V mnoha obcích naší republiky je prozatím zima spíše srážkově průměrná, takže už od středních poloh může náš sad spokojeně spát přikrytý nepříliš vysokou vrstvou sněhové peřiny. Může se nám zdát, že ještě nenastal čas na zahradnické práce, a tak jen snivě přemýšlíme za oknem, jak a co uděláme, až ta zima trochu povolí. Opak je však pravdou. Nemusíme sice zrovna okamžitě vtrhnout do sadu, byť zde zrovna zuří vichřice a pro hustotu sněžení není vidět na krok. Ale nenechme si ujít pěkné slunné dny, vezměme především štěpařské náčiní a vyražme do terénu. Řez roubů Bezmrazých dnů můžeme využít k řezání roubů, především slivoní a meruněk. Vybíráme je ze silných jednoletých výhonů zdravých a plodících stromů. Nejkvalitnější bývají na jižní straně a v horní části koruny. Ty označíme jmenovkami, založíme do bedýnky s pískem, kterou uložíme v chladu a vlhku, abychom co nejvíce oddálili jejich rašení. Optimální teplota k uložení se pohybuje mezi plus dvěma až pěti stupni Celsia. Té se nám asi vždy nepodaří dosáhnout, ale snažme se alespoň doporučeným hodnotám přiblížit. Nemáme-li k dispozici sklep či jinou chladnou místnost, můžeme je také uložit do brázd na místo chráněné z jihu silnějším stromem nebo domkem. Pak je ale musíme minimálně do poloviny zahrnout zemí. Lze ovšem využít i spodní části ledničky nastavené na mírnější chlazení, ale v tomto případě si už musíme trochu pohrát a zabalit je do etylénové fólie. Prořezávání dřevin Vystoupí-li teplota k nule, můžeme začít s průklestem ovocných stromů. Jeho výsledkem by měla být do všech stran pravidelně rozvětvená koruna, aby ke každé z nosných větví byl rovnoměrný přístup světla. Rány po zásahu ihned ošetříme štěpařským voskem nebo balzámem. Abychom se k jednomu stromu nevraceli dvakrát, můžeme při té příležitosti očistit drátěným kartáčem kmen od staré borky. Protože v ní často přezimují škůdci nebo jejich larvy, rozložíme okolo kmene igelitovou plachtu a oškrábané zbytky raději spálíme nebo alespoň hodíme do popelnice. Zároveň zkontrolujeme, zda se v kůře neobjevují rány způsobené mrazem nebo drobnou zvěří, a poškozená místa opět zatřeme štěpařským voskem. Kmeny znovu obalíme rohoží nebo natřeme vápenným mlékem, které je ochrání před velkými tepelnými rozdíly mezi slunečnými dny a nocí. Bobuloviny Už v tomto období můžeme začít s průklestem hustých korunek angreštu a zkracováním jeho větví. Postranní můžeme sestřihnout více, přibližně na dva až tři pupeny, vedoucí větve zkracujeme pouze na šest až osm pupenů. U starších rostlin keřového angreštu - v průměru ve stáří 8 až 12 let, odřízneme staré větve až těsně u země a ponecháme místo nich mladé silné výhonky. Rovněž odřezané výhonky spalujeme či jinak razantně likvidujeme, protože na nich často přežívají zárodky padlí. To se často objevuje u dřevin na vlhkých stanovištích, kde chybí dostatek slunečního světla. V takovém případě pak do určité míry pomáhá preventivní postřik před rašením. Optimálním přípravkem je Discus, s úspěchem však lze použít i Kuprikol a Fundazol. Ovocné stěny Plní současně určitou estetickou funkci naší užitkové zahrádky, a proto i ony si zaslouží naši pozornost v období vegetačního klidu. Protože se většinou nacházejí na jižní straně budovy nebo v takové části zahrady, kde bývají vystaveny jižnímu slunci, potřebují ochranu zejména vůči prudkým výkyvům teploty mezi dnem a nocí. Začneme s ní od kmínků, které rovnoměrně obložíme větvemi chvojí, a pak se podíváme i na korunky. K jejich tepelné ochraně dobře poslouží pytlovina, ta však nepůsobí příliš estetickým dojmem, což může někdy vadit. Pak si můžeme trochu pohrát, napnout okolo palmet síť, na kterou pečlivě rozvěsíme větvičky jehličnanů, aby rovnoměrně chránily celou stěnu. Kdybychom dřeviny nezakryli, svádělo by prudké sluníčko k předčasnému rašení a přes noc by se na větvích tvořil led, což by budoucí úrodě rozhodně neprospělo. Drobná zvěř K nejčastějším zimním návštěvníkům zahrádky patří ptactvo, a proto si od nás zaslouží něco na přilepšení. Rozhodně to nesmí být zbytky vánočního cukroví nebo jiných potravin, které jsme nestačili spotřebovat. Nebuďme lakomí, a kupme jim slunečnicová semínka, která jsou pro ptactvo chutná i zdravá. Krmítko umístíme na viditelném místě, abychom se z malé hostiny mohli těšit i my. Nesmí však být dostupné ze země ani stromů, aby nepřitahovalo kočky. S výběrem vhodného loje pro sýkorky si nemusíme být příliš jisti, je však možné zakoupit vhodné pochoutky přímo v obchodě pro zahrádkáře či ve zverimexu, a pak je pouze zavěsit na strom. Do naší zahrádky však může zabloudit i ježek, kterého hlad vyžene z jeho úkrytu. Objevíme-li jeho stopy, nebo v noci zaslechneme typické dupání, přilepšeme mu nadrobno rozkrájenými kousky masa, popřípadě speciálním krmivem ze zverimexu. Že mu nemáme dávat sladkosti, je jasné i dětem, ne každý však ví, že ježkům škodí i mléko. Nabídněme mu proto raději misku s trochou teplé vody. Při troše štěstí ji objeví dřív, než zamrzne. -šum- Foto: www.isifa.com