ZA ZELENOU HRADBOU

Ploty, ploty a opět ploty. Tvoří konečnou tečku za naším dílem, potrhují jeho vzhled, ale zároveň vytvářejí ochranu proti zvědavým pohledům. Mohou mít mnoho podob, ale o tom již řeč byla. Dnes si zaostříme na ploty živé, které každým rokem mohou být jiné. Proto aby mohli být jiné, krásné a mohly splňovat svou funkci...

Ploty, ploty a opět ploty. Tvoří konečnou tečku za naším dílem, potrhují jeho vzhled, ale zároveň vytvářejí ochranu proti zvědavým pohledům. Mohou mít mnoho podob, ale o tom již řeč byla. Dnes si zaostříme na ploty živé, které každým rokem mohou být jiné. Proto aby mohli být jiné, krásné a mohly splňovat svou funkci potřebují pravidelnou péči.

Živé ploty patří mezi nejstarší, jejich „historie“ se dotýká staršího data sahajícího do středověku. Bez problémů zastanou funkci ochranou i okrasnou, ale pro splnění těchto funkcí potřebují být odolné, neprůhledné a to záleží na naší péči. Proto při výběru rostlin, dáváme přednost dřevinám, které oplývají dlouhověkostí, nejsou náročné na úpravu a jsou schopny vyžít i v seskupení. Je pravdou, že lze stříhat téměř každou dřevinu, ale základem pro kvalitní živý plot je výběr vhodného druhu a ten je značně omezený. Při výběru je dobré a neméně důležité věnovat pozornost i jejich vhodnosti do konkrétního prostředí. A které že jsou ty dřeviny pro živý plot těmi nejvhodnějšími?

Mezi takové dřeviny se řadí především stálezelené jehličnany z nich je pak na prvním místě tis. Před staletími tis tvořil husté porosty pralesů po celé Evropě, dnes je spíše domácí dřevinou a v přírodě chráněn. Lze jej pěstovat a vypěstovat ve všech klimatických oblastech. Dobře se mu daří především na polostinných i stinných místech a má rád hluboké, živné a přiměřeně vlhké zeminy s dostatkem vápna. Ale nic není dokonalé a tak i tis má své nedostatky. Mezi jeho nedostatky se řadí pomalý růst a značně vysoká cena. Pokud ho však použijeme pro tvorbu živého plotu, musíme jednotlivé rostliny od sebe zasadit v 60 cm vzdálenosti a sestřich pravidelně provádět v předjaří. Investice a trpělivost přináší růže, jak praví staré přísloví a ani v tomto případě nelže. Na trhu je nabízeno mnoho kultivarů v různých barvách a formách.

Další vhodnou dřevinu z řad jehličnanů představuje túje (správně řečeno zerav). Představuje i levnější a rychleji rostoucí alternativu k tisu. Pro živý plot se hodí výtečně a to jak ve stříhané tak i nestříhané formě. Túje jsou nenáročné , nejlépe jim vyhovuje slunné místo a propustná půda s dostatkem vláhy. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla odpovídat 60-90 centimetrům a sestřih by se měl provádět v předjaří. Nejvhodnějšími druhy jsou túje západní (Thuja occidentalis) a jeho kultivary jako je například Smaragd.

Pro tvorbu živého plotu se hodí i náš domácí smrk. Tento jehličnan je v této oblasti nedoceněn i přesto, že je zajímavou a nenáročnou dřevinou. Dobře snáší řez a pokud má dostatek vody, světla a vzduchu pak může vytvořit krásný, hustý plot.

Pod modrým živým plotem se skrývá dřevina z čeledi cypřišů a rovněž i rostlina o jejíž vhodnosti pro živí plot lze hodně pochybovat. Původ cypřiše je z Ameriky. U nás taková dřevina působí spíše cize, ale v kombinaci jiných rostlina vhodné architektury se může dobře uplatnit i u nás. Ve srovnání s předchozími dřevinami je však choulostivější, v tuhých zimách namrzá a nemá rád prudký vítr. Vyžaduje lehce přistíněné a chráněné místo v nižších polohách, má rád kyselou, vlhkou a lehkou půdu. Rostliny při výsadbě od sebe sázíme ve vzdálenosti 40-60 cm a stříhání provádíme opět v předjaří.

Jaké jsou vhodné jehličnany jsme si již řekli a nyní jsou na řadě stálezelené a opadavé listnáče. Začneme stálezelenými a to nejlepším a nejvhodnějším druhem, ptačím zobem + jeho kultivar Atrovirens se sytě zelenými listy. Jedná se o domácí nenáročnou , spolehlivě rostoucí rostlinu jak na slunci tak i v polostínu. V mrazech neshazuje své listy pouze změní jejich barvu do bronzova. Ptačí zob se od sebe sází ve vzdálenosti 30 cm a stříhání se provádí dvakrát ročně, v květnu a v srpnu.

Živý plot můžeme vytvořit i z hlohyně. Její botanický název zní Pycantha coccinea původem z jižní Evropy, proto je náchylná na tuhé mrazy. Jinak je nenáročná, dobře snáší sucha, má ráda přistíněná místa a řez se provádí těsně po odkvětu na jaře.

Klasickým a nejvíce používaným listnáčem je habr, který může vytvářet ploty od výšky 50 cm do několika metrů. Patří mezi domácí nenáročné dřeviny, které vydrží téměř vše a dožívají se vysokého věku. Habr je nenáročný i na umístění, dobře snáší jak slunné, tak i stinné stanoviště. Na zimu listy neshazuje, zůstávají na rostlině seschlé, opadají až na jaře, kdy je rostlina při novém rašení vymění za čerstvé. Sází se ve vzdálenosti 30-50 cm v jedné či dvou řadách a zástřih se provádí v červnu-srpnu.

Dobře vypadá i živý plot vytvořený z buku, jehož domovem je střední Evropa. Můžeme si vybrat jeho zelenou podobu či dát přednost červenolisté formě. Buk má rád především hluboké, živné a vápnem zásobené půdy. Buk rychle roste a též si v zimě ponechává suché listy. Vysazuje se ve vzdálenosti 45 cm a stříhá v pozdním létě. Nejvíce mu vyhovuje slunné nebo lehce zastíněné stanoviště.

Dalšími vhodnými listnáči jsou např. javor polní, který má podobné vlastnosti jako habr, třišťáli a hlohy lze též použít, ale mají některé vlastnosti, které jejich použití na živý plot nedoporučují.

Nesmíme zapomínat na fakt, že rostliny, které vytvářejí živý plot jsou nuceny žít na velmi malém prostoru. Mají vymezen jen velmi malý životní prostor ať již nad zemí či podzemí a i ten je stále ohrožován s každé strany. Nehledě na to, že rostlina po každém sestřihu musí vynaložit mnoho úsilí, aby vytvořila novou zeleň. Proto bychom rostlinám měli pro jejich zdárný růst připravit stanoviště a především půdu, která musí být dostatečně zásobená živinami a vodou. Na to je dobré myslet již před výsadbou.

Nejideálnější je před výsadbou již několik týdnů vyhloubit na místě budoucího živého plotu příkop cca 50 cm široký a stejně tak hluboký. Pak vyrytou půdu před zasypáním promísit s vyzrálým kompostem, chlévskou mrvou či listovkou a rovněž přidat hnojivo s dlouhodobým účinkem, například rohovou či kostní moučku. Takto připravená zemina je po pár týdnech dobře připravena na výsadbu. Pokud se nám však nedostává čas na podobnou přípravu, pokusíme vylepšit podobným způsobem alespoň jámy, do kterých rostliny budeme sázet. Při sázení i po něm je rovněž velmi důležitá zálivka. Zálivku provádíme dle potřeby, neboť přelitá půda je stejně nevhodná jako půda přesušená.

Důležité je myslet i na ochranu povrchu půdy kolem rostlin proti výparu a plevelům. Pomoci nám mohou mulčované organické materiály (např. drcená borka či speciální plachty, které se pokládají na zem a do vystříhaných otvorů se pak nasázejí jednotlivé rostliny.

A pro další roky platí pravidlo, zastřihovat, zavlažovat a přihnojovat.

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zahrada
  • Autor:
  • Vydáno:

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,zahrada.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Rekonstrukce bytu, nová koupelna a WC, Rekonstrukce kanceláře/ateliéru, Rekonstrukce bytu.