Pokud se přesuneme na počátek 17. století, dostaneme se do období BAROKA (a to je ta doba, kdy to vlastně začalo). Právě barokní architektura, která navazovala na renesanční, ale zároveň usilovala o umělecky ucelený projev, začala využívat dobře upravených zahrad pro doplnění stavby. Na postavení stavby do krajiny a úpravu zahrad si potrpěla především Francie. Baroko využívá všech drobností, aby vytvořil jednotný celek a vše dohromady bylo doplňováno. Využíval nejvíce znalostí perspektivy a iluzionizmu. Díky perspektivě se baroku podařilo vdechnout do budov život a pohyb a ohromit tak všechny smrtelníky. Perspektiva sloužila i v úpravě zahrad. Zahrady měly dvě podoby, anglickou a francouzskou. Úprava anglické zahrady spočívala v tom, že se jí ponechával vzhled divoké krajiny, aby vytvářela dojem parku či lesa. Francouzská zahrada měla naopak přísná pravidla pro úpravu. Stromy a keře byly stříhány do geometrických tvarů a sázeny posle potřebné perspektivy. Květiny se sázely do různých obrazů. Tento typ zahrady byl též doplňován četnými vodotrysky, jezírky a kašnami. U nás si můžeme prohlédnout francouzskou zahradu na zámku Trója. Dále s francouzskou zahradou tvoří neuvěřitelnou jednotnost známý Versailles. Úpravou zahrady ve Versailles se zabýval ANDRÉ LE NOTRE.