Srpen se tradičně počítá k nejteplejším měsícům roku, ale to neznamená, že budeme lenošit.Nejsou sice už taková vedra jako v červenci, zato počasí bývá stálejší, bez přívalových dešťů a krupobití. Je to nejvhodnější čas k práci i k odpočinku na vlastní zahrádce. Trvalky i letničky jsou teď sice v plném květu, ale to ještě neznamená, že se o ně nemusíme starat.

V záplavě květů

Všechny kvetoucí rostliny pravidelně zaléváme, hnojíme a zbavujeme plevele. Pokud nechceme od některé konkrétní rostliny získat semena, odstraňujeme včas zavadlé květy, aby mohly vyrůst další. I zde však existují výjimky potvrzující pravidlo. Jsou to například astry, ozdobné máky a Delphinia, kterým řez nepomáhá k dalšímu květenství. Nechceme-li, aby nám po odkvětu zbytečně zabíraly místo, můžeme je nahradit předpěstovanými letničkami, jako jsou cínie aj., které na zahrádce pokvetou po celý zbytek léta.

Srpnové množení

Určitě máme na své zahrádce také některé druhy trvalek, jako jsou třeba kosatce a denivky, které ji zdobily svými květy už během jara a nyní si potřebují odpočinout. Pokud se nám líbily, máme teď nejvhodnější příležitost k jejich množení. Kosatce se množí pomocí výhonků (rhizomů) vyrůstajících těsně pod povrchem, které stačí jednoduše odříznout, zasadit přibližně 30 cm od sebe do vlhké půdy a zahrnout do dvou třetin výšky rhizomu. Nezapomeneme nově vysazeným rostlinkám zastřihnout listy. Ale pozor, k vegetačnímu množení se hodí pouze starší rostliny, nedávno zasazené kosatce ponecháme alespoň dva roky v klidu.

Také denivky je vhodné množit dělením až po několika – nejlépe pěti letech. Většinou stačí oddělit rýčem trs na menší díly, aby každý měl alespoň tři vegetační vrcholy (puky) a znovu zasadit. U vzácnějších odrůd raději vyryjeme celý trs a opatrně rozdělíme. Nově vysazené rostlinky nám pravděpodobně vykvetou už příští rok, ale nelekejme se, když nebudou tak pestré jako jejich starší příbuzné. Stejně jako mladé dívky potřebují určitý čas, než nás okouzlí svými půvaby.

A zase dělíme

V tomto období můžeme samozřejmě množit dělením i některé balkónové květiny, především pelargónie a fuchsie. Jejich řízky však necháme mírně zavadnout ve stínu a ani po zapíchnutí do země je nedáváme na plné sluníčko, dokud řádně nezakoření. Z pokojových květin pak můžeme řízkovat například filodendron a scindapsus (české jméno nemá, ale některé odrůdy známe pod označením šplhavci), jejichž řízky však necháme ve sklenici s vodou, dokud nevytvoří kořeny.

Nabrousíme si nůž!

Když se člověk dá jednou do množení, tak obvykle neví, kdy přestat. Výjimkou není ani zahradník, i když k tomu musí použít ostrý nůž. Poté, co vykonal bohulibé dílo na okenním parapetu, spěchá ještě ven mezi zahradní dřeviny. V tuto dobu se velmi dobře ujme třeba zimostráz, z jehož jediné mírně zdřevnatělé větve naděláme spoustu řízků. Nejprve od ní otrháme postranní větvičky, a pak šikmým řezem oddělíme 7 až 10 cm dlouhý řízek, který ještě zbavíme spodních lístků. Jeho konec pak obalíme ve stimulátoru a zapíchneme do květináče s množícím substrátem smíchaným se stejným dílem zahradní země a písku. Podle velikosti květináče můžeme do něj napíchat klidně více řízků, aby byly vzdáleny asi 5 cm od sebe. Nádobu pak zakryjeme obrácenou lahví nebo igelitovým pytlíkem a umístíme v polostínu, kde by měly rostlinky během několika týdnů zakořenit.

Přesazujeme dvouletky

Koncem července a začátkem srpna zaměříme svoji pozornost také na dvouletky, které jsme zaseli v červnu a stačili přepíchat. Jsou to především macešky, sedmikrásky, pomněnky, které jsou již natolik silné, že je můžeme přesadit na samostatný záhon v koutě zahrady. Poskytneme-li jim dobrou zálivku, určitě nám dobře zakoření a během sezony dorostou do potřebné velikosti. S přesazením na trvalé stanoviště zatím počkáme na začátek podzimu do příchodu prvních nočních mrazíků. Pestrobarevných kvítků se sice dočkáme až příští rok, zato však už brzy na jaře.

A teď do skal(ky)!

Při procházkách zahrádkou se také podíváme na skalku, která se už řádně rozbujela a zcela určitě by jí prospěla menší úprava fazony. Bude třeba omezit zejména plazivé rostliny, ale též příliš invazní trsy, které by jinak proměnily celou skalku ve své teritorium. S největší pravděpodobností budeme muset ještě likvidovat nejrůznější náletové plevele, ať už se jedná o pampelišky, trávu nebo zplanělé okrasné rostliny.

Chceme-li vybudovat novou skalku, využijeme k tomu část dovolené, kdy máme na zahrádku více času. Bude to sice chvíli trvat, než se kameny pevně usadí, ale už teď můžeme začít s postupným osazováním netřesky, rozchodníky a skalkovými květinami s kořenovým balem.

-ra-Foto: www.profimedia.cz