Tomu, jaký typ travní sekačky vybrat podle velikosti naší zahrady, jsme se věnovali ZDE, ale nejen její výkon a záběr nás bude zajímat při jejím výběru. Aby se pro nás sekání trávy nestalo noční můrou, bude nás zajímat i její náročnost na obsluhu...

Nechme se táhnout

Levnější stroje na menších zahrádkách můžeme bez problémů tlačit, na velkých plochách by nás už ale pořádně bolela záda. Modernější sekačky jsou proto vybaveny motorovým pojezdem, takže se jimi vlastně necháme táhnout jako Přemysl Oráč a budeme jenom udávat směr. U sekaček s benzinovým motorem je už dnes vlastní pojezd takřka samozřejmostí (u náročnějších typů lze dokonce měnit rychlost), elektrické sekačky jsou jím vybavovány pouze ve vyšších cenových kategoriích.

Na ježka, či havla? Rozhodnete-li se pro jenom trochu lepší sekačku, určitě se nezapomeňte zeptat na možnost nastavení sečné výšky. U moderních strojů se obvykle pohybuje od 2,5 až do 9 cm, takže s nimi můžete sekat nejenom běžný zahradní trávník, ale i sportovní hřiště. Levnější výrobky pak mají standardní nastavení okolo 3 až 4 cm.

Kam s odpadem? Většina pojízdných rotačních sekaček, které se mezi drobnými zahrádkáři nejčastěji používají, je vybavena sběrným košem (popřípadě vakem) o objemu od 40 do 85 litrů, do kterého se nasává posečená tráva. Jeho výhodou je, že po sekání se už nemusíme zdržovat hrabáním a budeme mít čistý trávník. Nevýhodou nutnost koš v průběhu sekání po jeho naplnění vysypávat.

Výjimkou jsou sekačky s bočním výhozem, které posečenou trávu skládají do řádků. Používají se především na přerostlou trávu. Vyplatí se tedy na víkendových chatách a všude tam, kde sekáme jednou za delší dobu.

Majitelům pozemku, kteří nemají následnou možnost mulčování, se vyplatí sekačky s mulčovacím systémem, tzv. mulčovače nebo recykléry. Ty pomocí speciálně tvarovaných nožů posečenou trávu včetně spadaného listí drtí na drobné kousky propadávající zpět ke kořínkům rostlin jako hnojivo.

Pro náročnější pak existují multifunkční sekačky, které nejenom kombinují možnost sběru posekané hmoty, ale též trávník provzdušňují.

Přes hory a doly Nerovný terén bývá pro motorové sekání častým problémem. Pokud jde pouze o mírné zvlnění, vystačíme často s běžnou rotační sekačkou o co nejmenším záběru (dlouhý nůž se snadno zasekne). Výhodnější bývají v tomto případě sekačky s elektromotorem, u benzinových může při větším naklonění přetéct olej do karburátoru. Máme-li terén jako Středočeskou vrchovinu, dáme raději přednost pořádnému strunovému vyžínači, s nímž sice nedocílíme tak precizního střihu, ale dostaneme se pohodlně do všech dolíků a záhybů. Fajnšmekři pak mohou využít třeba sekačky plující na vzduchovém polštáři, ale to je zatím spíše rarita.

-šum- Foto: http://www.profimedia.cz/, Garland, Werco