Září představuje most mezi horkým létem a nastupujícím podzimem. Vzhledem k tomu, že letošní léto nestálo za nic, lze očekávat alespoň trochu krásných dní na jeho konci. Květy jiřin, které v srpnu mnohokrát umlátil déšť, se snad ještě v září budou moci předvést v plné kráse a navíc k nim přibudou různé druhy aster i chryzantém, které budou zdobit naši zahrádku třeba až do listopadu. Květenství na semena Aby nám kouzlo pozdních květů vydrželo co nejdéle, je třeba pravidelně stříhat všechno uvadlé. Výjimku uděláme pouze u předem vytipovaných rostlin, ze kterých chceme získat semena. Ty vybíráme tak, že si předem označíme nejkrásnější květy rostlin vynikající velikostí a vzrůstem, zatímco všechny ostatní odstraníme. Pokud chceme mít skutečně jistotu, že došlo k opylování, nebudeme se spoléhat pouze na hmyz a pro jistotu sami provedeme jeho práci pomocí jemného štětečku. Ukládáme je zcela suchá Plodnice se semeny necháme na rostlině většinou až do úplného seschnutí, a teprve pak je odstřihneme. Před definitivním uložením je ještě přeneseme do suché a dobře větratelné místnosti a rozložíme je v jedné vrstvě na papír, dokud zcela nevyschnou. Pokud se nám stane, že déšť nebo vítr ulomí stonek s dozrávajícími semeny, můžeme je ještě zachránit tak, že celou větvičku odstřihneme a na slunném místě uložíme do menší vázy. Není to sice zcela zaručené řešení, ale v mnohých případech lze tímto způsobem dovést ohrožená semena cenných rostlin až k úplné zralosti. Pozdní výsadba Dříve, než se rozloučíme s letošními květy, připravíme se na nové. V záři lze s úspěchem vysazovat některé dvouletky, jako například macešky, pomněnky a velkokvěté sedmikrásky, které lze později vhodně zkombinovat s tulipány. Ty ovšem budeme vysazovat až v dalších měsících. Ostatní cibuloviny, jako jsou narcisy, bledule a sněženky, je naopak nejlepší sázet právě v tomto období. Než se do takové práce pustíme, zbavíme nejprve půdu všech vytrvalých plevelů, jako je přeslička, pýr a další, slehlou zem přeryjeme a vylepšíme přísadou kompostu a zetlelé drcené kůry. Sázíme cibuloviny Tyto rostliny potřebují ke zdárnému vývoji dobře propustnou hlinito-písčitou půdu, při trvalém promokření by shnily a na jaře bychom na jejich květy marně čekali. Sebelépe upravená zemina však nezabrání při déletrvajících srážkách většímu promokření, a tak se můžeme do určité míry pojistit. Jamku vyhloubíme o něco více a na její dno nasypeme drenážní vrstvu z písku, jemného štěrku nebo rozdrcené cihly, kterou překryjeme vrstvičkou půdy. Jinak by běžná hloubka jamky měla dosahovat přibližně trojnásobku velikosti cibule nebo hlízy, aby po jejím zasazení byla zakryta dvakrát větší vrstvou země, než je její výška. Důležitá je rovněž vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, která by měla zhruba odpovídat výšce rostlin, aby si vzájemně nestínily. Končíme s mečíky Hlízy mečíků na rozdíl od většiny ostatních cibulovin nesnášejí větší zimy a v půdě by vymrzly. Proto je musíme během září nebo do poloviny října vyndat ze země a uschovat v bezmrazé místnosti. Vybereme si k tomu suché počasí, kdy nám co nejrychleji oschnou. Po vyjmutí odlomíme nadzemní část, zatímco podzemní necháme oschnout, a pak od ní oddělíme staré hlízy s kořeny. Ty nejprve necháme po dobu 4 až 6 dní vysušit při teplotě 28 až 30oC, pak jim odstraníme svrchní obalovou slupku a uložíme je v sáčcích do lísky v suché a chladné místnosti s teplotou okolo 5 až 8oC. Maličké hlízky, nazývané též brut nebo korálky, uložíme zvlášť do bedýnky s mírně vlhkým pískem. Okrasné dřeviny Poslední letní měsíc je rovněž optimálním obdobím pro vysazování nebo přesazování okrasných dřevin, zejména zakrslých smrčků a jedlí, bobkovišní, pěnišníků a pierisů, ale i okrasných jalovců a tsug nezývaných též jedlovce. Rostliny zakoupené v zahradnictví nebo ve specializovaných obchodech mívají kořenový bal i s hlínou zabalený v jutě, takže je můžeme rovnou sázet. Pokud přesazujeme vlastní stromky či keříky, měli bychom postupovat tak, abychom dosáhli stejného výsledku. Nejprve opatrně vykopáme okolo kmene příkop, abychom nepoškodili kořeny, a pak opatrně vyryjeme celý kořenový bal i s hlínou. Nová jáma musí být vždy o něco větší (nejlépe až 2x). Nejprve do ní zatlučeme opěrný kůl, pak můžeme nasypat trochu drenážní vrstvy, na ni přidáme dobře prohnojenou půdu, kterou použijeme i k zasypání kořenů. Při zahrnování stromkem mírně potřásáme, aby půda co nejvíce přilnula ke kořenové části. Nakonec ji lehce udusáme, uděláme okolo kmene menší lavor a dřevinu důkladně zalijeme. Co lze dělat s trávníkem? Náš zelený koberec bývá v tomto období ještě v bujném růstu, a proto ho stále ještě můžeme pravidelně sekat a hnojit. Jestliže uvažujeme o novém trávníku, nastal nám právě teď nejvhodnější čas k přípravě plochy pro budoucí výsev a výběr nejvhodnějšího druhu travní směsky. -šum-