Přesné návody

Složení vrstev jednotlivých druhů střech je skvěle popsáno CAD výkresy u Knauf Insulation

Podle nás to pravda není. Je to jako se vším – když je něco provedeno kvalitně, vydrží to. Je třeba ale dbát na všechny detaily, kterých je u ploché střechy dost, protože plochá střecha je ze zcela zřejmých důvodů namáhána víc než střecha šikmá. Vezměme si jako příklad zimní období, kdy ze šikmé střechy sníh sjede nebo odtaje a voda je rychle odvedena pryč. Na plochých střechách ale odtávání probíhá pod vrstvou sněhu pomalu, a naopak voda opakovaně namrzá. Každá netěsnost, každý nedotažený detail v konstrukci, souvrství a izolaci je tak tvrdě potrestán.

Základní témata

Pro plánování nové ploché střechy je třeba si uvědomit několik základních termínů a vstupních hodnot. Tou první je, co bude pod střechou. Bude to prostor vytápěný, nevytápěný, jaká v něm bude relativní vlhkost vzduchu, jak bude řešeno odvětrávání těchto prostor apod. Střecha jako taková musí být pochozí, alespoň nouzově, aby bylo možné řešit případné chyby, čistit odtokové kanálky apod. Ovšem pochozí střecha, kde je například terasa, musí mít také jiné skladební souvrství než nepochozí. I to je třeba vzít do úvahy.

V neposlední řadě se musí vyřešit odtok vody ze střechy – kam a kudy půjde a co se bude dále s vodou dělat.

Konstrukce

Každá konstrukce tepelně izolované střechy musí mít několik základních vrstev. Některé lze vynechat v závislosti na druhu střechy, jinde se objevují další vrstvy. Základem je nosná konstrukce, která bývá z betonu, keramických nebo vápenopískových bloků, případně dřeva, plechu apod. Nad ní se mění skladba různě podle typu souvrství (viz slovníček pojmů). Plochá střecha musí být ve spádu, čili následuje spádová vrstva, ta se provádí buď vystěrkováním nosné konstrukce lehkým betonem ve vhodném sklonu (minimální je 2%), nebo spádováním izolační vrstvou. V nabídce jsou například spádové termoizolační klíny.

Další vrstvou je parotěsná zábrana, která je vlastně posledním zachráncem před pronikající vodou. Většinou jde o asfaltové pásy nebo asfaltový nátěr.

Následuje tepelná izolace. Používá se objemově stabilizovaný expandovaný polystyren, desky z minerálních vláken, extrudovaný polystyren, případně pěnové sklo. První dva mají velmi dobrou opracovatelnost, ale nesmí být dlouhodobě smáčeny. Proto se velmi často využívá extrudovaný polystyren, který je navíc nutný využít u inverzních střech (viz slovníček pojmů). Ty jsou výhodné, když chceme ochránit hydroizolaci před UV zářením. Extrudovaný polystyren je následně zatížen další vrstvou, například kačírku.

Vrchní část střechy pak v klasickém provedení tvoří vodotěsná vrstva, která je opět tvořena obvykle asfaltovými pásy nebo PVC fólií (takzvaná bazénová fólie).

Detaily

Na střeše jsou ale nejvíc důležité detaily. Například vodní vpusti, které jsou většinou umístěny uprostřed plochy. Jejich velikost se řídí velikostí této plochy. U klasických rodinných domů se jedná v drtivé většině o průměr patnácti centimetrů. A právě tahle část je velmi častým problémem, kudy do střechy zatéká a kde vznikají tepelné mosty.

Stejně tak jsou problematické niky a spoje s klempířskými prvky. Zde je třeba dbát na každý detail, vše pečlivě prověřit a raději udělat dvojitou vrstvu a každou perforaci pečlivě zalít izolací, než se dočkat nepříjemného překvapení. Pokud se ve střeše nachází pojistná hydroizolace, je důležité její odvodnění. Ta by měla signalizovat nefunkčnost hydroizolace hlavní – pokud bude z odvodnění kapat voda, je jasné, že někde v hlavní izolaci je problém.

Názvosloví

  • Odlehčená střecha – střecha, která má z konstrukčních důvodů nízkou hmotnost. Většinou jde o použití trapézového plechu na nosné dřevěné či kovové konstrukci, nad kterým je izolační skladba.
  • Pochozí střecha – střecha, kde se předpokládá pohyb osoby, musí tedy splňovat i požadavky na zátěž, minimálně na místech k tomu určených. Stejně je definována i pojížděná střecha, kde je třeba počítat s možností vjezdu automobilů.
  • Zelená střecha – střecha, kde izolační skladbu doplňují i další souvrství hydroizolace, zavlažování a zeminy (případně písku či kačírku), na nichž může být vysazena zeleň.
  • Jednoplášťová střecha – souvrství hydroizolace, izolace, parotěsné vrstvy a nosné konstrukce je spojeno v jeden celek.
  • Inverzní jednoplášťová střecha – hydroizolační vrstva je umístěna až pod vrstvu tepelně izolační.
  • Kombinovaná jednoplášťová střecha – tepelná izolace má jednu vrstvu pod a druhou vrstvu nad hydroizolační vrstvou.
  • Dvouplášťová střecha – souvrství se rozděluje na dvě části – vnější a vnitřní. Mezi nimi je vzduchová mezera, která je ve většině případů provětrávaná. V tomto případě se může dávat i nad prostory s velmi vysokou hodnotou relativní vlhkosti.