Jistá pranostika praví, že kdyby měl únor takovou sílu jako leden, nechal by v chlévě zmrznout tele. Naštěstí tomu tak není, a tak je pro nás tento měsíc obdobím příprav na jarní sezónu. Mějme se však na pozoru! Kdo není silný, bývá „vykutálený“ a může nám připravit nejedno překvapení. Za kamny nás však už trvale neudrží.

Zameťme si před vlastním prahem

Jakmile zmizí sníh, rozhlédneme se po zahrádce, co by se kde dalo uklidit. I když jsme byli na podzim pečliví, určitě objevíme pod ovocnými stromky a keři spoustu zapomenutého listí a ulámaných větviček, které je potřeba co nejrychleji odstranit. Listí shrabeme na hromadu a přidáme do kompostu. Větvičky můžeme po vyschnutí spálit v kamnech nebo uložit na suché místo. Až se oteplí a vytáhneme drtič zahradního odpadu, zužitkujeme je.

Nekopeme bezhlavě!

Podle nároků jednotlivých dřevin si můžeme v klidu vytipovat, kam by bylo vhodné ten který keřík zasadit. Zaměříme se především na jeho světelné nároky, druh půdy a přísun vláhy. Nezapomeneme také na to, že nám dřeviny za čas vyrostou a budou potřebovat více prostoru, než se na první pohled zdá. Na vytipované místo proto zapíchneme kůl nebo vyhozený vánoční stromek a vysledujeme, kam vrhá stín. Než si všechno pořádně promyslíme a vyzkoušíme, může začít rozmrzat půda a my se budeme moci pustit do kopání jam.

Pozor na škůdce!

Při vizitě zahrady nezapomeneme ani na přezimující škůdce, kteří by se záhy po oteplení mohli pustit do díla zkázy. Abychom jim to co nejvíc znemožnili, očistíme drátěným kartáčem kmeny a silnější větve od staré kůry – borky, pod kterou nejčastěji přezimují. Dřevo pak znovu ošetříme vápenným mlékem, které se na čas stane „kabátem“ zabraňujícím poškození dřeva při prudkých teplotních výkyvech a současně ochrání stromy před okusem zatoulanou zvěří.

Chemický útok

Pokud jsme v seškrábané kůře objevili nějakého vetřelce nebo jen jeho zárodky, připravíme si nádobíčko na zimní postřik. Osvědčeným přípravkem bývá například Oleoekol, který však používáme až při větším oteplení, poté co vyraší pupeny. Proti houbovitým a bakteriálním chorobám, jako je kadeřavost broskvoní, skvrnitost listů peckovin nebo klejotokové usychání větví aj., můžeme s úspěchem použít Kuprikol 50 nebo Champion 50 WP. Oba mají velice příznivé účinky a jejich působení je skutečně universální.

Klestíme si cestu

Nebude-li delší dobu mrznout, vytáhneme z kůlny pilku a dáme se do průklestu, popřípadě zmlazovacího řezu bobulovin a jádrovin. U rybízu se zbavíme především starších a méně plodných větví, které poznáme podle tmavší kůry. Silné jednoleté výhony naopak neřezejme vůbec.

Abychom docílili co nejlepších výnosů, pamatujeme, že černý rybíz má nejkvalitnější ovoce na dvou až tříletých, červený a bílý pak na dvou až pětiletých větvích. Při průklestu angreštu zvolíme trochu jiný postup. Zcela odstraníme pouze staré a málo plodné dřevo, ostatní větve pak zkrátíme zhruba o jednu třetinu. A když už máme v ruce nůžky, nezapomeneme, že nadešel čas řezání výhonků meruzalky a rybízu pro přípravu řízků.

Dojde i na nůž

Jak se zdá, únor v ovocné zahrádce se bez ostrého nářadí neobejde. Po pilce a nůžkách přijde na řadu i zahradnický nůž, ale též lýko a roubovací páska. Už od začátku měsíce můžeme začít s roubováním angreštu na meruzalku, na konci pak roubujeme také třešně, višně a meruňky.

Připravený roub by měl mít tři až pět pupenů, nejspodnější z nich by měl být umístěn proti řezné ráně. Samotné roubování lze provést v několika variantách, jako například „za kůru, do rozštěpu, na kozí nožku“ aj. Je dobré se poradit s odborníkem nebo alespoň důkladně prostudovat odbornou literaturu, jaký postup pro konkrétní ovocný strom zvolit. Pro zkušeného sadaře není roubování nic složitého, bez praktických zkušeností je však jeho výsledek nejistý.

-ra-Foto: www.profimedia.cz