S nadějí lapáme po každém slunečném dnu a v duchu prosíme, aby nám příznivé počasí vydrželo co nejdéle. Na zahrádce nás čeká ještě spousta práce, kterou bychom rádi do příchodu zimy měli za sebou.

Co nás čeká?

V tuto dobu postupně sklízíme kořenovou zeleninu. Nejprve ji opatrně vyryjeme a necháme oschnout. Potom očistíme kořeny od zbytků hlíny, odlámeme listovou růžici až na vegetační vrchol neboli srdíčko a roztřídíme podle jednotlivých druhů. K uskladnění využijeme pouze zdravé kořeny, které uložíme do bedýnek s mírně vlhkým pískem v dobře větraném sklepě.

V místech s chladnějším klimatem se pustíme i do sklizně košťálové zeleniny, v teplejších oblastech s tím však můžeme počkat až do listopadu. Některé druhy, jako je třeba čínské zelí, hlávková kapusta a endivie – známá spíše pod názvem štěrbák, můžeme nechat na otevřených záhonech za mírnějších mrazů až do prosince, popřípadě je ochránit fóliovým krytem.

Štěrbák je ovšem dobré ještě před sklizením nechat vybělit. To provedeme tak, že asi na tři týdny svážeme jeho největší okrajové listy k sobě a obalíme je vlnitým papírem nebo černou fólií. Kromě něj se k bělení hodí například řapíkatý celer a kardy (zelenina podobná artyčokům), které ošetříme podobným způsobem. Že teprve pak dostanou ten pravý šmak, nám potvrdí každý labužník.

Prodlužovat vegetační období rajčat nemá v tuto dobu už žádný smysl ani v případě, že jsou ukryty pod fóliovníkem. Otrháme proto, co se dá, mírně nedozrálé plody necháme dojít v ošatce za oknem, téměř zelená rajčata zpracujme na čalamádu.

Rozsazování, dělení, rychlení

V místech, kde jsme vyseli na konci léta zimní salát, se už zelená zem mladými výhonky, které bude právě teď třeba proplít nebo rozsadit. Nejlépe uděláme, když je zasadíme do rýh na vzdálenost 30 cm, kde ještě stačí zakořenit. Když je začátkem jara příštího roku mírně pohnojíme, porostou nám jako z vody a v květnu budeme moci sklízet.

Říjen je rovněž vhodným obdobím k dělení a přesazování. Jedná se například o reveň, známou spíše pod názvem rebarbora, kdy oddělujeme části s jedním až dvěma vegetačními vrcholy a vysazujeme asi 5 cm pod povrch půdy na vzdálenost 80 cm. Dále rozmnožujeme dělením například libeček, jehož kořen rozdělíme ostrým nožem a rány zasypeme dřevěným popelem. Sázíme do sponu 40 x 50 cm zhruba 6 cm pod zem. V tomto období lze dělit také zimní cibuli. Její trsy roztrháme na jednotlivé cibulky, které rozsadíme na vzdálenost 15 až 20 cm tak hluboko, aby ze země mírně koukaly jejich špičky.

Chceme-li si vykopat a uložit k rychlení pažitku, použijeme pouze takové trsy, které jsme v poslední době příliš nestříhali. Ty vyryjeme až v momentě, kdy mají přijít první mrazy. Pak je necháme i s kořeny mírně promrznout. Mezitím je občas mírně zalijeme a nakonec necháme oschnout. Teprve pak je můžeme zasadit do hrnků a přemístit do nevytápěné místnosti.

Než uhodí mrazy

Uvolněné záhony můžeme nahrubo zrýt a pohnojit kompostem nebo průmyslovými hnojivy. Nechceme-li, aby nám ležely jen tak ladem, osejeme je rostlinami na zelené hnojení, které později zaryjeme. I v tuto dobu však lze vysévat novou zeleninu, například kořenovou petržel, která má obdobné nároky na půdu jako mrkev.

Rostlinné zbytky nevyhazujeme, ale využijeme na kompost, který nám v příští sezoně určitě přijde vhod. Můžeme je ale také rozdrtit a rozhodit na záhony. Přes zimu si zachovají poměrně velké množství živin a na jaře se stanou výborným hnojivem.

-ra-Foto: www.profimedia.cz