K nejkrásnějším pohledům na zahrádce patří výhled na hladinu jezírka či rybníčku ozdobenou barevnými květy leknínů či trsy rákosu, které vodní ploše dávají teprve to pravé kouzlo. Vodní rostliny však nejsou pouze atrakcí pro naše oko, ale mají řadu užitečných funkcí. Především pomáhají okysličovat vodu, současně ale poskytují rybám svými listy potřebný stín a brání růstu řas. Máte-li proto na své zahradě rybníček nebo jezírko, popřípadě o jeho vybudování teprve uvažujete, nezapomínejte ani na vodní rostliny. Přestože nejvhodnější doba pro osazování jezírka vodními rostlinami je od poloviny jara do půli léta, měli bychom o jejich vhodném výběru začít uvažovat již nyní a na jaře se už rovnou pustit do díla. Podle čeho vybírat? Především podle hloubky bazénu, jeho celkové velikosti, zastínění a také podnebí. Například některé druhy leknínů potřebují ke svému zdárnému růstu hloubku okolo 2 m, zatímco mnohé pobřežní rostliny mohou být uloženy pouze 5 cm pod hladinou nebo dokonce na její úrovni. Určité rostliny zase vyžadují co nejintenzivnější sluneční svit, jiným naopak vyhovuje polostín. Při výběru v odborné prodejně nebo specializovaném zahradnictví se rovněž nezapomeňme zeptat na způsob přezimování. Přestože většina vodních rostlin přečká zimu ve venkovních podmínkách, existují i teplomilné druhy, které musíme ve vhodné nádobě uložit do nevytápěné místnosti, kde teplota neklesne pod bod mrazu. Konečně nezapomeňme ani na osazovací poměr, který vymezuje optimální velikost životního prostoru pro jednu rostlinu. Bylo by škoda nakoupit za drahé peníze spoustu rostlin, které by si pak navzájem bránily v růstu. Pět hlavních skupin vodních rostlin: Lekníny - patří k rostlinám, po kterých díky jejich rozmanitým květům zatouží snad každý majitel zahradního jezírka. Kromě estetické funkce však mají i ryze praktickou funkci. Poskytují rybám životadárný stín a zabraňují růstu řas. Nejlépe se jim daří v klidných vodách bez vodotrysků a kaskád nebo by od nich měly být alespoň umístěny co nejdále. Vysazujeme je obvykle v keramických nádobách nebo v osazovacích koších zprvu do menší hloubky a teprve později je spouštíme na dno. Ke zdárnému růstu potřebují dostatek slunce a prostoru, někdy až 2, 3 m2 vodní plochy na jednu rostlinu. Osazovací poměr se však může měnit podle velikosti rostliny a intenzity růstu. Leknínů vhodných pro zahradní jezírka je celá řada. Většinou se označují pouze latinskými jmény, což laikům moc neříká. Při výběru je proto vhodné si prohlédnout rostliny „in natura“. Pokud to není možné, vybíráme podle obrázků a výše zmíněných kritérií, jako je potřebná hloubka, způsob přezimování, doba květenství aj. Okysličovací rostliny Jak už sám název napovídá, zásobují vodu kyslíkem, potlačují růst zelených řas a rozkládají odpad produkovaný rybami. Těm se pak stávají zdrojem potravy i místem k páření. Obvykle se prodávají jako svazky řízků, které se sázejí do nádoby se speciální půdou, kde v malé hloubce zakoření a teprve pak se spouštějí hlouběji do vody. Zkušenější zahrádkáři je nechávají zakořenit tak, že na spodek každého svazku přiváží kámen a nechají ho klesnout ke dnu. Těmto rostlinám vyhovuje většinou prosluněné stanoviště o rozloze 1,4 m2 na jednu rostlinu. Z celé řady rostlinek vzpomeňme například pryskyřník vodní, rdest vzplývavý, žebratku bahenní, bublinatku obecnou, stolístek vodní a další. Při výběru bychom se měli především zajímat, zda té či oné rostlině vyhovuje stojatá či proudící voda, potřebuje-li pouze slunné stanoviště a zda se nepřemnožuje. Hlubokovodní rostliny O jejich způsobu vegetace i tentokrát napovídá samo zařazení. Obvykle je ukládáme v nádobě na nejhlubší místa jezírek, kde se daří nejlépe jejich kořenům. Rostliny pokrývají hladinu svými plovoucími listy a květy, u některých druhů pak přímo vyrážejí nad povrch. Zde opět chrání vodní povrch před přímými slunečními paprsky, což do určité míry zamezuje prohřátí vody a poskytuje útočiště rybkám. Ke zdárnému růstu potřebuje pro sebe jedna rostlina přibližně 1,4 m2 vodní plochy. K nejtypičtějším představitelům patří palatka, kvetoucí na jaře a na podzim bílými květy s černými prašníky. Roste 10 až 45 cm pod hladinou. Další typickou rostlinou je stulík s velkými listy a žlutými květy, které však vykvétají nejdříve třetím rokem. Koření v 60 cm až dvoumetrové hloubce. Plavín leknínovitý s oválně srdčitými listy a žlutými květy, které se podobají malému leknínu, roste v hloubce 30 až 40 cm. Vodoklas vyčnívá 20 až 30 cm nad hladinu, má protáhle oválné šedozelené listy a protáhlou květní palici žluté barvy. Sázíme ho do hloubky 20 až 50 cm. Asi nejatraktivnější rostlinou se sněhobílými do kalíšku stočenými květy je kala, která se často objevuje ve svatebních kyticích. Doporučená vysazovací hloubka je 15 až 45 cm. Pobřežní rostliny Převážná část roste na mělkých březích v maximální hloubce 30 cm, ale většinou méně. I ony mají za úkol zastínit část vodní hladiny, jejich hlavním posláním však je dekorace okrajů vodní plochy. Vysazují se buď přímo do půdy po okrajích rybníčku nebo do košů, které se zpočátku umísťují těsně pod vodní hladinu a postupně přesouvají do předepsané hloubky. Doporučený osazovací poměr je přibližně 0,5 m2 vodní plochy na jednu rostlinu. K nejznámějším druhům patří puškvorec s palicovitým květenstvím, žlutě kvetoucí blatouch, či kejklířka vyznačující se žlutými květy s červenými skvrnami. Mnozí z nás známe rovněž šáchor s červenokvětými okolíky květů a kosatec, který má květy většinou fialové ale též modré, růžové nebo bílé. Vachta se zase vyznačuje bělorůžovými kvítky, zatímco pryskyřník nás upoutá lesklými květy zlatožluté barvy. Orobinec s černohnědými doutníky pak zná každé dítě. Jednotlivé rostliny koření podle druhů v 0 až 20 cm hloubce, pouze orobinec může růst až 50 cm pod hladinou. Plovoucí rostliny Nepotřebují ke svému životu ukotvení kořenů v zemi, živiny odebírají přímo z vody, po jejíž hladině volně plují. Zahrádkáři je dávají do svých jezírek většinou pouze v počáteční fázi osázení, pro ochranu vodní hladiny před slunečním žárem, než se rozrostou lekníny. Pak se jich obvykle zbavují nebo je alespoň pravidelně protrhávají, protože mnohé z nich se velice rychle množí a udusily by v jezírku vše živé. Naštěstí většina patří k teplomilným druhům, které nepřežijí mráz. Otužilejší rostliny však klesnou ke dnu, kde přezimují. K typickým představitelům patří tokozelka nadmutá nebo-li vodní hyacint s fialově modrými květy, voďanka žabí nebo babelka řezanovitá, které mají pouze nenápadné kvítky. Pozor na rostliny jako je okřenek pilolistý nebo douška kanadská, ně