Zeleninová zahrádka v říjnu

V říjnu se střídá deštivé počasí s krásnými slunečními dny, které jsou ovšem „vykoupené“ chladnými rány a častými nočními mrazíky...

V říjnu se střídá deštivé počasí s krásnými slunečními dny, které jsou ovšem „vykoupené“ chladnými rány a častými nočními mrazíky. Proto potřebujeme urychleně sklidit teplomilnou zeleninu, zastoupenou především rajčaty, fazolemi a tykvemi. Pokud „studené“ počasí netrvá příliš dlouho, můžeme jejich vegetační období ještě prodloužit pomocí fóliových krytů nebo pokrývkou z netkaného textilu, ale rozhodně to nebude nadlouho. Sklizeň je již v plném proudu.

Co a kdy sklízíme?
V říjnu to bude především kořenová zelenina, což je mrkev, celer, petržel, červená řepa, černý kořen a pastiňák. Pokud je ovšem chceme uskladnit, nemusíme s jejich sběrem příliš spěchat. Nejlepší je počkat až na konec měsíce a zvolit si k tomu suché počasí. Nejprve vyryjeme celou rostlinu i s natí a necháme důkladně oschnout. Teprve pak zbavíme kořeny zbytků půdy a odlomíme listy, aby zůstal pouze vegetační vrchol. Před uskladněním každý kus pečlivě prohlédneme, abychom ukládali pouze zdravé a nepoškozené kořeny.

Stále zůstávají v zemi
Proti mírným nočním mrazíkům jsou odolnější štěrbáky a topinambury, které můžeme na záhonku nechat o něco déle a sklidit je až těsně před konzumací. Nějaký čas je možné venku ponechat rovněž listovou zeleninu, jako je čínské zelí, čekanka, růžičková kapusta a kadeřávek, které teprve v chladném počasí dostávají tu pravou chuť. Před prudkými poklesy teploty můžeme rostliny na záhonech ochránit fóliovými kryty nebo pokrývkou z netkané textilie.

Vyzkoušejte si krecht
O správném uskladnění zeleniny toho bylo řečeno už mnoho a každý z nás má už představu, jak by to nejlépe provedl. Kde ale vždy vzít mírně vlhký a chladný sklep, kde se teplota pohybuje okolo nuly, ale současně tam nemrzne? Náhradním řešením může být vyvezené chladné pařeniště, ale ani to každý nemáme k dispozici. V takovém případě pomůže starý osvědčený krecht, dříve hojně využívaný vesnickým obyvatelstvem.

Oč se vlastně jedná?
O nic jiného než o obyčejnou jámu, do které uskladníme zeleninu a necháme odpočívat pod vrstvou země. Její velikost volíme podle množství zeleniny, někdo doporučuje krychli o příčce až 1 m, ale v běžných podmínkách klidně vystačíme s výkopem hlubokým 30 až 40 cm. Na dno nasypeme vrstvičku písku, na níž už rovnáme zeleninu a prokládáme ji slámou. Když pak vše zahrneme silnější vrstvou země, můžeme mít jistotu, že nám zde naše zásoby vydrží v čerstvém stavu až do vyzvednutí.

Ochrana proti hlodavcům
Takto uložená zelenina je sice dokonale chráněna proti mrazům, nikoliv však proti myším a jiným hlodavcům. Chceme-li jejich návštěvám skutečně předejít, musíme jámu po všech obvodových stěnách včetně horní obložit drátěným pletivem. Rovněž je možné použít plastové bedýnky s četnými ale menšími otvory, či jiného výdobytku civilizace. Někdo dokonce využívá starý buben od pračky, který na první pohled působí úděsně, ale svoji novou funkci plní dobře.

Bělení zeleniny
S tímto pojmem se každý z nás určitě někde setkal, ne každý si ovšem jeho výsledek mohl vyzkoušet v praxi. Velkoprodejci se většinou bělení nemají možnost věnovat, ale zkušený zahrádkář ví, že takto připravená zelenina chutná daleko lépe. Nehodí se k tomu však každý druh zeleniny, ale jenom několik jedinců. Jedná se především o štěrbák, řapíkatý celer a kardy.

Se štěrbákem se můžeme setkat v různých podobách. Pokud má široce rozložené listy, měli bychom je přibližně týden před plánovanou sklizní za suchého počasí svázat dohromady. Další možností je zakrýt celé rostliny na stejnou dobu plastovými kyblíčky či jinými nádobami, které nepropouštějí světlo. Výjimkou jsou vysoce vzrostlé odrůdy, které se obvykle vytáhly díky hustší výsadbě na 30 i méně cm a od sebe. Takové rostliny se obvykle vybělí sami.

U řapíkatého celeru bělíme většinou vzrostlejší rostliny, které dosahují alespoň výšky 35 cm a více. Většinou je obalíme černou fólií nebo alespoň balícím či vlnitým papírem, popřípadě svážeme a nakopčíme rostlinu vysokou vrstvou zeminy. K jejímu vybělení pak budeme potřebovat přibližně 3 týdny.

Kardy je posledním druhem zeleniny vhodným k bělení. Tuto dosud méně známou rostlinu můžeme přirovnat k artyčokům, na rozdíl od nich však nekonzumujeme květní lůžko, ale řapíky. Při jejím bělení postupujeme tak, že svážeme dohromady obrovité listy a obalíme je vlnitým papírem nebo černou fólií. V tomto „hávu“ by měly zůstat zahaleny přibližně 3 týdny, a proto se vyplatí začít s touto prací už na počátku měsíce.

Co s opuštěnými záhony?
Dříve se doporučovalo je pohnojit průmyslovými a statkovými hnojivy a hluboce zrýt. Nyní se spíše upřednostňuje počkat s obdobným zásahem až do začátku jara, neboť každé provzdušnění povzbuzuje půdní organismy k novému životu a navíc přes zimu dochází ke zbytečnému odplavování živin. Proto mnozí odborníci radí osít záhony rostlinami na zelené hnojení, popřípadě přikrýt půdu záhonu zeleným odpadem. Kromě toho můžeme na opuštěné záhony vysévat některé druhy zeleniny, jako je například kořenová petržel a ozimý hrách. Pouze těžké půdy je dobré svrchu pohnojit hrubým kompostem.

-ra-

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zahrada
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

zvířataSvět

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,zahrada.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Rekonstrukce bezbariérová koupelny, Celková rekonstrukce bytu, Kompletní rekonstrukce bytu.