Leden většinou bývá obdobím, kdy zahrádkář stráví více času nad prospekty, popřípadě návštěvou specializovaných oddělení hypermarketů. Na svůj milovaný plácek pak vyráží především za účelem kontroly, popřípadě setřesení mokrého sněhu z okrasných keříků. Možná si všimne, že ten či onen stromek už chřadne, a odebere si proto z jeho nejzachovalejší části několik řízků na příští výsadbu. Třeba ho také „uhodí do oka“ nápadné kvítky sousedových lýkovců nebo vilínů a začne pátrat, kam by něco podobného také zasadil. Co by to ale bylo za zahradníka, když by jenom koukal po novém a nevšímal si starších rostlinek. Čeho si máme všímat? Největší péči budou zřejmě potřebovat okrasné dřeviny, které je potřeba zalít, aby jim neproschly kořeny. Dále můžeme pod nimi rozhodit vrstvu kompostu a znovu upravit ochranu z mulčovací kůry nebo z chvojí. Ochranou z rohože pak zastíníme všechny ozdobné jehličnany a stálezelené stromky, které jsou díky své poloze neustále vystaveny slunci. Vhodný kryt budou rovněž potřebovat na jaře kvetoucí skalničky, které nejsou ukryty pod přirozenou vrstvou sněhu. Kdyby nebyly zastíněny smrkovými větvičkami nebo slaměnými haluzemi, probudilo by je teplé počasí předčasně k životu a během následujících ochlazení by zmrzly. Zimní řez Za bezmrazých dnů, kdy stromky nejsou pokryty sněhem, už můžeme začít s řezem dřevin kvetoucích na jednoletém dřevě, což jsou třeba hortenzie, komule, pustoryl, ořechoplodec a další. O něco zkrátíme také tavolník, zatímco u zimolezu, krušiny a škumpy odřežeme přestárlé výhonky až těsně u země. Keře kvetoucí velmi časně z jara, jako jsou štědřence, zlatice a okrasné slivoně, již prořezávat nebudeme a počkáme si až odkvetou. Naopak zaměříme svoji pozornost na živé ploty z opadavých i neopadavých dřevin. Ať už k jejich úpravě použijeme pákové zahradnické nůžky, nebo elektrickou řezačku, pamatujme, že v tuto dobu stříháme především proto, abychom zkrátili přerostlé keříky a dali živému plotu náležitý tvar. Menšími nůžkami pak ještě odstraníme zaschlé a nemocné větve nebo větve rostoucí dovnitř. A když už jsme v tom stříhání, podívejme se také na pnoucí rostliny, zda nejsou příliš zahuštěné. A co květiny? Záhon trvalek v tuto dobu odpočívá, a pokud je pod sněhem, nemusíme si ho všímat. V našich podmínkách však často trávíme zimu na blátě, a tak alespoň využijeme holých dnů a vypravíme se na kontrolu. Pokud jsme záhonky pečlivě připravili na zimní spánek, nebudeme mít moc práce, a pouze sem tam opravíme odfouknutou pokrývku z chvojí nebo lehce zatlačíme a přihrneme nově vysazenou rostlinku povytaženou mrazem. Na trávník budeme vstupovat pouze za velmi suchého počasí, aby po nás nezůstaly stopy. Rýžovým koštětem vymeteme naváté listí, maximálně drátěnými hráběmi lehce odstraníme zbytky mechu. Objevíme-li ho však větší množství, můžeme v tuto dobu ošetřit trávník rozprášením dolomitového vápna. Větší sílu ovšem budeme muset vyvinout na vymetení chodníčků a cestiček, které by měli za jakéhokoliv počasí zůstat čisté. Při té příležitosti zkontrolujeme zazimování cibulovin vysazených obvykle po okrajích travnaté plochy. I sklep potřebuje dýchat Občas také uvolníme závoru a nahlédneme do sklepa, a to nejenom ze zvědavosti, zda tam neřádí myši, nebo nepřezimuje bezdomovec. Především zde musíme zkontrolovat uložené hlízy a cibule kvetoucích rostlin. Nejlépe uděláme, když si na ně zblízka posvítíme, zda nejsou obaleny plísní. Napadené jedince okamžitě zlikvidujeme a místo vydezinfikujeme ajatinem nebo jiným neagresivním přípravkem, který dostaneme v lékárně. Likvidace plísní určitě není pro žádného zahrádkáře žádným požitkem, a tak bychom měli jejich výskytu raději předcházet. Jejich „živnou půdou“ je především nadměrná vlhkost, kterou si musíme dobře ohlídat. Proto je čas od času třeba sklep provětrat. Úplně nejlepší je denní čas okolo poledne, když nemrzne a je sucho. Rovněž je třeba prohlédnout bedýnky s uloženými cibulemi a přesvědčit se, zda nejsou příliš vlhké, popřípadě cibule přemístit. Pokud zjistíme, že začínají předčasně klíčit, nebudeme jim už v jejich snaze bránit a raději je zasadíme do květináče k rychlení. Při troše štěstí to stihneme do Valentýna, popřípadě ke Dni žen nebo do Velikonoc. Jak na to? Využijeme zejména cibule hyacintů, krokusů, narcisů a tulipánů, které ovšem už musí být dostatečně zakořeněny. Nádoby s květinami přeneseme na trochu teplejší, zato však důkladně prosvětlené místo, kde je mírně zaléváme. Okenní parapet vytápěné místnosti však k tomu není příliš vhodný, protože je zde většinou moc teplo. Květiny k rychlení naopak potřebují teplotu nižší, maximálně do 15 °C, jinak se vytáhnou a z pestrých květů nebude nic. Dodržíme-li však základní podmínky, můžeme se velice brzo těšit z nádherného květenství. Rostliny v nádobách Muškáty, fuchsie a další balkónové květiny v truhlících, které jsme na zimu přemístili do světlého sklepa nebo na nevytápěnou chodbu, pravidelně navštěvujeme a mírně zaléváme. Půda totiž musí být i v době vegetačního klidu mírně vlhká, ne však přemokřená. Současně kontrolujeme i samotné rostliny, zda nejsou spodní části listů napadeny škůdci. Napadené části okamžitě odstraníme a ošetříme rostlinu patřičným přípravkem. Pokud máme smůlu a nalezneme škůdce nebo jejich vajíčka na všech rostlinách v truhlíku, vyhodíme raději všechny květiny i se zemí. Plastové nádoby pak stačí důkladně vymýt horkou vodou, dřevěné musíme vydezinfikovat, popřípadě nechat vymrznout. -šum- Foto: Archiv In