesmí klesnout v průběhu 14 dní po vyzdění pod -5 °C. Pokud se pod ochrannou fólii naskládá beze spár kolem celé zdi polystyrén v min. tl. 5 cm, může teplota krátkodobě klesnout až na -10 °C. Z toho vyplývá, že při očekávaných nižších teplotách než -5 °C se již nemá vyzdívat zdivo na cementové malty a je třeba počkat na příznivější předpověď.
  • Období teplot pod +5 °C se nezapočítává do nutné technologické přestávky před statickým zatížením zdiva nebo před omítáním (čili o tuto dobu se musí prodloužit technologická přestávka).
  • Pokud je stavba na zimu již „uzavřená“, to znamená, že jsou vyzděné obvodové stěny, je hotový strop a zakryté stavební otvory, pak teplota uvnitř objektu zpravidla neklesá pod +8 °C, a lze tudíž pokračovat ve stavebních pracích uvnitř objektu. Ze zednických prací lze provádět např. zdění příček, vnitřní omítky apod.
  • Jakékoliv podcenění zimních teplot může vést k dodatečným vícenákladům. Při práci v zimě nejen že jde práce pomaleji, je také obtížnější dodržet kvalitu stavebních prací a i to má dopad na finální velikost deformace konstrukcí vlivem objemových změn (jako je smršťování, roztažnost, dotvarování). Zvláště pro velikost přetvoření v důsledku změn teploty je rozhodující počáteční teplota při vlastním provádění zdiva nebo stropu. Čím je teplota při provádění nižší, tím se zvyšuje pravděpodobnost vzniku nějakých trhlin, ať už potom v omítkách, nebo i v samotné nosné konstrukci.