Březen v ovocné zahradě

Březen v ovocné zahradě

Březen je měsícem, kdy se půda na zahrádce počíná pomalu ale jistě prohřívat a do větví stromů stoupá míza. Ale dříve než k...

Březen je měsícem, kdy se půda na zahrádce začíná pomalu, ale jistě prohřívat a do větví stromů stoupá míza. Ale dříve, než k tomu dojde, je třeba vzít do ruky pilku a dopřát budoucímu ovoci dostatek životního prostoru. Poměrně náročný je řez broskvoní, které mají „pravé“ a „nepravé“ plodové výhony, přičemž kvalitní ovoce se vyvine pouze z pravých. Poznat, které to opravdu jsou, vyžaduje dostatek zkušeností, jež začátečník obvykle nemá, a proto by měl požádat o pomoc zkušenějšího kolegu. I tak na něho zbude ještě dost práce, protože je třeba upravit půdu, rozhodit hnojiva a provést nezbytné postřiky proti chorobám.

A co ještě?
Tento měsíc je rovněž obdobím výsadby ovocných stromů. Čím dříve s touto prací začneme, tím budeme mít větší naději, že se strom ujme a ještě v letošním roce zmohutní. Optimální je, když už máme od podzimních měsíců vykopané jámy a připravenou hromadu s úrodnou zeminou promíšenou s kompostem, kterou nahrneme zejména podél kořenového balu. Vykopanou zem zpravidla nevyvážíme, ale nahrneme ji v obráceném pořadí navrch. Řídíme se přitom pravidlem, co bylo nejníže, přijde nejvýš. Je-li původní zem příliš kamenitá, vyplatí se ji prosít, popřípadě ještě promíchat s kompostem nebo zahradnickým substrátem. Samozřejmě přitom pamatujeme na pH, které by mělo odpovídat konkrétnímu ovocnému druhu. Podle toho také do zeminy přidáme větší množství rašeliny, nebo naopak mletého vápence či kostní moučky aj.

Jak na to?
O samotné výsadbě toho bylo řečeno již mnoho. Připomeňme proto jen, že by jáma pro usazení stromku měla být alespoň půl metru, ale raději více hluboká, a nejméně jeden metr široká. Pokud vysazujeme celé stromořadí, měli bychom dbát na to, aby stromky byly v zákrytu. Nejlepších výsledků dosáhneme, když si napneme motouz, podél něhož zarazíme opěrné kůly, které je vždy třeba zatlouct ještě před výsadbou.

Ne každý ovšem již ví, že stěny jámy musejí být naprosto svislé. Pokud by se rozbíhaly směrem nahoru jako květináč, ohýbaly by se stejným směrem kořeny, a zpomalil by se tak nejenom proces zakořeňování, ale i vlastní růst stromku. Nepovede-li se nám tedy vykopat šachtovitou jámu přesně podle olovnice, je lépe, aby se spíše maličko rozšiřovala dolů než směrem vzhůru.

Jdeme si pro stromky
Rovněž o zásadách správného výběru toho bylo napsáno již hodně. Všichni víme, že si ovocný strom nevybíráme pouze podle velikosti a chuti ovoce, ale musíme každopádně přihlédnout k teritoriálním podmínkám a také k odolnosti té které odrůdy vůči chorobám vyskytujícím se v našem okolí. Je proto lépe dát přednost rezistentním odrůdám před ovocem, které sice na zahraničních výstavách získalo mimořádné ocenění, ale v našich podmínkách bude okamžitě znehodnoceno třeba strupovitostí, nebo ho budeme muset několikrát týdně stříkat.

Měli bychom se však také zajímat o předpokládanou výšku stromu, abychom se při pozdějším výchovném řezu a průklestu nemuseli změnit na dřevorubce a na podzim místo ovoce neskládali polínka. Stačí si zapamatovat, že se ovocné stromky rozdělují podle velikosti podnože do třech základních tvarů, a vybrat si ten nejvhodnější.

Pro který se rozhodneme?
K největším už podle názvu náleží vysokokmeny, které se roubují na pláňata a jejich koruna se nachází 170 až 210 cm nad zemí. Vyznačují se bujným růstem, pozdější plodností a dlouhověkostí. Na malých pozemcích je s největší pravděpodobností nevyužijeme, hodí se spíše do parků nebo jako stromořadí podél cest. Pro menší zahrádky jsou daleko vhodnější polokmeny, které mají stejné vlastnosti jako vysokokmeny, ale dosahují mnohem nižší výšky. Jejich koruna se nachází ve výšce 90 až 150 cm. Díky tomu se snadno ošetřují i češou, ale na druhé straně je pod jejich korunu obtížnější přístup, takže budeme mít víc práce s obděláváním půdy. Posledním ze základních tvarů jsou zákrsky, které se roubují na pomalu rostoucí podnože a dosahují minimální výšky okolo půl metru. Ty dnes určitě najdou své uplatnění na spíše symbolických pozemcích okolo rodinných vilek „podnikatelského baroka“. Sem se bezesporu hodí i tvarované stromoví rozrůstající se do stran, které je známé pod názvem palmety.

Posledním, ale podstatným kritériem, na kterém si každý zahrádkář obzvlášť zakládá, je zdravotní stav výpěstků. Častým problémem ale bývá, že si nezkušený pěstitel vybere v té nejlepší snaze to nejhorší koště jenom proto, že má nejvíce zachovalé konečky větviček či kořínků, které většinou stejně odstřihneme.

Jak ho tedy poznáme?
Zdravý stromek má hladkou nerozpraskanou ani odřenou kůru, nepokroucený kmen s velkými suky a vzrostlou korunku složenou z pěti až osmi větviček. Rozhodně nevybírejme stromek pouze se třemi nebo dokonce dvěma větévkami. Pozorně si prohlédněme i kořenový bal, který má být kompaktní a v neporušeném obalu. Oklepané a poškozené kořeny nesvědčí o dobrém zacházení a zcela určitě budou mít nepříznivý vliv na zdárné uchycení. Dejme si obzvlášť pozor na přeschlé dřevo, které se i při mírném ohnutí láme. Povrch zdravého stromku má být zvláště na jaře svěží a tenké větvičky se musejí bez problémů mírně ohýbat.

-šum-
Foto: Archiv In,

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Zahrada
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

Krůtí masoreceptysalát

Doporučujeme

Hledáte osvědčenou firmu na rekonstrukci?

Zadejte si poptávku v kategoriích: rekonstrukce,zahrada.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Rekonstrukce bytu, nová koupelna a WC, Rekonstrukce 7 bytů v činžovní domě včetně fasády a balkónů, Kompletní rekonstrukce bytu.