Myšlenka, že nejekologičtější bydlení je dřevěná chatka někde uprostřed lesa s kadibudkou za smrkem, je samozřejmě špatná. Určitě je domek nejekologičtější co do stavby, jenže vytopit něco takového znamená, že kamínka, která jsou uvnitř, budou do ovzduší neustále chrlit hromady oxidu uhličitého, uhelnatého, nespálených uhlovodíků a sazí. A komfort bydlení bude samozřejmě dost špatný. Pojďme se tedy zamyslet nad ekologií opravdu komplexně. Nezavrhujme nic, pojďme se společně podívat střízlivě na dům, jak ovlivňuje výběr toho či onoho životní prostředí.

Materiál

Volba materiálu hrubé stavby ovlivňuje všechno ostatní. Ekologické materiály s nejmenší uhlíkovou stopou jsou samozřejmě ty, které vyrostou v lese, tedy dřevěné. Nejde jen o klasické dřevo ve formě trámů a obkladových palubek. I když je to samozřejmě základ. Dřevo dnes dostává prostor i ve formě velmi zajímavých CLT panelů (psali jsme o nich v prvním čísle tohoto roku), což jsou dřevěné desky lepené křížem na sebe tak, aby vznikla velmi pevná, a přitom ekologická deka s vynikajícími izolačními vlastnostmi.

Jenže pojďme se zkusit zamyslet i nad materiály, které nejsou na první pohled tak ekologické, jako je třeba keramická cihla. Jistě, výroba není tak ekologická, jako vyrostlé dřevo, ale na ekologickou stopu se musíme podívat komplexněji. Například keramická cihla dnes může být vyplněna izolační pěnou. Nejsou zapotřebí tedy žádné další zateplovací systémy, které by zaručily odizolování stavby. Stejně tak je to i s hlukem. Zatímco klasická trámková konstrukce dřevostavby v sobě potřebuje hned několik vrstev izolací, zde je to vlastně vše v jednom. Uhlíková stopa výroby takové jedné cihly pak může být menší než uhlíková stopa při výrobě pětivrstvé skládané stěny dřevostavby.

Stejně tak odborníci poukazují i na životnost stavby. Moderní dřevostavby (začněme někde asi u přelomu tisíciletí, protože Okál už nemůžeme pokládat za moderní dřevostavbu) mají podle stavebníků životnost i sto let. Ovšem zděné stavby nejsou tak náchylné a i detaily jednou dobře provedené zůstanou takové i po desítkách let, protože stavba jako taková má menší náchylnost na dynamické změny. Takže je otázkou, jak dopadne blower door test obou verzí domů po šedesáti a více letech. Stavebníci se samozřejmě přiklánějí na stranu pevnějších konstrukcí.

Vhodnost návrhu

Možná ještě více než materiál domu je důležitější jeho tvar a umístění. Samotná stavba je totiž „jednorázová ekologická investice“, ale špatný návrh domu může zvýšit potřebu pro vytápění a chlazení na desítky let. Samozřejmě, že nejideálnější by byl nejkompaktnější tvar, který by měl nejmenší teplosměnnou plochu, tedy koule. V té se ale nedá bydlet, takže se přesouváme k jednoduchému kvádru. Čím víc vytvoříme v návrhu další a další stěny, rozčleníme půdorys, vystavíme stěny studeným větrům, tím víc dům ztratí tepla. Stejně tak i natočení domu ke slunci v zimě, a naopak ochrana oken před jeho paprsky v létě jsou extrémně důležité pro ekonomický a tedy i ekologický provoz. Pokud chcete vědět něco třeba o tom, kde vychází a zapadá slunce v zimě a v létě (ano, nezapadají na stejném místě), pak jsme tuto problematiku podrobně řešili v čísle 3 tohoto roku.

Dřevo-plyn-elektřina

Topit dřevem samozřejmě není to nejekologičtější a také nejpohodlnější řešení. Spousta lidí však argumentuje tím, že dřevo znova vyroste, zatímco ropa, uhlí a plyn nikoliv. To mají naprostou pravdu, jenže už nezazní argument ten, že drtivá většina z nich nikdy žádný strom nezasadí. Ale to je podružný problém s tím, že výhřevnost dřeva a kvalita jeho spalování jsou prostě mizerné, pokud tedy netopíte s dokonale vysušeným dubovým dřevem.

Jak je to tedy s ekologií dalších druhů získávání energie. Tou asi nejčistší co do okamžité ekologické stopy je získávání tepla ze země nebo vody. Tepelná čerpadla nepracují se žádnými složitými stroji. Jejich výroba je vcelku jednoduchá a k přírodě tedy i šetrná. Samozřejmě, že největším problémem je nutná stálá dodávka elektrické energie, což také není zadarmo a úplně ekologické, pokud tedy ona energie není dodávána z obnovitelných zdrojů.

Tím se dostáváme k solárním panelům. Ty rozdělujeme na termické, tedy přímé ohřívání média sluncem a následné uchování tepla v objemných nádržích s vodou, druhou možností je získávání elektrické energie, kterou lze následně využít jak k ohřevu vody, tak i k pohonu elektrických zařízení. Každé má své výhody a nevýhody. První verze má výhodu v jednoduchém systému, kde jde vlastně o přímou změnu energie ze sluneční na tepelnou bez dalších mezičlánků. Nevýhodou je nutná složitější regulace proti přehřívání a problematický zimní provoz.

Výroba elektřiny je třeba pro ohřev vody méně efektivní, protože je menší účinnost křemíkových panelů a následný převod na elektřinu a zase z elektřiny na ohřev vody je samozřejmě ztrátová činnost. Ovšem ve chvíli, kdy není elektřina zapotřebí, jednoduchým vypínačem se dá panel odpojit. Nebo se dá uskladnit v akumulátorech na dobu, kdy slunce nesvítí. Cena je ovšem u těchto panelů příliš vysoká, než aby se dokázala bez dotací vyplatit. V případě akumulátorových úložišť jsme i tak na hraně.

Samozřejmě, že máme ještě několik dalších možností výroby teplé vody. Je to například plyn, který spalováním nevypouští do ovzduší tolik jedovatých látek. Zvlášť moderní kondenzační kotle jsou velmi úsporné. Ovšem dům je v tomto případě závislý na dalším dodavateli energie.

Zajímavou verzí je také spalování biomasy. Peletky, které se v nemalém množství u nás vyrábějí, je možné používat jak v automatických kotlích, tak třeba i krbových kamnech. Výhodou proti klasickému dřevu je skladnost, automatický provoz a nižší emise, protože peletky mají vyšší výhřevnost a lépe prohořívají. Bohužel cena peletek není nízká, takže často odradí od instalace této technologie.

Příště si probereme, jak teplo udržet, co s vodou apod.