Únor je pro zahrádkáře měsícem velice zrádným. Silné mrazy se střídají s téměř jarním sluníčkem, na holých místech vyrážejí první kvítka, která často opět mizí pod sněhem. A právě proto i v tuto dobu zdánlivého klidu vyžaduje zahrádka naši přítomnost. Vždyť v těchto dnech se rodí nové vegetační období a do značné míry záleží na nás, jak bude úspěšné. S čím bychom měli začít, nám napoví samo počasí.

Stačí se jen rozhlédnout

Okrasné stromky jsou pod sněhovou pokrývkou snad ještě hezčí než v létě. Není krásnějšího pohledu nad zasněženou túji, která se třpytí v přízemním sluníčku. Kdyby však napadlo mokrého sněhu tolik, že by se nám stromek ohýbal až k zemi a hrozilo zlomení, zapomeňme raději na zimní romantiku a setřesme ho. U ostatních jehličnanů a rozvětvených listnáčů raději dříve než později podepřeme namáhané větve, ať nás náhlá vánice nezaskočí.

Počasí je však vrtkavé, a tak se nám může docela dobře stát, že teploměr vyšplhá až k 10 °C a sněhová pokrývka bude pryč. Pak se můžeme pustit třeba do řezání záhonových růží a řádně je zkrátit na dvě až tři očka. S pnoucími růžemi už budeme zacházet opatrněji a odstraníme pouze koncová květenství z minulého léta. Vydrží-li teplejší počasí až do konce měsíce, můžeme se s nůžkami vypravit také na velkokvěté a později kvetoucí odrůdy plaménků a trochu zkrátit mladé výhony, aby zůstala zachována kostra rostliny.

Našlapujme jako myšky

Od konce měsíce se můžeme začít věnovat i trávníku a pustit se do přihnojování. Když bude zahrada ještě pod sněhem, nic se neděje, hnojivo alespoň rovnoměrně vsákne do země. Tak s klidem vezměme do ruky vidle a rozhoďme nějakou tu hromádku kompostu, popřípadě i hrst plného organického hnojiva na zatravněnou plochu. Pokud ale víme, že je náš trávník překyselený a obrůstá mechy, začněme raději rozhozem vápna.

Na změklou a vodou nasáklou plochu raději nevstupujme, otisky našich bot by se velmi těžko zacelovaly. Pouze v případě, že objevíme pod sněhem ještě spoustu spadaného listí z loňska, můžeme ho opatrně shrabat, ale pouze za suchého počasí. Jinak je také dobré si nasadit na boty prkénka nebo horské sněžnice.

Odkládáme zimní kabát

S přibývající délkou slunečního svitu začínají pomalu ožívat i záhonky trvalek. Všimneme si toho především na skalce, kde na sebe často už od ledna upozorňují otužilé květy čemeřice, později pak pod paprsky předjarního slunce se objevují i bílá kvítka sněženek a ladoněk nebo žlutě kvetoucí petrklíče. Většina ostatních rostlinek má do květu ještě daleko, ale jejich výhonky se už pomalu začínají zelenat. Dopřejeme jim proto trochu slunečního světla, které napomáhá tvorbě chlorofylu, a začneme s postupným odstraňováním ochranných pokrývek z chvojí nebo rákosu. Pro jistotu je ještě nevyhazujeme, počasí je nevyzpytatelné a možná se ještě - byť na malou chvíli - budou hodit. Choulostivější rostlinky pocházející ze Středomoří nechme pro jistotu ještě zakryté.

Komu se nelení, v únoru semení

Než se nadějeme, bude tady jaro a my s plnou vervou vyrazíme mezi záhonky s utkvělým přáním, aby se co nejdříve pokryly květy. Než k tomu dojde, realizujeme zatím své představy na okenním parapetu a vysejeme si afrikány, karafiáty, astry, petúnie, hvozdíky, salvie, lobelky a další květiny vyžadující přesazení. V dalším truhlíčku si můžeme z hlízovitých oddenků, které mají alespoň dva pupeny, předpěstovat sazenice dosny.

Pokud i pak nám bude doma těsno a potáhne nás to na zahrádku, vezmeme si s sebou semínka s otužilými rostlinkami, které nejsou vhodné k přesazování, jako je měsíček, štěničník, máky aj. Nezapomeneme také na cedulky se jmenovkami a za bezmrazého počasí všechno pěkně napícháme do záhonků.

-šum-Foto: www.profimedia.cz