Nejprve musíme dohnat, co jsme až doposud nestihli, ale současně musíme svůj kvetoucí pozemek připravit na dobu, kdy se budeme povalovat u moře a s největší pravděpodobností i pomrkávat po exotické květeně.

A jdeme na to!

Pokud si do „blbníčku“ budeme psát priority, na které nesmíme v červenci zapomenout, určitě mezi nimi nemůžeme vynechat trávník. Ačkoliv bude půda z letošních červnových lijáků důkladně promočená, nezapomeneme, že prudké sluníčko dokáže rovnou plochu velice rychle vysušit a bez pravidelného kropení by nám zelený koberec brzy zežloutl. Nadměrnému odpařovaní zabráníme také sečením na větší výšku, a proto si zavčas „přeštelujeme“ sekačku o nějaký ten centimetr navíc.

Ještě před sečením si zatravněnou plochu pozorně prohlédněme, jestli nám zde nebují plevely. Pokud objevíme zárodky zeleného mechu, vypravme se na ně s vertikulačními hráběmi. Bude-li ho víc, poprašme trávník ještě mletým vápencem, razantní prostředky však v tuto dobu raději nepoužíváme. Tráva nám o prázdninách může sloužit jako přírodní lehátko, tak proč bychom si měli červencové lenošení znepříjemňovat případnými ekzémy či jinými následky chemických zásahů. A nezapomeňme! Až budeme kypřit udusaná místa, věnujeme zvýšenou péči okrajům, které bývají nejvíce zatěžovány.

Věčný čas růží

Přibližně od začátku měsíce, kdy nám začnou odkvétat růže, nastává vhodné období k jejich řízkování. Nejprve však odstraníme všechny zavadlé květy, ať máme během práce lepší přehled. Pak si vybereme zdravý, nenapadený výhonek a odřízneme jeho vrchol. Ze střední části pak oddělíme šikmým řezem nejméně 7 cm dlouhé řízky, které mají na každé straně olistěnou odnož. Před zasazením zbavíme řízky spodních listů a zatřeme vrchní řez štěpařským voskem. Spodní část naopak obalíme ve stimulačním prášku a zapíchneme do substrátu namíchaného z rašeliny, písku a zahradní zeminy. Optimálním místem k zakořenění je pařeniště, pokud ho však nemáme, můžeme také řízky zapíchat na chráněném místě a přikrýt větší zavařovací lahví či fóliovým krytem.

Nechme je zdřímnout!

Červenec je posledním měsícem, kdy by měly ze zahrádky zmizet odkvetlé jarní cibuloviny, které si potřebují odpočinout. Jsou to většinou tulipány, které až na výjimky vyrýváme ze země každým rokem. S narcisy už je to trochu složitější. Jejich cibule se potřebují řádně vyvinout, a proto je ukládáme k „letnímu odpočinku“ většinou až po dvou nebo třech letech, když jim hnědnou listy a slábnou kořeny, takže je můžeme snáze vyjmout ze země. Až to provedeme, necháme je oschnout na chráněném místě, zbavíme slupek a uložíme odděleně do bedýnek označených jmenovkami.

Tulipány vysadíme v každém případě až na podzim, s narcisy můžeme začít i dřív. Ať už se rozhodneme tak či onak, mějme na paměti, že narcisy nikdy nesázíme na stejné místo po tulipánech. Nesvědčí jim ani stanoviště po bramborách, česneku, pórku , cibuli a rajčatech, takže při obměně rostlin na to dávejme pozor.

Neskákejme do ohně!

Plaménky neboli klematis dokáží na zahrádce vykouzlit nádhernou stěnu plnou modrých kvítků. V případě, že tyto rostliny dosud nemáme, můžeme to právě teď dohonit. Navštívíme jejich pěstitele a budeme mu chválit kvetoucí klematis tak dlouho, až nám odřízne několik mladých vrcholových výhonků alespoň se dvěma páry listů. Doma řízky zbavíme spodních listů a zapícháme je na chráněném místě do lehčí písčité půdy. Tu pak pravidelně vlhčíme, dokud výhonky nezapustí kořínky a nezačnou obrůstat. To bude znamení, že je můžeme opatrně vyjmout a přesadit do květináčů, kde zůstanou po celý rok. Nebojme se, na zahrádce nám čas uteče jako voda a už příští rok na jaře je budeme moci zasadit na trvalé stanoviště. Pečlivě si ho připravíme, měla by tam být výrazně zásaditá půda!

-ra-Foto: www.profimedia.cz