Tento první zimní měsíc je na zeleninové zahrádce ve znamení ochranitelské péče. Zahrádkář milující svou zahrádku pozorně sleduje rozmary počasí a ve dne v noci s obavami myslí na své zelené království, co pro něj už udělal či neudělal, případně na co by určitě neměl zapomenout.

Ochrana rostlin

Nejlepší ochranou přezimující zeleniny proti holomrazům je silná sněhová peřina. Ta ale nemusí vydržet věčně, a tak je lepší rostlinám trochu pomoci. Když sníh zmizí, obložíme je chvojím, které je ochrání jak před holomrazy, tak silným větrem nebo ostrými slunečními paprsky. Tímto způsobem bychom měli zabezpečit zejména kadeřavou a růžičkovou kapustu, záhonky se špenátem, políčkem a zimním salátem. Určitou výjimkou je v tomto případě kadeřávek, který nemůžeme zakrývat, protože by mu začaly uhnívat listy.

Problémy s přezimováním I přes veškerou péči ale mohou nastat s přezimováním některých druhů zeleniny problémy, a proto musíme ještě přihlédnout k nárokům a potřebám té které odrůdy. Například růžičková kapusta je zastoupena několika odrůdami, které mají vůči mrazům rozdílnou odolnost. Pokud se nám stane, že některé méně odolné rostliny promrznou takříkajíc na kost, musíme je co nejdříve sklidit, než přijde obleva, a okamžitě zpracovat.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat vytrvalým bylinám pocházejícím ze Středomoří, jako je majoránka, tymián, šalvěj, levandule aj. Kromě důkladného nakopčení a zakrytí kořenové části bohatou vrstvou listové hrabanky nebo drcené kůry, je vhodné ochránit před přímými mrazy celou rostlinu. Nejlépe se k tomuto účelu hodí otýpky slámy, kterými rostlinu obalíme jako snop na poli. Proti větru použijeme opěrný kolík, ke kterému pomocí motouzu slámu upevníme. Musíme však dát pozor, abychom při jeho zarážení nepoškodili kořeny. Z toho důvodu je lépe použít třeba tří kolíčků, které obložíme slámou a svážeme.

Zelenina v pařeništi Zelenina v pařeništi je daleko lépe chráněna proti mrazům, a proto ji většinou můžeme sklízet po celou zimu. Pokud si ji raději chceme uchovat „na horší časy“, neměli bychom stejně toto místo míjet bez povšimnutí. Rozhodně se vyplatí pravidelná kontrola, zda se mezi rostlinami pod sklem neusídlila nějaká hniloba či plíseň. Podle možností si k takové prohlídce vybereme přiměřené počasí, kdy příliš nemrzne ani neprší. V případě, že natrefíme na stopy hniloby, odklidíme zavčas napadené rostliny, aby se choroba nepřenesla také na ostatní.

Prosincový výsev I v posledním měsíci roku se můžeme věnovat vysévání. Někteří odborníci dokonce doporučují výsev kořenové zeleniny na otevřený záhon. Její semena totiž potřebují k vyklíčení delší dobu a stálou vlhkost půdy, což může mírnější zima umožnit. Takže, kdo to chce zkusit, nechť odhrabe sníh, vyhloubí rýhu a zaseje semínka odolnějších odrůd, mrkve, ředkvičky nebo řepy apod. Před uvedením záhonku do původního stavu ale nezapomeňme na přesné označení včetně data výsevu, abychom si na jaře mohli ověřit výsledky svého experimentu.

Ti, kteří se raději drží osvědčených pravidel, mohou začít s výsevem v nevytápěném skleníku, pařeništi nebo alespoň na okenním parapetu. V tomto případě se nám výborně hodí staré akvárium nebo jiná průsvitná nádoba, kterou umístíme na světlém a chladném místě.

Pár tipů Pokud nevíme s čím začít, vybereme si polníček, který v prvním stádiu vývoje potřebuje chlad, a proto se pod sklem vysévá od října až do února.

Polníček vyséváme do řádků a až do vyklíčení semínka zastíníme. Po vzejití rostlinky vyjednotíme a později případně ještě na vzdálenost 15 až 20 cm. Nízké teploty s kratším slunečním svitem nám budou zárukou dobrého růstu listů. Kdybychom naopak tuto rostlinu vystavili silnému slunečnímu svitu nad 12 hodin denně, začala by rychle vybíhat do květů.

Rozhodneme–li se pro tento druh zeleniny, rozhodně nebudeme litovat, protože je bohatý na vitamíny - především C a A, i na minerální látky. Při výběru semínek však buďme opatrní a ptejme se po odrůdách odolných proti houbovitým chorobám. Polníček je totiž náchylný na padlí, a to se může ve vlhkém prostředí pod sklem snadno objevit.

Endivie neboli štěrbák je další vhodnou rostlinou pro zimní výsev pod sklem. Má obdobné nároky jako salát, obsahuje však daleko více vitamínu C a železa. V tuto dobu však už také pomalu vynášíme ze sklepa nebo ze zakrytého pařeniště rostliny, které jsme zde uložili na zbělení, které je zbaví hořké chuti. Vybělené listy pak konzumujeme jako chutný zimní salát, ale dají se i tepelně zpracovat a použít do zeleninových pokrmů či omáček. O využití kořene se v odborné literatuře moc nedočteme, někteří lidoví léčitelé však doporučují pití vylisované šťávy, která příznivě působí zejména na oči.

-šum- Foto: http://www.isifa.com/