Březen je měsícem, kdy na své zahrádce opět přivítáme jaro. Podle pranostik sice staré báby, psi a berní úředníci zalézají za kamna, ale zahrádkář rozhodně spěchá na svůj pozemek. I když zlí jazykové tvrdí, že utíká před manželkou, které má už za celou zimu po krk, pravda je jiná. Příroda nepočká a kdo chvíli stál, už stojí opodál.

Hurá na záhony!

Zatímco ve vyšších polohách bývá zahrádka v tuto dobu ještě pokryta vrstvou sněhu, v teplejších oblastech už půda většinou zcela rozmrzla, a my máme nejvyšší čas připravit záhony na novou sezónu. Do práce se můžeme pustit, jakmile půda trochu oschne a přestane se mazat. Pokud jsme se o ni po celý rok dobře starali, bylo by už zbytečné ji zhluboka přerývat, stačí, když ji provzdušníme kultivátorem, pohnojíme průmyslovými hnojivy a do povrchové vrstvy zapravíme kompost. Když vše urovnáme hráběmi a povrch lehounce udusáme prkénkem, budou naše záhonky připraveny k výsadbě i setí.

Kdo seje, ten sklízí

S výsevy do volné půdy můžeme začít poté, co očividně ustoupí trvalé mrazy a země se začne pomaloučku ohřívat. I tak bychom ovšem měli pro první výsev zvolit otužilejší druhy zeleniny, které klíčí i při nižších teplotách. Jde především o špenát, polníček, ale i hlávkový a ledový salát, hrách, cibule sazečku i šalotku, ředkvičku, mrkev, černý kořen, ředkev a další kořenovou zeleninu. Semínka vyséváme do hloubky, která představuje dvoj až trojnásobek jejich velikosti. Přestože jsou odolná vůči nižším teplotám, uděláme dobře, když alespoň zpočátku přikryjeme oseté záhonky netkanou textilií nebo fóliovým krytem.

Jaro přichází z obýváku

Abychom se dočkali včasné sklizně, je už nejvyšší čas začít s výsevem teplomilné zeleniny, jako jsou rajská jablíčka a papriky, ale též lilek a celer. Nemáme-li vytápěný skleník nebo alespoň teplé pařeniště, spokojíme se s tradiční domácí zahrádkou na okenním parapetu.

Nejlépe nám porostou v malém pařníčku, který ovšem musíme pravidelně a důkladně větrat.

Chceme-li, aby nám semínka vyklíčila co nejrychleji, položíme výsevnou nádobu na mírně zahřáté topení. Až se zazelená klíčícími rostlinkami, přestěhujeme ji na co nejsvětlejší místo, ať se nevytahují a pravidelně rostou. Po vyvinutí dvou děložních lístků se budeme moct pustit do jejich přesazování – třeba do větších kelímků od jogurtu, nejlépe však rašelinových květináčů.

Kdo nepodcení v březnu přípravu, bude mít o úrodu postaráno.

-ra-Foto: www.profimedia.cz