Říká se, že únorový sníh má chránit to, co má vyklíčit. Ale se sněhem je to letos takové nevyzpytatelné. Holá, dešti nasáklá hlína se lepí na boty, občas se objeví tající a znovu přes noc namrzající ostrůvky sněhu. Jen se světlem je to jasné. Svátek Hromnic – 2. 2. tradičně zvěstuje nejen křesťanům, že se k nám světlo opět vrací a přináší s sebou rašení a život.

Sadba zeleniny V tomto období se pouštíme do výsadby zeleniny s dlouhou dobou předpěstování a také rané zeleniny. Využíváme především prodlužujícího se dne, který má příznivý vliv na klíčení rostlin. Na okenním parapetu uvnitř domu tak můžeme vypěstovat zdravou sadbu kedluben, raného zelí a česacího salátu. Pozornost v této době věnujeme i výsevu celeru, a to jak řapíkatého, tak i bulvového. Semena potřebují pro své vyklíčení teplotu kolem 18 °C, při níž by měla vzejít přibližně za 14 až 21 dní. Jakmile však sadba celeru dosáhne výšky 1 cm, je třeba ji hned přepíchat do sadbovače nebo truhlíků. Mezitím si připravíme záhon pro výsadbu celeru, který je třeba nejprve zkypřit, a pak silně prohnojit půdu.

Pařeniště a fóliovníky Přes zimu správný zahradník nechává pařeniště otevřené, aby provětralo a půda promrzla. Od poloviny února však potřebuje zemina prohřát, aby se dala použít k rychlení zeleniny. Proto v tomto měsíci fóliovníky potahujeme novou fólií a pařeniště znovu zakrýváme. Venkovní záhony pak můžeme přikrýt lisovanou geotextilií.

Pokud ještě pařeniště nemáme, je nyní nejlepší čas pro jeho založení. Na vhodném místě s dostatečným osvětlením vyryjeme asi 30 - 50 cm hlubokou jámu, na kterou postavíme dřevěnou ohrádku asi 30 cm vysokou. Na její dno položíme koňský hnůj, chlévskou mrvu či kompost, který můžeme případně ještě prolít kuřinci rozmíchanými s dešťovou vodou. Na tento základ pak nasypeme vrstvu kvalitní zahradní zeminy, a jsou-li příhodné podmínky, můžeme již koncem měsíce začít s výsevem přímo do pařeniště – vhodné je vysévat salát, kedlubny a ředkev. Zeleninu předpěstovanou doma přesazujeme do pařeniště až v březnu. Máme-li vytápěný skleník, můžeme i zde od konce měsíce sít zeleninu.

Reveň Únor je také vhodným měsícem k urychlení sklizně reveně. Každou rostlinu přiklopíme bednou nebo jakoukoli nádobou, kterou zvenčí obložíme hnojem, nebo rozprostřeme přes trs reveně tzv. rostoucí fólii – např. porofólii. Odměříme tedy o něco větší plochu, aby měla rostlina dost místa k růstu. Musíme počítat s tím, že řapíky reveně dorostou až do výšky kolem 40 cm. Fólii přihrneme zeminou po stranách a ještě ji zatížíme kameny.

Řeřicha V únoru pokračujeme ve vysévání řeřichy do misky na vatu nasáklou vodou, můžeme ji však také vysévat do truhlíku spolu s listovou řepkou, batolkou nebo roketou. Řeřicha nám však také poslouží při tzv. řeřichovém testu. Do misky nasypeme hrst kompostu a vysejeme řeřichu. Žluté a křivé klíčící rostliny hlásí, že kompost ještě není dostatečně zralý.

Kuchyňské bylinky V této době se také vypravíme na nákup širokých květináčů či tzv. petrželáků vybavených praktickými otvory po stranách. Osadíme je pravděpodobně petrželí, ale můžeme sem vysít také mateřídoušku, tymián, popřípadě jiné bylinky. Sejeme je do odpovídající zeminy a nezapomínáme ani na drenáž z keramzitu či drobných kamínků.

Vylepšování půdy A když už si nebudeme vědět rady, do čeho se na zahrádce pustit a počasí nás bude vybízet k aktivnímu zahradničení, zkusíme se podívat na kvalitu své zeminy. Můžeme si pomocí specializované soupravy udělat její rozbor či poslat vzorek do laboratoře. Jakmile zjistíme, co naší zahrádce chybí, můžeme se poradit s odborníky a využít nejmodernější prostředky dostupné na našem trhu nebo to řešit podle Zahradníkova roku Karla Čapka, který píše:

„Tu tedy zahradník shledává, že jeho půda je příliš těžká, příliš vazká nebo příliš písčitá, příliš kyselá nebo příliš suchá, zkrátka propuká v něm náruživost ji nějak zlepšovat. Vězte, že půdu lze zlepšovat tisícerými prostředky, na neštěstí je zahradník obyčejně nemá po ruce. Ve městě je poněkud nesnadno mít doma zrovna holubí trus, bukové listí, zetlelý kravský hnůj, starou omítku, starou rašelinu, uleželou drnovku, zvětralé krtiny, lesní humus, říční písek, mórovku, bahno z rybníka, půdu z vřesovišť, dřevěné uhlí, dřevěný popel, rozemleté kosti, rohové piliny, starou močůvku, koňskou mrvu, vápno atd., atd.“

-daš-Foto: Archiv In