Pryč jsou ty doby, kdy stačilo šedesát korun k povolení výstavby studny. Dnes k tomu, abychom jí mohli vystavět je zapotřebí potvrzení o vyhledání vody, zpracování technické zprávy, zpracování technického projektu, žádost s razítkem dozoru, autorizace projektanta, autorizace studnařské firmy, neb sami můžeme vykopat studnu jen do třech metrů, kupní smlouva na pozemek. A to zdaleka není vše. Bohužel ne každý rodinný dům je postaven v místě umožňujícím napojení na inženýrské sítě, a tak mnohým z nás nezbude nic jiného než celý koloběh podstoupit, hlavně trpělivost. Pokud tedy máme již veškeré „papíry“ pohromadě, odneseme je na příslušný stavební úřad, který má šedesát dnů na rozhodnutí. Ze zákona však vyplývá, že po této době musí být rozhodnuto. Po schválení stavebním úřadem, je možno začít kopat. Bez písemného souhlasu vykopat studnu, ač na našem pozemku prostě nemůžeme. Pamatujme na to, že není radno si zahrávat s úřady, mohlo by se nám to krutě vymstít. Pro studnu je samozřejmě nejdůležitější voda, tu nám nenajde žádný písemný souhlas. Jak vyhledáme tedy zdroj vody? Můžeme spoléhat na proutkaře, ale jistější je spolehnout se na vyzkoušenou techniku a firmu, která s tím má zkušenosti. Spousta odborníků pokládá při hledání vody za nespolehlivější přístroje pracující na principu sonaru. Přístroje na vyhledávání vodního zdroje nejen vodu vyhledají a určí její vzdálenost od povrchu, ale i odhalit zlomky geologického podloží. Vodu jsme tedy našli a vystává další otázka. Vrtat nebo kopat? Co je lepší? Vrtané studny jsou obvykle využívány u rekreačních chalup, pro menší odběr vody. Dále se využívají v místech, kde je spodní voda v hloubce několika desítek metrů. V místech, kde by kopaná studna vyšla příliš draze, neboť u specializovaných firem se cena pohybuje mezi pěti – šesti tisíci za běžný metr hloubené studny, takže desetimetrová by nás vyšla na 60 000 Kč. Kopaná studna má mnohem větší kapacitu, bez problémů se v ní v průběhu dne obnoví až 500 litrů vody. 500 litrů vody je průměrná denní spotřeba rodinného domu. Studny větších průměrů se dále dělí podle technologie stavby na kopané a spouštěné. První varianta se používá v geologicky tvrdém terénu. Druhá je nenahraditelná v měkkém. Jednotlivé skruže se vlastní vahou zasouvají do studny, Z jejíhož dna je odebírána zemina. Je nezbytné, aby při hloubení studny jedna skruž vyčnívala nad horním okrajem studny. Po jejím dokončení musí horní skruž vystupovat alespoň Padesát centimetrů nad okolním terénem. Dále je nutné obetonovat okolí studny. Jedna ze zastaralých norem určuje obetonování do vzdálenosti dvou metrů. Obvykle se však betonuje záhlaví do osmdesáti centimetrů, maximálně jednoho metru. Zabetonování je nutné nejen z důvodu zpevnění horní části studny, ale především k zamezení průtoku znečištěné povrchové vody. Neboť všechna na našem území je kontaminovaná různými z terénu a chemizací. Proto stavebník musí dodržet normu 755115, která mu určuje nejen technologii, ale i vzdálenostní poměry od zdrojů znečištění. Takové hloubení může být velice nebezpečnou záležitostí. Proto abychom nemuseli riskovat svůj život a nervy, je lépe přenechat veškeré vyřizování formalit a i samotné vyhloubení studny profesionálům. Nám pak zbude se radovat nad dobře vykonanou prací.