Drobný vlažný deštík, hřejivé paprsky slunce a do toho severní vítr a sem tam prudká sněhová vánice nastýlající maximálně na několik hodin tenoulinkou vrstvičku bílého nadělení. Tak to je typický duben ve všech svých proměnách. Měsíc, který už si většinou na jaro jen nehraje, někdy, zvláště v posledních letech, dokonce koketuje svými vyššími teplotami s létem. Duben je měsícem, který zahrádkáři nepromine žádné zaváhání, žádnou liknavost či lenost. Konec výmluv. Jaro je tady, a tak tedy vzhůru na zahradu. Růže Doufejme, že návraty zimy doprovázené rapidním poklesem teplot pod bod mrazu už pro tento rok pominuly, a tak můžeme definitivně odkrýt své růže. Při likvidaci chvojí současně vysbíráme všechny spadané listy a kusy větviček. Než se pustíme do úpravy půdy, rozhodíme nejprve na nakopčenou zeminu speciální hnojivo na růže, které obsahuje stopové prvky a teprve potom vezmeme do ruky železné hrábě nebo motyku, rozhrneme zem na úroveň záhonu a lehce ji prokypříme. Řez růží přizpůsobíme klimatickým podmínkám. V teplejších polohách s ním začínáme už koncem března, v drsnějších podmínkách je lépe počkat alespoň do poloviny dubna. Klimatickým poměrům rovněž přizpůsobíme hloubku řezu. V teplejších polohách, kde dřevo dobře vyzrává a nepromrzá, můžeme řezat slaběji. Nejprve odstřihneme pákovými nůžkami suché a slabé výhonky. V chladnějších oblastech seřezáváme hlouběji na tři až pět oček nad zemí. Dbáme přitom, aby nám po sestřihu nezůstala na keříku vidlice připomínající prak. Z toho důvodu vždy zkrátíme slabší výhon o něco více. Nezapomeňme, že konečný sestřih musí být těsně nad pupenem a používáme k němu zásadně dvousečné nůžky. Řízkování chryzantém Už na začátku dubna můžeme začít s řízkováním chryzantém, které jsme přibližně před měsícem přemístili i v nádobách do skleníku, pařeniště, popřípadě uložili na světlé místo nevytápěné místnosti s průměrnou teplotou okolo 12 až 14 oC. Nyní z vrcholků jejich výhonků nařežeme řízky, které necháme zakořenit v bedničkách nebo květináčích krytých fólií nebo skleněnými nádobami. (Nemáme–li po ruce vhodný substrát, můžeme si ho sami namíchat z pařeništní zeminy, písku a rašeliny.) Po dobu tří týdnů budeme substrát se řízky udržovat mírně vlhký a pokusíme se docílit, aby teplotní rozdíly nepřesahovaly 16 až 20 oC. Po uplynutí této doby je přesadíme na dobře vyhnojený záhon v rozmezí 30 až 40 cm. Přibližně dva až tři týdny po výsadbě, kdy se sazenice ujmou, zaštípneme jim měkký vrcholek za čtvrtým až šestým listem. Když nám vyrostou nové výhonky v paždí listů, vezmeme opět do ruky nůžky a ponecháme pouze dva až čtyři, které budou později zakončeny květem. Mečíky a montbrécie Mečíky neboli gladioly patří k nejkrásnějším rostlinám vhodným k řezu. V červenci až srpnu rozkvétají jednostrannými hrozny květů nejrůznějších barevných odstínů od modrých až po tmavě fialovou. Nejrychlejší množení mečíků je z brutu neboli z korálků, které narostou kolem staré hlízy. Vyberou se jen ty větší o průměru alespoň 4 mm. Na jaře se namočí na 2-3 dny do odražené vody. Sázíme je pak do vyrytých rýh o hloubce 3 až 5 cm na otevřené záhony ve vzdálenosti 20 až 25 cm. Mečíkům se vzrůstem i květem podobají montbrécie. Mají menší a jemnější květy většinou oranžově červené, méně často žluté nebo pouze červené barvy. Kvetou od července až do zámrazu a vyžadují lehčí propustnou půdu na slunném a chráněném stanovišti. Množí se většinou dceřinými hlízkami, které přibližně v polovině dubna sázíme do hloubky 5 až 8 cm a vytahujeme je až na podzim. Trávník Jakmile tráva oschne, začneme uklízením po zimě. Nejprve vysbíráme zatoulané kameny a spadané kusy větví, pak vezmeme do ruky železné hrábě a celou plochu důkladně „učešeme“. Nerovnosti můžeme srovnat válcem, zplstnatělý trávník prořežeme vertikulačními hráběmi, v písčitých půdách stačí udusanou zem propíchat rycími vidlemi. Zárodky mechu zase nejlépe odstraníme vějířovitými hráběmi. Pokud se mech nadmíru rozmnožil, ošetříme trávník Antimechem. Nejpozději koncem měsíce bychom se měli pustit do sekání. V té době můžeme rovněž začít s doséváním holých míst. Mimo to průběžně kontrolujeme, popřípadě opravujeme, okraje trávníku. Víte, co je Áronova hůl? Áronova hůl, botanickým názvem Zantedeschia elliottiána, je známou pokojovou květinou zdobenou ušlechtilým žlutým kalichem. Hlízy sázíme do velkého hrnce s trochou hlíny a starého hnoje. Vhodným stanovištěm pro Áronovu hůl je studený, dobře osvětlený okenní parapet. Po odkvětu rostlině prospívá letní pobyt na zahradě. Na podzim se však tato květina ukládá k zimnímu spánku, a tak je třeba ji zase odnést do domu. Ve stejnou dobu vysazujeme rovněž frézii. Na první pohled je to skromná, nenápadná květina, která se však vyskytuje v řadě barevných variet a dokáže zkrášlit po řezu nejeden dům. Tyto rostliny se vysazují na záhony od poloviny dubna a vyžadují dostatečnou zálivku. -šum-