• Chyba č. 1: Nakoupíme materiál, aniž bychom promysleli orientaci terasy a její ochranu vůči počasí.

Umístění terasy se obvykle nabídne samo - terasu často připojíme k obýváku, a tím vlastně vytvoříme rozšířený obývací prostor na léto. Záleží ale na dispozici domu a přilehlé zahrady. V každém případě je dobré si uvědomit, k jaké světové straně bude terasa natočena; na jižní straně sem půjde hodně slunce a tepla, na východní tu bude slunce jen po ránu při snídani, na západě to může občas foukat a možná uvítáte nějakou zástěnu. Strana severní bude vystavena největší zimě, sluníčka si tu moc neužijete a na terase se časem může uchytit i mech.

Ještě před výběrem stavebního materiálu bychom si měli rozmyslet, zda terasu zastřešíme a zda ji budeme nějak chránit před nepřízní počasí i ze stran. Jako jedno z řešení se nabízí třeba terasa prosklená, kterou budete moci vytápět a používat za každého počasí a během celého roku. V takovém případě například nebude potřeba mrazuvzdorných dlaždic.

  • Chyba č. 2: Zanedbáme podklad.

Podkladem terasy může být štěrkové lože nebo beton. Betonová plocha musí být vyspádována směrem od domu, aby se na terase nedržela voda (zdá se to být samozřejmostí, ale v praxi jsme se opravdu setkali s terasou, kde se za deště vytvořil rybník, ačkoli dům i terasu stavěla odborná firma). Volíte-li pro povrch terasy dřevo, je vhodné ho oddělit od podkladu hydroizolační fólií nebo asfaltovými pásy, prodloužíte tak jeho životnost.

  • Chyba č. 3: Pro podkladové hranoly koupíme levný smrk, na který položíme sibiřský modřín.

Podkladové hranoly a terasová prkna by měla být ze stejného materiálu; kombinace dřevin s odlišnými vlastnostmi může způsobit, že obě dřeva budou pracovat odlišným způsobem a celá terasa se začne po čase kroutit.

  • Chyba č. 4: Prkna přibíjíme těsně k sobě.

Vzhledem k tomu, že dřevo je přírodní materiál, který se v létě vlivem veder smršťuje a v zimě vlivem vlhkosti zase roztahuje, mezi jednotlivými prkny je nutné nechat dilatační spáry o šířce aspoň 5 mm.

  • Chyba č. 5: Koupíme dlažbu a pak teprve řešíme její pokládku.

Jestliže se rozhodnete pro dlažbu, je vhodné nejprve promyslet, zda ji chcete lepit, nebo pokládat takzvaně suchou metodou. Teprve podle toho budete následně volit tloušťku dlaždic. „V prvním případě obvykle volíme variantu v centimetrové tloušťce. Má však určité nevýhody. Pokud nebude precizně dodržen celý technologický postup, po jedné nebo dvou zimách dojde k jejímu nenávratnému poškození. U suché metody se využívá dvoucentimetrová dlažba pokládaná na terče, do trávy nebo do štěrku. Pokládka je v tomto případě rychlejší, snadnější a nehrozí znehodnocení dlažby, což ušetří peníze do budoucna,“ popisuje jednatel firmy M.B.KERAMIKA Martin Bezděk. Dlažbu o tloušťce 2 cm můžete navíc kdykoli zdvihnout a znovu položit, což oceníte třeba v případě, že máte pod dlažbou kabely k zahradnímu osvětlení.