V květnu se rozbíhá zahrádkářská sezóna na plné obrátky. Pokud se nemůžeme okamžitě rozhodnout, do čeho se pustit dřív, začněme od země. Pod ovocnými stromy a keři bude třeba určitě zkypřit půdu a vytrhat plevel. Při slunečném počasí nesmíme zapomenout na dostatečnou zálivku a po odkvětu na přihnojení průmyslovými hnojivy. Po odeznění pozdních mrazíků se můžeme pustit do mulčování, které přispěje zejména k udržení vláhy. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat nově vysazeným stromům, u kterých by se měly nejpozději v tuto dobu objevit pupeny. A co když se neobjeví? I to se může někdy stát. Jestliže některý z nově vysazených keříků nevyraší a nebude na něm vidět, že zaschl, vyzvedneme ho opatrně ze země a zkrátíme mu kořeny až do zdravého dřeva. Poté ho v chladné místnosti namočíme na několik dní do kbelíku s vodou nebo po délce položíme do vlhké půdy a počkáme, zda tentokrát konečně vyraší. Jestliže se nám to skutečně povede (a není důvodu proč ne), zasadíme ho znovu na trvalé stanoviště. Pozor na "zmrzlé muže" Pro rozkvetlé ovocné stromy představují nebezpečí pozdní jarní mrazíky, které poškozují květy, někdy i pupeny a mladé plody. Určitou ochranou proti takovýmto prudkým výkyvům počasí bylo vykuřování. Vzhledem k tomu, že hustý kouř brání odpařování tepla z půdy, pálila se dříve v pozdních nočních hodinách a zvláště k ránu na zahradě vlhká sláma, tráva nebo ořezané větve. Vzhledem k současným přísným předpisům bychom asi s takovouto ochranou příliš neuspěli. Můžeme však využít jiného osvědčeného postupu, a sice postřiku maximálně rozptýleným až mlžným vodním proudem. Případné zmrznutí rostlinám vadí daleko méně než holomrazy, protože při přeměně vody do pevného skupenství se uvolňuje teplo, které chrání choulostivé části dřevin před zmrznutím. Méně bývá více Proti jarním mrazům se chrání i samotná příroda, a sice tím, že vyprodukuje daleko více plodonosných pupenů, než kolik ovoce stačí strom uživit. Letos sice "díky" dubnovým mrazům toto nebezpečí příliš nehrozí (zvláště u třešní asi budeme mít problém zcela opačný), ale kdo ví. Pokud by se v korunách jabloní, meruněk nebo broskví a dalších ovocných stromů objevilo příliš mnoho malých plodů, musíme je probrat. Nejprve začneme s probírkou meruněk a broskví, jejichž plůdky se vytvářejí dříve. Protrháváme je ručně mírným pootočením a trhnutím, abychom meruňky ponechali ve vzdálenosti 5 až 7 cm a broskve 15 až 20 cm. Při probírce nejprve odstraňujeme plody zakrslé, poškozené nebo napadené. Do protrhávání jádrovin se můžeme pustit o něco později. V jejich případě odstřihneme nadbytečné plůdky nůžkami na vzdálenost 10 až 15 cm. Současně přihlédneme i k olistění a přidržíme se zásady, aby na jeden vyvinutý plod zbylo okolo 20 listů. Tvarování peckovin Zatímco jabloně a jiné jádroviny tvarujeme zásadně v době vegetačního klidu, u peckovin a speciálně u broskvoní je tomu právě naopak. Nejvhodnějším obdobím pro jejich tvarování je právě doba květu. Řezem v tuto dobu příznivě ovlivníme růst a současně máme naději, že se velice dobře zahojí řezné rány. Především je třeba prosvětlit koruny starších jabloní a hrušní, aby si plodonosné větve nepřekážely a pokud možno ani nestínily. U meruněk odstraníme především kolmo rostoucí výhony, které zahušťují korunu. S nožem na drobné ovoce Na přelomu května a června roubujeme rybíz a angrešt za zelena na meruzalku. Na roubu odstraníme všechny listy, abychom omezili odpařování vody, ostrým nožem nařízneme podnož do rozštěpu a vložíme do něj klínovitě seříznutý roub. Naroubované dřevo převážeme lýkem nebo bavlnou, ale nezamazáváme ho už. V prvních týdnech chráníme rouby proti přímým slunečním paprskům například obalem z hedvábného papíru. -šum-