Stará pranostika říká: „Moudrý duben přislibuje dobrou sklizeň“. Co ale znamená v tomto případě slovo moudrý? Správný duben se vyznačuje příkrými výkyvy počasí neustále proskakujícími mezi červnovými slunečnými dny a listopadovými nebo dokonce prosincovými plískanicemi. A teď sami řekněte, jestli je tohle moudré? Vezměme proto moudrost do hrsti sami a kromě spousty pytlíčků se semínky si připravme také něco na masírování zad. Vzhledem k tomu, že tento měsíc strávíme na zahrádce z větší části v předklonu nebo v kleku po vzoru polních vojínů, budeme to potřebovat. Na rozdíl od nich nás však večer nebude čekat zákop, ale vyhřátá postel. A ta masáž před spánkem nám určitě přijde vhod. Kam dřív skočit? Nejprve nás asi bude zajímat zelenina, kterou jsme zapěstovali už v minulém roce. Vypravíme se proto na záhon přezimovaného česneku, cibule z podzimního výsevu, případně i zbylého porostu kořenové zeleniny, jako je petržel, pastinák a další rostliny snášející chlad. Zde bude třeba především dobře nakypřit půdu a zbavit ji včas výhonků narůstajícího plevele, který by bez zásahu brzy zamořil záhon. Pro tuto činnost nám výborně poslouží dvojitá motyčka s kopáčkem na jedné straně a na druhé se dvěma kypřicími hroty, kterou dostaneme pod názvem kožmínka. Další praktickou pomůckou jsou tzv. drápky, což je obdoba motyčky se třemi až pěti zahnutými hroty v podobě tlapky, kterou můžeme dostat jak s malou, tak i velkou násadou. Revidujeme proviant Naše pravidelná obchůzka povede též okolo pařeniště, kde na nás už čeká jarní úroda. Z teplých pařenišť již můžeme sklízet nejenom ředkvičky, ale též jarní salát a kedlubny. Na jejich místo pak mohou přijít sazeničky papriky, melounu pravého nebo pařeništních okurek. Kromě toho lze tyto prostory též využít k rychlení pažitky a některých druhů kořenové zeleniny, jako je celer nebo petržel, z níž využijeme především čerstvou nať. Ve studeném pařeništi můžeme v tuto dobu vysévat též fenykl nebo řeřichu zahradní. Nezapomínejme přitom na důsledné větrání a vhodnou zálivku. Zvláště při nestálém aprílovém počasí je třeba hlídat celý prostor před zapařením, které vytváří živný prostor pro růst houby. Pamatujme proto také na zastínění rákosovou rohoží, která by měla zůstat vždy po ruce. „K zemi, vztyk!“ Duben by v zahrádkářském kalendáři neměl být ve znamení berana nebo býka, ale sázecího kolíku. Je pravda, že počasí nám může často velice zamotat hlavu, v podstatě však v tomto měsíci vysazujeme prakticky všechny druhy rané zeleniny počínaje otužilou sadbou salátu přes zelí, kapustu, květák, kedlubnu a další druhy zeleniny, které se společně honosí přívlastkem „raný“. Kromě toho sázíme i naklíčené brambory, a pokud jsme to ještě nestihli, i cibuli sazečku a jarní česnek. Samozřejmě pro ně musíme předem nachystat záhonek, aby sem vklouzly jako do kolébky. Nejprve tedy odstraníme mulčovací vrstvu, aby se půda mohla prohřát. (Pokud vám to při aprílovém počasí připadá zbytečné, věřte, že tlející listí nebo sláma odebírá dusík, který bude půda právě v této době potřebovat.) V případě, že na záhoncích máme rostliny pro zelené hnojení odolné proti zimě, jako je například vikev nebo žito, posekáme je a půdu obrátíme i s kořeny nebo ji alespoň důkladně prokypříme vidlemi. K jejímu prohnojení nám velice dobře poslouží granulovaný koňský, popřípadě i kravský hnůj, ale též osvědčený kompost. Z průmyslových hnojiv můžeme aplikovat například Cererit nebo NPK. „S plnou polní vpřed“ Před samotnou výsadbou záhonek pečlivě uhrabeme a s pomocí dlouhé latě nebo pouhé násady vyznačíme řádky v rozmezí odpovídajícím konkrétním nárokům příslušného druhu zeleniny. Z nářadí si připravíme sázecí kolík, lopatičku nebo motyčku. Čerstvě zasazené rostlinky bez ohledu na počasí zalijeme a po oschnutí půdu opatrně nakypříme. Orientace v terénu Tentokrát nepoužijeme buzolu ani mapu, ale hrabičky a sázecí kolík. Nejobvyklejším způsobem vysévání na otevřeném záhonku i v pařeništi je výsev do řádků, kdy semena klademe v určitých vzdálenostech vedle sebe. Problémem v tomto případě mohou být maličká semínka, kterými spíše vyhloubenou řádku „cukrujeme“ s tím, že vzešlé rostlinky později důkladně vyjednotíme. Daleko lépe nám proto poslouží semena obalovaná, která jsou podstatně větší a současně mají daleko vyšší klíčivost. Většinou v této úpravě dostaneme ředkvičku a mrkev, ale i jiné druhy. Úplně nejlepší však jsou výsevné pásy, které jen položíme do připravené řádky a zahrneme. Rostliny z velkých semen, jako jsou fazole nebo hrách, vyséváme zpravidla bodově. U tyčkových fazolí pak dáváme přednost výsevu „do hnízd“, kdy okolo tyčky nebo zatím ještě pomyslného středu zasadíme v kruhu pět až šest velkých semen. Posledním, mezi pěstiteli zeleniny ne příliš užívaným, je výsev „na široko“, kdy jednotlivá semínka rozhazujeme po větší ploše jako dávní zemědělci. U menších záhonků se tento způsob však spíše využívá jen pro zelené hnojení. V takovém případě pak můžeme docílit rovnoměrnějšího rozhozu tím, že semínka promísíme s pískem. Oblíbená lékárnička Co bychom byli za zahradníky, kdyby nám na zahrádce kromě zeleniny nerostly také léčivé bylinky. Zatímco teplomilné rostliny, jako je majoránka, tymián, levandule aj., čekají za okny na opravdové jarní počasí, na otevřený záhon už můžeme v tuto dobu vysadit ibišek, jablečník obecný, náprsník vlnatý a heřmánek římský. Z otužilejších rostlin pak můžeme vysévat například tymián a koncem měsíce třeba brutnák. Téměř všem léčivkám vyhovuje slunečná poloha a spíše lehčí zemina promíšená s pískem. Živiny do půdy stačí zapravit pouze v přírodním stavu, nejlépe formou zeleného hnojení, maximálně proleželého kompostu, ale nemusíme to přehánět. Přílišné hojení, zvláště průmyslovými přípravky, bylinkám spíše škodí. Zbytečně se vytahují do výšky a ztrácejí aroma. -ra- Foto: Archiv In