Cibuloviny patří k prvním rostlinám, které oživují naši zahrádku už od chvíle, kdy na její povrch začnou dopadat příkré paprsky navracejícího se slunce, a postupně si předávají své žezlo až do příchodu podzimních mrazíků. O jejich květy nebude rozhodně ochuzen ani tento měsíc, kdy budou doslova patřit k těm nejpůvabnějším rostlinám. Navzdory prudkému ochlazení rozkvétají už od března ladoňky, modřence, šafrány, hyacinty a snědky, ke kterým se postupně přidávají i narcisy a botanické tulipány. Aby si cibuloviny mohly předávat svoji štafetu i během léta, je třeba právě v tomto měsíci vysadit další rostliny. Tentokrát přijde řada na mečíky a montbrecie, ale nezapomeneme ani na přípravu chryzantém řízkováním. Zahradní mečíky Bez ohledu na skupinu či odrůdu je vysazujeme obvykle v polovině dubna, ve vyšších polohách o něco později. Pokud ještě nemáme připraveny vhodné odrůdy, nic jsme nezmeškali, protože hlízy mečíků kupujeme většinou až na jaře. Jejich sortiment je opravdu bohatý, takže se s výběrem nemusíme ukvapit a v klidu si zatím můžeme připravit záhonek. Půda by správně měla být již od podzimu zrytá asi do hloubky 30 cm a nyní do ní jen zapravíme příslušné vícesložkové hnojivo, obvykle Cererit nebo NPK. Takto obohacenou zeminu necháme 14 dní odpočinout, v případě sucha ji pokropíme, aby se hnojivo rozložilo. Hlízky zasadíme 8 až 12 cm hluboko, v lehčích půdách ještě hlouběji, aby je v době květenství nevyvrátil vítr. Osázený záhon vydatně zalijeme čistou vodou a počkáme jeden až dva týdny, až se nad zemí objeví špičky posledních listů. Od té doby již můžeme použít zálivku s hnojivem. Montbrecie Květiny, které se mečíkům podobají jak vzrůstem, tak i květenstvím. Jejich květy jsou však menší a jemnější, zato ale vydrží až do zámrazů. Mají většinou oranžovo-hnědou barvu, méně obvyklé pak bývají červené nebo žluté. Rostlinám se nejlépe daří na teplých a chráněných stanovištích s dostatkem slunečního svitu. Vyžadují lehčí propustnou půdu upravenou obdobně jako v případě mečíků. Když jim splníme tyto podmínky, odmění se nám od července plejádou jednostranně kvetoucích klasů, které ozdobí naši zahrádku od července až do října. Vysazujeme je do hloubky 6 až 10 cm podle velikosti jednotlivých hlízek, obvykle na vzdálenost 10 až 20 cm. Nemusejí však za každou cenu růst na solitérním záhonku. Velice dobře se naopak budou vyjímat v přítomnosti jiných kvetoucích rostlin. Vhodné místo nalezneme třeba mezi skupinkami trvalek, kam je obvykle vysazujeme „v hnízdech“, tedy do kruhu o čtyřech až šesti rostlinách. Chryzantémy Pokud jsme včas – tedy na začátku března přemístili nádoby s přezimovanými chryzantémami do pařeniště či na jiné vlídné místo, vyrostly nám již u země zelené výhonky, ze kterých nyní nařežeme řízky. Ty po stimulaci zapícháme do nádob se směsí pařeništní zeminy, rašeliny a písku a uložíme je opět do pařeniště, případně domácího pařníčku, který zacloníme proti přímým slunečním paprskům. Při optimální teplotě od 16 do 20 °C a rovnoměrné vlhkosti nám za tři až čtyři týdny zakoření a budou přichystány k výsadbě na otevřený záhon.

Ačkoliv se nejedná o složitou operaci, můžeme při vyklepávání z nádoby snadno poškodit kořínky, a do značné míry tak zpomalit další vývoj. Je proto vhodné už teď využít kelímků z měkkého plastu – třeba od jogurtu, které později po stranách rozstřihneme a zakořeněné rostlinky nám skoro samy vyklouznou. Ještě lepší jsou „hrnkovače“ z barevných kovů, které mají vyjímatelné dno a po povolení postranní „přezky“ se daří uvolnit asi jako lyžařské boty. Ve velkoprodejnách se však v poslední době neobjevují, možná však na ně natrefíte v některých soukromých zahradnických obchodech. Obdobná situace je i u rašelinových květináčků, které ve velkých zahradnických prodejnách nalezneme pouze v malém provedení. Kdyby se vám však někde na vesnici povedlo sehnat staré dobré nádoby z lisované rašeliny o průměru nebo hraně okolo 10 cm, neváhejte a kupujte. -ra- Foto: Archiv In