Na začátku roku si vlastní zeleniny moc nevypěstujeme. Proto se raději připravíme na období bujné vegetace, abychom se s příchodem jara nemuseli zdržovat s opravováním nářadí a přístřešků pro rostliny. „Mrtvé sezóny“ využijeme ke kontrole a opravě pařeniště, popřípadě nevytápěného skleníku nebo fóliovníku. Ve volných chvílích můžeme navštěvovat specializované prodejny a zapisovat si, co všechno musíme dokoupit a co by se nám případně mohlo hodit. Lednové plánování Zatímco naše zahrádka odpočívá, můžeme se posadit za psací stůl a načrtnout si, jak bude vypadat skladba letošních záhonů. Vezmeme si na pomoc nové katalogy a přizveme k výběru i ostatní členy rodiny. Respektujeme názor manželky (manžela), ať také vybere nejoblíbenější druhy zeleniny. Do rozvržení záhonů si však od nich příliš mluvit nenechejme, k tomu má nejvíce co říci samotná příroda. Přes veškerou péči o kvalitu půdy není dobré pěstovat po sobě na stejném místě tentýž druh zeleniny. Ideální je, když na totéž místo přijde nejdříve za 3 až 4 roky. Mrkev, petržel, rané brambory a hrách by se dokonce na totéž stanoviště měly vrátit až po 6 letech. Pokud tyto zásady přestaneme respektovat, připravíme sami sebe o vyšší výnosy a podstoupíme daleko větší riziko šíření chorob. Střídání a kombinace rostlin Jestliže přizpůsobíme osevní a výsadbový plán doporučenému střídání, uděláme maximum pro zdraví své zeleniny i rodiny a dosáhneme maximálního výnosu s minimální spotřebou chemického hnojení. I zde ovšem existují výjimky. Za předpokladu, že půdě dodáme dostatek živin, můžeme s úspěchem na jednom místě po sobě pěstovat rajčata, keříčkové fazole, růžičkovou kapustu, pór, květák a celer. V zahradnických příručkách existují tabulky nejvýhodnější, ale též nepřípustné kombinace. Všeobecně doporučený sled plodin navrhuje následné jednoleté střídání: košťáloviny - kořenová zelenina - plodová zelenina - listová zelenina - cibuloviny - rajčata nebo brambory -luskoviny a kuchyňské byliny. Kontrola uskladnění Chvíle, které v jinou roční dobu obvykle trávíme na zahrádce, můžeme nyní využít ke kontrole uskladněné zeleniny. Při zjištění jakéhokoliv poškození postupujeme razantně. Kazící se, nahnilé nebo plísní napadené kusy okamžitě likvidujeme, úložné místo vytřeme do sucha, případně i vydesinfikujeme. Současně se přesvědčíme, zda se nákaza nepřenesla i na ostatní druhy. Nemáme-li úplnou jistotu, raději vyházíme více kusů. Rozhodně nám vznikne menší škoda, než kdybychom ponechali jedinou nakaženou zeleninu dál na místě. Zabraňme ztrátám Kažení zeleniny lze ovšem do značné míry předcházet. Hlavní podmínkou je zachování stálé teploty (+1 až +4oC) a optimální vlhkosti okolo 90 %. Příliš suchý vzduch způsobuje měknutí a scvrkávání zeleniny, nadměrná vlhkost je živnou půdou pro vznik plísní. Rozhodně tedy neprohloupíme, když si vedle teploměru pořídíme ještě vlhkoměr. Zvýšení relativní vlhkosti lze dosáhnout umístěním odpařovacích nádob s vodou, bedýnek s vlhkou rašelinou nebo mechem či pískem, popřípadě kropením podlahy. Naopak nadměrnou vlhkost lze odstranit suchou rašelinou nebo chloridem vápenatým. Vlhkost vzduchu je však možné ovlivňovat i skladbou uložené zeleniny. Ke zvýšení vlhkosti přispívá košťálová zelenina, která vypařuje do ovzduší vodu, zatímco zelenina kořenová vlhko potřebuje, aby nevysychala. Z tohoto důvodu se doporučuje skladovat oba druhy společně. Větrání S regulací teploty to už bývá složitější, protože je většinou dána typem sklepa. Přesto lze vnitřní teplotu do určité míry ovlivňovat větráním, které má současně vliv na celkovou vlhkost. Zásadně však nevětráme za silných mrazů, ale teprve když teplota vyšplhá nad 1oC. Jestliže dojde k přílišnému oteplení, vyvětráme sklep v noci nebo po ránu, kdy jsou teploty nejnižší. Větráme i v případě, že máme ve skladovací komoře nebo sklepě ideální teplotní a vlhkostní podmínky. Jedině čerstvý nezatuchající vzduch umožní co nejdelší uchování zeleniny ve svěžím stavu. -šum-