Řekneme-li březen, představíme si většinou svěží mámivou zeleň. Mnohým z nás se vybaví první sněženky a fialky. Jenže v letošním roce, alespoň v prvních březnových dnech, je krajina pokrytá sněhem a ledem a severák duje jak za nejtřeskutější zimy. Možná, že si na jaro, na to skutečné voňavé probouzení přírody, budeme muset ještě počkat o něco déle. I když je zatím za okny bílo, můžeme alespoň na okenním parapetu nechat klíčit rostlinky a připravovat se na přívětivější počasí. Co nás tedy čeká? Ještě před příchodem prvních jarních dnů se můžeme pustit do výsevu letniček. Předtím si ale pečlivě přečtěme návod na sáčku a rozdělme semínka podle toho, kdy a jak je budeme vysévat. Z větší části to ještě bude pařeniště nebo truhlík na okenním parapetu, ale dočká se už i venkovní záhon. Tam přijdou obvykle rostliny, které rychle rostou a přesazováním bychom zbytečně brzdili jejich vývoj. Jsou to například chrpy, hlaváček, černucha, koukol, stračka, mák a další. Přestože jsou poměrně otužilé, nikdy je nebudeme sít do promrzlé půdy a doporučený termín raději odložíme. V každém případě si ještě necháme při ruce chvojí nebo jinou ochranu, kterou nově osetý záhon při prudším poklesu teploty zakryjeme. Příprava půdy Záhonek pro přímý výsev letniček jsme si správně měli připravit už na podzim. Připomeňme jenom, že šlo především o rozhození proleželého kompostu a důkladné zrytí záhonů. Rozdrcení hrudek měl za nás udělat mráz.. Jestliže jsme na to před začátkem zimy z nějakého důvodu zapomněli, musíme alespoň teď mělce zarýt do půdy dobře proleželý kompost a hráběmi nebo kultivátorem rozmělnit drobné hrudky. V každém případě záhon před výsevem důkladně uhrabeme a za suchého počasí zalijeme. Co, kdy a jak vysévat? Půda pro přímý výsev má být sice vlhká, ale za deště rozhodně nesejeme. Malá nebo ochmýřená semínka rovněž nevyséváme ani za větru, protože by nám pak začala klíčit všude jinde, jen ne tam, kde jsme chtěli. Hloubku řádku volíme podle velikosti a druhů jednotlivých semen. Řídíme se zásadou, že vrstva zeminy přikrývající semena by měla být zhruba dvakrát vyšší, než je jejich průměr. Pouze u větších semen, jako jsou fazole nebo hrách, může svrchní vrstva dosahovat trojnásobku velikosti semene. Úplně malá semínka pak jenom rovnoměrně rozhodíme po povrchu půdy a přimáčkneme prkénkem. Zálivku provedeme rozptýleným postřikem, který nevytluče výsev. Nakonec je vhodné označit nově osetý záhon kolíkem se jmenovkou, abychom se v malých rostlinkách lépe orientovali. Jak je to s pařeništěm? V tuto dobu už používáme k výsevu většinou studená pařeniště, to znamená bez přídavku jakýchkoliv organických materiálů, které rozkladem uvolňují teplo. Postup je obdobný jako u výsevu do volné přírody. Také zde zem nejprve lehce nakypříme a urovnáme její povrch hrabičkami. Semena opět vyséváme do řádků v rozmezí 20 až 40 cm nebo rozhozem. Pak ovšem bude třeba rostlinky vyjednotit. Nezapomeňme, že rostlinky v pařeništi potřebují prakticky každý den naši péči. Musíme zde pravidelně větrat a stínit proti sluníčku. Předpěstování za oknem Letničky s dlouhou vegetační dobou a ty, které jsou choulostivější na výkyvy počasí, si předpěstujeme ve speciálních truhlíčcích nebo v malých květináčích. Pro větší semena můžeme použít květináče z lisované rašeliny, které později zasadíme i s rostlinou přímo na záhon. Ideálním místem pro výsev je samozřejmě skleník, ale lze využít i okenní parapet. Pro urychlení můžeme nádobu s klíčícími semínky přikrýt plastovým nebo fóliovým krytem, který ovšem pravidelně větráme, aby se uvnitř nevytvořila houba. U každého druhu si pečlivě pročteme návod, protože některé rostlinky potřebují k vyklíčení tmu. Jsou to například petúnie, macešky a ostrožky, jejich výsev zakryjeme papírem. Jakmile se u nich objeví první lístky, tmavý kryt odstraníme. Když semenáčky povyrostou a začnou se vzájemně dotýkat, musíme je vyjednotit. Necháme pouze zdravé a silné jedince, které případně ještě rozsadíme pomocí přepichovacího kolíku, aby jednotlivé rostlinky byly od sebe vzdálené 10 až 15 cm. Takto je můžeme ponechat až do přesazení na venkovní záhon. Vegetativní rozmnožování Některé vytrvalé rostliny se obtížně množí ze semen a nebo o jejich semenáčky jednoduše nestojíme, protože by zbytečně vysilovaly rostlinu a připravovaly ji o pestré květy. Ty pak můžeme množit vegetativně, a to zejména dělením. Podmínkou ovšem je, aby měly více výhonků a rozvětvený kořen. (Rostlinu s jedním silným stonkem či kůlovým kořenem řezem běžně dělit nelze!) Postupujeme tak, že celou rostlinu nejprve vyjmeme ze země, očistíme kořenový bal od hlíny a rozdělíme ostrým nožem na dvě nebo více částí. Každý díl ale musí mít dostatečně vyvinutý kořenový systém a minimálně 2 nebo 3 vegetační pupeny. Příliš dlouhé kořeny nebo výhonky ještě zkrátíme a každou část zasadíme samostatně do země. Tímto způsobem můžeme s velkou jistotou rozmnožovat například bambus, ale i otužilé rostliny, jako jsou pivoňky, reveně nebo kosatce. -ra-