V prosinci se ovocná zahrádka plně oddává zimnímu spánku bez ohledu na to, zda je zavátá sněhem, nebo úplně holá. Svoji pozornost proto zaměříme především na kontrolu, a to jak přezimujících stromů, tak uloženého ovoce. Čím dříve objevíme a odstraníme nějaký neduh, tím více prospějeme zahrádce i sobě.

Začněme od sklepa Pravidelně odstraňujme třeba jen mírně nahnívající kusy, které by mezi uloženým ovocem mohly snadno způsobit epidemii. Trochu času můžeme rovněž využít k přerovnání zásob podle zásady, že pozdější odrůdy ukládáme blíže země, kde je nižší teplota a větší množství oxidu uhličitého. Pamatujeme přitom i na pravidelné, ale přiměřené větrání za mírnějšího počasí, aby zůstala zachována relativní vlhkost. Zbavíme se tak nejenom možných zárodků plísní, ale i nadměrného množství etylénu, který zbytečně urychluje zrání uložených plodů – zejména jablek, které ho v řetězové reakci samy nejvíce produkují.

V tuto dobu rovněž nastává příhodná chvíle k uložení stratifikovaných semen k přezimování. Ukládáme je do bedýnek s mírně vlhkým pískem a trochou rašeliny, kde by v chladném, ale bezmrazém počasí měla přečkat do jara a začít klíčit.

Sněhové radosti i strasti Pořádná vrstva kyprého sněhu je nejlepším dárkem, jaký zima může uchystat naší zahrádce. Spolehlivě uchrání kořeny dřevin před promrznutím a současně se postará o rovnoměrný přísun vláhy až do nejspodnějších vrstev půdy. Zasněžená zahrádka proto bývá největší radostí sadaře. Když je ale sněhu moc, začíná nám působit i starosti, a my pak musíme uvést bílou nadílku do správných mezí.

Zvláště mokrý sníh může ve větším množství snadno polámat větve ovocných stromů, a tak se ho musíme chtě nechtě trochu zbavit a pomocí tyče setřást těžkou pokrývku z nejohroženějších větví. Ze sadu sníh samozřejmě neodklízíme, bude se nám hodit jako přirozená ochrana, kterou nahrneme okolo kmenů. I v tomto případě však platí pravidlo „všeho s mírou“. Příliš silné vrstvy mohou při oteplení způsobit zapařování půdy a následně předčasné probuzení kořenů k životu, což je pro ovocné dřeviny naprosto nežádoucí. Z toho důvodu také zkušení zahradníci doporučují vrstvení sněhu okolo kmene v přiměřené míře a až poté, co půda promrzne. Pak teprve budeme mít jistotu, že našim stromkům a keřům skutečně poslouží. Ochrání je nejenom před silnými mrazy, ale současně zpomalí jarní rašení pupenů, které by jinak byly ohroženy pozdními mrazíky.

Co ale teď s ním? Rozhodně sníh nevyvážejme! V zastíněném koutě zahrady si můžeme udělat hromadu, kam samozřejmě můžeme přidat i shrabaný sníh z chodníčků a cestiček, pokud nejsou soleny či jinak znečištěny. Ve velkém množství vydrží mnohem déle a přečká i mírnější oteplení. Dříve nebo později ho zcela určitě využijeme.

Příprava na výsadbu Pokud právě nemrzne a zahrádka není zakryta silnou vrstvou sněhu, můžeme posledního měsíce v roce využít k přípravě výsadby bobulovin. Stanou se nejenom zásobárnou chutného ovoce, které se hodí k nejrozmanitějšímu zpracování, ale třeba také vhodnou zástěnou chránící náš pozemek před nechtěnými zraky. Nemáme–li tedy na své zahrádce maliny nebo černý rybíz, můžeme nyní všechno napravit.

Malinám nejlépe vyhovuje mírně zastíněné a před větrem chráněné místo s dobře propustnou a mírně vlhkou půdou. Vzhledem k tomu, že je budeme nejspíše vysazovat do řádků, vykopáme pro ně asi 45 cm hluboký a 60 cm široký příkop, na jehož dno rozložíme 12 až 25 cm vysokou vrstvu dobře proleželého kompostu a necháme ji slehnout. Než se na jaře pustíme do vlastního sázení, prohnojíme ještě půdu pomalu působícími hnojivy – nejlépe kostní moučkou.

Zatím si připravíme asi 2 metry dlouhé kůly, jejichž konce namočíme do konzervačního prostředku, nejlépe mírně ohřáté lněné fermeže, kterou koupíme v drogérii. Před výsadbou je zatlučeme do jámy na vzdálenost 2 až 4 m, obložíme kameny a natáhneme mezi ně 2 až 3 vodorovné dráty. Než k tomu dojde, můžeme si obhlédnout, jak jinde zajišťují kůly proti naklánění a na nečisto si to zkusit. Většinou se to dělá pomocí vzpěr, dráty se zas upevňují tak, aby je v případě potřeby bylo možné povolit a znovu vypnout.

Černý rybíz není příliš náročný na stanoviště. Většinou se spokojí s trochu chráněným místem, kde je mírně vlhká půda. Často se také vysazuje jako živý plot s rozmezím jednotlivých keříků 1 až 1,5 m od sebe. Jámy pro výsadbu mají být nejméně 30 cm hluboké, raději však nějaký ten centimetr přidejme. Počítejme s tím, že na dno budeme muset přihodit vrstvu chlévské mrvy, kompostu nebo hnojivé rašeliny obohacené kostní moučkou, které důkladně zapracujeme do půdy. Až na jaře keříky černého rybízu vysadíme, nezapomeňme jim zkrátit výhony na dvě až tři očka, čímž podpoříme jejich rozvětvování.

-ra- Foto: www.isifa.com