Lícové cihly jsou prověřené staletími. U nás se jim říkalo zvonivky nebo klinkerky podle německého klinken (zvonit). Šlo totiž o přesné, ostře pálené cihly, které měly vyšší kvalitu než klasické stavební cihly, lepší technické parametry a hlavně lépe odolávaly vnějším vlivům.
Cihelné pásky od skutečných lícovek na fasádě nepoznáte.
Například jejich nasákavost je výrazně nižší, takže se používaly i jako konstrukční materiál do stok a čističek. Tyto cihly se vyrábějí ze směsi hlín s příměsí písku a kovů. Jsou dvakrát pálené, druhý výpal prováděný při teplotách 1100 °C zvyšuje jejich odolnost vůči klimatickým vlivům. Vysoké teploty pálení zajistí slinutí materiálu, tedy jeho vysokou kompaktnost a odolnost, lze je proto využívat jako fasádní materiál bez nutnosti omítání či dalších opatření. Výroba se rozděluje na druhy tažené (lícová úprava je jen z jedné strany, zbytek je technologický) nebo ve formách (lícové strany jsou všechny). Stejně se vyrábí i takzvané lícové pásky, které na rozdíl od cihel jsou vlastně jen „obkladačkami“ s tloušťkou kolem 25 mm. Zde se nejčastěji využívá výroba řezáním.
Použití
Při stavbě se z klasických zdicích materiálů postaví nosná konstrukce, následně se zateplí a lícové cihly se použijí jako pohledová vrstva. Pásky se lepí prakticky na jakýkoli povrch, tedy i například na kontaktní zateplení pomocí tenké vrstvy malty, tmelu či lepidla. Obě verze je třeba kvalitně vyspárovat.
V nabídce je ještě jedna varianta použití. Jde o jakýsi mezistupeň mezi cihlami a obkladovými páskami. Používají se jako předstěny s provětrávanou zateplenou fasádou (zavěšená fasáda) nebo jako stavební předstěna. Jde tedy o to, že do konstrukce nebo na sebe (u nižších konstrukcí, jako jsou podezdívky) se naskládají a sponami upevní lícové tvarovky. Mezi samotnou stěnou a lícovkami je pak mezera pro odvod vlhkosti a tepla z fasády.
Důležité parametry
U lícovek je třeba dbát především na nasákavost. Čím nižší, tím lepší. Některé lícovky vykazují nasákavost mezi 15-18 %, ty nejkvalitnější a vypalované na vyšší teploty pak mezi 4-6 %. Cihly jsou tvrdší, pevnější, mají lepší tepelně izolační vlastnosti, ale také jsou křehčí a hlavně dražší. Proč chceme, aby měly cihly malou nasákavost? Proto, aby měly vyšší odolnost proti povětrnostním vlivům, ale i proto, aby mokré stavební procesy ovlivnily cihlu co nejméně.
Cihelnými pásky lze obložit i obtéžné tvary
Další vlastnost, kterou je třeba sledovat v případě stavebních konstrukcí z lícovek, je pevnost v tlaku. Klasické zvonivky mají například nasákavost do 7 % a pevnost v tlaku minimálně 35 MPa. Ovšem jejich podskupinou je tzv. keramický klinker, vyráběný ze speciálních druhů hlín. Nasákavost tohoto typu je nejvýše 1,5 % a pevnost v tlaku až 75 MPa.
Na co dávat pozor
Nabídka lícových cihel a pásků je ohromná – od hladkých červených klasik až po světlé a historizující povrchy.
Problémem je, že ne vždy se setkáváme s kvalitními výrobky. Je tedy nutné dobře vybírat spárovací hmotu, která je určená pro venkovní použití. Často se pak doporučuje, aby celá fasáda byla přetřena vodoodpudivým nátěrem. Jde o nátěry na bázi olejů, silikonu apod. Tyto hydrofobní prostředky se nanášejí nejlépe stříkáním a umožňují i čištění fasády proudem vody. Samozřejmě, že by se nátěr (nástřik) měl po několika letech obnovovat. I u cihelných fasád se lze setkat s problémy. Bývají to například vápenné výkvěty minerálních látek z malty, odstraňují se třeba octovou vodou. Povrch lícovek se nechá co nejvíc namočit, aby nepřijímal čisticí směs, a následně se ohřátou octovou vodou výkvěty vyčistí. Na obkladech a cihlách se může objevit i zčernání. Jde o chemickou reakci, při které vznikají síranové soli. Ty se čistí pomocí speciálních past a tlakové vody.
Pokud je fasáda opravdu znečištěná a tlaková voda a chemické prostředky selžou, lze fasádu otryskat. Je ovšem nutné mít na paměti, že je třeba používat abraziva měkčí, než je samotný čištěný podklad. Používá se tak například fluorit, představitel čtvrté tvrdostní třídy, když pálené klinkerky jsou v tvrdostní třídě 6-7 Mohsovy stupnice.
