Pěstování dřevin v miskách tak, aby působily dojmem velmi starých stromů, tedy bonsají, je krásným koníčkem, který nám přináší nejen řadu radostí, ale i povinností. Musíme se snažit splnit naší rostlině každé její přání, a ona se nám pak odmění svou miniaturní jedinečností. Rozhodně nesmíme podcenit zalévání, hnojení či správný řez stromku. Zalévání Převážná většina rostlin pěstovaných metodou bonsaj potřebuje pravidelnou a odměřenou zálivku. Listnaté, ale i jehličnaté dřeviny nesmí nikdy přeschnout, proto je během teplých letních dnů pravidelně, jednou až dvakrát za den, zaléváme. Umístit květináč na týden či déle do velké nádoby s vodou, což občas pěstitelé pokojových květin dělají, když musí odcestovat, se v případě bonsají nedoporučuje. Docházelo by totiž k uhnívání kořenů a rostlina by nám s největší pravděpodobností zahynula. Proto je třeba svěřit rostliny během dovolené do péče svědomité osoby, nejlépe jiného pěstitele. Výjimkou jsou sukulenty, jejichž zaléváním můžeme bez obav pověřit i babičku nebo je přemístit do stínu, kde vydrží bez vody. Hnojení Vzhledem k tomu, že bonsaje pěstujeme v malé mělké misce s minimálním množstvím půdy, je třeba pamatovat na pravidelné dodávání živin. Lze použít roztok vícesložkového hnojiva, které na rozdíl od ostatních rostlin ředíme na polovinu a dodáváme jednou za 14 dnů. Pokud není v návodu uvedeno jinak, aplikujeme ve vegetačním období, což je přibližně od května do září. Potom hnojení výrazně omezíme nebo s ním úplně přestaneme. U opadavých listnáčů musíme přestat hnojit ještě před spadem lístků. Tvarování a řez Vytváření nových miniatur patří k nejstarším zahradnickým uměním, které dosahuje dokonalosti pouze pod rukama skutečných mistrů. To ovšem neznamená, že by se mu v méně náročné podobě nemohli věnovat i amatéři, i když jejich výtvory nebudou tak dokonalé. Ostatně, někde se začít musí. Není to nic složitého Existuje řada způsobů, jak dosáhnout ideálního tvaru dřeviny. V příručkách se obvykle dozvíme o třech základních typech tvarování a sice zaštipováním, řezem a drátem. V podstatě se ale téměř vždy jedná o ohýbání a stříhání. Přebytečné větve odstraňujeme ostrými kleštičkami co nejblíže u kmene, ostatní větvičky zkracujeme, abychom zabránili nadbytečnému růstu a dosáhli ideálního tvaru. Při krácení se řídíme obdobnými pravidly jako při řezu zahradních stromků. Navíc vycházíme ze zásady, že by na rostlině neměly být vidět řezné rány. Pro jednotlivé rostliny se pak doporučuje různý rozsah a způsob krácení. U jalovců a jehličnanů často stačí zaštipovat konce výhonků, zatímco listnaté dřeviny můžeme krátit už za druhým nebo dokonce i prvním listem od kmene. Po ořezu nám zůstává kmen s několika delšími nebo kratšími větvemi, které následně tvarujeme. Jak na to? Pro tvarování obvykle používáme silnější nerezový drát, kterým obmotáváme do spirály jednotlivé části rostliny a pak je postupně ohýbáme, abychom dosáhli požadovaného tvaru. Sklon větví můžeme měnit rovněž pomocí různých klínků nebo závaží, popřípadě provázku, kterým ohnuté větve přivazujeme ke kmeni nebo ke květináči. Je to zdlouhavá a citlivá práce, jejímž konečným výsledkem může být nádherná miniatura nebo také zrůda. V každém případě ale musíme drát, kterým jsme obmotali větve nebo kmen, alespoň jedenkrát do roka vyměnit, aby na nich nezůstaly trvalé stopy a rostlina mohla sílit. Nářadí Specializované prodejny dnes nabízejí bonsajistům okolo 15 druhů nejrůznějších nůžek a kleštiček dovezených z Japonska nebo Číny, jejichž cena se pohybuje mezi 200 až 500 Kč. V nabídce je rovněž tvarovací drát o tloušťce od 1 do 3 mm, v ceně od 150 do 200 Kč za 80 g. Začátečníkům však postačí obvykle jedny ostré nůžky nebo kleštičky (stačí i na nehty) a silnější nerezový drát, který dobře drží tvar. Ideální je z hliníku nebo jiného barevného kovu potaženého bužírkou. Dvakrát měř … Pokud jsme si pořídili dražší a odborně tvarovanou miniaturu, neměli bychom to s úpravou její „garderoby“ nijak zvlášť přehánět a snažit se zachovat původní tvar. Rozhodně se vyplatí nespěchat a raději provádět zásah pod dohledem zkušeného pěstitele, abychom si nezničili vzácnou dřevinu. Daleko více můžeme experimentovat s levnějšími „bonsajemi“ nebo rostlinami, které jsme si přenesli z přírody. Jak na to, si povíme v třetí a poslední kapitole věnované pěstování miniatur. -šum-