Pěstitel ovoce lapá v říjnu po každém jasném dnu, aby dostal pod střechu poslední úrodu. Mohou to být ještě švestky, stolní hrozny, kiwi, kdoule, brusinky, ořechy, hrušky, především ale jablka. U jádrového ovoce je třeba udělat prosvětlovací řez, všechny dřeviny pak musíme prohlédnout, a při výskytu rakovinného nádoru vyříznout napadená místa. Když k tomu připočteme ještě upevňování lepových pásů a hrabání listí na kompost, máme práce až nad hlavu.

Poslední jablko

Sklizeň jablek je časově náročná. Musíme mít oči jako na stopkách, abychom neprošvihli optimální termín, ale současně nesmíme sklizeň uspěchat. Jabloně očesáváme obvykle odshora, kde budou plody nejzralejší, zatímco spodní partie si necháme na pozdější dny. Máme-li na zahrádce více ovocných odrůd, nebudou nejspíš dozrávat ve stejný čas. Začněme proto od těch, které jsou nejvybarvenější, mají tmavá jádra a samozřejmě ztratily trpkou chuť nedozrálých plodů. Pamatujme na starou zahradnickou zásadu, že jablka k přezimování mají mít zásadně stopku.

Co s nimi?

Sklizené plody nejprve rozložíme na suchém a vzdušném místě, kde poměrně brzy objevíme, které z nich jsou poškozené a nehodí se k zimnímu uskladnění. Nikde není psáno, že je musíme vyhodit, většinou stačí, když je zbaštíme o něco dřív. Můžeme z nich ale také uvařit kompot a ty vyloženě natlučené použít na mošt.

Do chladného sklepa pak uložíme jen skutečně zdravé a suché ovoce. Optimální bude, když ho rozložíme do lísek, aby se jednotlivé plody vzájemně nedotýkaly, ale to se nám vždy nepodaří.

Nevhodní „sousedé“

O tom, že by ovoce nemělo být skladováno společně se zeleninou – především s bramborami, jsme už možná slyšeli. Zvláště jablka velice rády přejímají cizí pachy a málokomu by šlo pod nos aroma starých brambor. Toužíme-li však po skutečně ryzí chuti, neměli bychom společně ukládat ani podzimní ovoce se zimním. Podzimní plody totiž vylučují plyn, který urychluje zrání, a to by uskladněným zimním jablkům rozhodně neprospělo.

Hrušky sládnou

Kromě jablek si můžeme na zimu uskladnit i hrušky, i když je to o něco složitější. K dlouhodobému uskladnění se hodí pouze zimní odrůdy, které dokonce potřebují zhruba měsíc uležet, aby dostaly tu pravou chuť. Podzimní hrušky by neměly zůstat v bedýnkách déle než pět týdnů, a pokud jsme si je tam v září uložili, máme nejvyšší čas je zbaštit. Letní hrušky do úložných bedýnek vůbec nepatří. Ty je nejlepší do několika dnů zkonzumovat. Pokud jsme to na konci srpna náhodou popletli, můžeme teď čistit sklep od nevábných „hruškových povidel“.

Jako ve vatě

Zimní hrušky nám naproti tomu vydrží i několik měsíců, ale musíme s nimi zacházet velmi opatrně, aby se nepomačkaly. Ukládat můžeme jenom skutečně zdravé kusy s neporušenou stopkou, utržené ještě před sklizňovou zralostí – tedy tvrdší. K uskladnění se v tomto případě hodí pouze kamenný sklep s co nejnižší teplotou (okolo 4 °C) a dostatečnou vlhkostí, popřípadě chladnička, kde teplota neklesne pod nulu.

Ořechy na zimu

Zcela určitě si budeme chtít uložit také vlašské ořechy, aby nám vydržely minimálně do Vánoc. Předtím je ale musíme nechat důkladně proschnout, jinak začnou plesnivět. Nejlépe je samozřejmě vysuší poslední sluneční paprsky, musíme si je však bedlivě hlídat, protože říjnové počasí bývá plné překvapení a zvláště pak to letošní. Nemáme-li na to čas, můžeme je rozložit na plátno poblíž kamen nebo radiátoru. Pak nám v krabici na suchém místě klidně vydrží třeba do Tří králů, o moc déle bychom to však už neměli zkoušet. S příchodem teplých letních dnů se mohou velice snadno stát líhní červů, což bývá docela horor.

Déle (až půl roku) nám samozřejmě vydrží ořechy vyloupané, uložené v chladničce nebo dokonce v mrazničce. Na nich si po rozmrazení můžeme klidně pochutnávat třeba až za rok.

-ra-Foto: www.profimedia.cz